O svoje netradiční zážitky z Erasmu jsem se podělila prostřednictvím dvoudílného blogu, který vyšel tady na OU@live, a vím, že budu mít z této zkušenosti co čerpat i nadále. Mojí snahou je povzbuzovat ty, kteří váhají, jestli vyjet. Proč? Právě proto, že vím, o co takový student může přijít, když možnosti vyjet do zahraničí nevyužije. Spojila jsem se proto nyní se studenty, kteří byli na Erasmu v uplynulém semestru, aby mi řekli něco o vlastní zkušenosti – proč by program doporučili a o co je obohatil. Některým se v cizí zemi zalíbilo natolik, že si pobyt prodloužili, a v době, kdy jsme spolu mluvili, byli ještě v zahraničí, ačkoli už tam neměli vůči škole žádné povinnosti.

„Zrovna tady jsem a připadá mi to, jako kdybych žila druhý život.“ Marie, studentka 3. ročníku psychologie, naprosto vystihla pocit, který mě na Erasmu provázel celou dobu. A nejen mě, potvrdili mi to i ostatní studenti, které jsem zpovídala. V tomto článku jsem se rozhodla dát prostor právě Marii, jelikož jsou její výpovědi výstižné, a sdělují přesně to, co bych chtěla sama předat.

Objektivně nebo subjektivně každý z nás naráží na nějaké překážky, proč zrovna teď nemůže odjet do zahraničí. Ptala jsem se, co brání studentům vyjet, jak zdolali překážky, se kterými se potýkali. „Ty těžkosti tady budou, to je samozřejmé, a je to rozhodně jeden z důvodů, proč na Erasmus studenti nechtějí, protože si řeknou; tak to já nezvládnu zařídit, komunikace se školou je složitá, cesta je složitá, hledání ubytování je složité. Jasně, že je, ale ve finále je to naprosto nesrovnatelné s těmi benefity – za mě v jakémkoli ohledu. Už třeba jenom za ten pocit, že člověk ví, že se na sebe může spolehnout, že zvládne cokoliv,“ shrnuje Marie. I ona sama možnost vyjet neustále odkládala, protože měla pocit, že není ten správný čas. Svým způsobem si to ale sama ani nedokázala ospravedlnit, proč zrovna teď ten správný čas není.

Vlastně to pro mě bylo teď, nebo nikdy.

Blíž k tomu dodává: „Prostě mi nepřišlo, že by to bylo proveditelné. Zároveň jsem doteď studovala dvě vysoké školy, a vnímala jsem, že tady ten jeden semestr je přesně ten jeden okamžik a vlastně to pro mě bylo teď, nebo nikdy. Takže jsem do toho šla a vůbec toho rozhodnutí nelituji. A že jsem těsně před odletem brečela a přišlo mi to jako strašně dlouho? Teď bych chtěla, aby to bylo mnohem delší,“ popisuje s tím, že jí připadá, jako by na Erasmu čas plynul plně jinak. Její vzpomínky jsou nabité spoustou krásných zážitků, až ji mrzí, že si pobyt nemůže prodloužit.

S Marií soucítím, moc dobře si pamatuji, jak nervózní jsem tehdy byla před odjezdem na Erasmus. Tyčila se přede mnou obrovská neznámá a já jsem se necítila vůbec jistá v tom, jestli to zvládnu. Překážek, kvůli kterým to řada studentů vzdá předem, je opravdu hodně, a strach je přinejmenším pochopitelný a dost často obrovský.

Jedním z důvodů, proč Marie zvažovala, jestli vůbec jet, bylo to, že si nepřipadala být ve svém životě na správném místě. „Říkala jsem si, že bych možná měla zapracovat na tom, jak se cítím,“ přiznává. Zpětně hodnotí, že jí v tom studijní výjezd do zahraničí naopak velmi pomohl. Blíže specifikuje důvody tak, že „než si tady vytvoříš svoji sociální bublinu nebo přátele, tak jsi vlastně hodně sama. Sama jsi i na to zařizování. Ale myslím si, že se pak samotu, teda aspoň já jsem to tak měla, naučíš mít ráda. Přestala mi vadit.“ Zpětně dokonce vnímá samotu jako velké plus. „V Česku mi připadalo, že jsem viděla v Erasmu velký tlak a neměla jsem pocit, že na sobě můžu pracovat zrovna v zahraničí. Ale přitom je to úplně naopak. Nemohla jsem být dál od pravdy,“ doplňuje k možnosti seberozvoje. Neskrývá, že je to pro ni velmi silná zkušenost.

Erasmus rozhodně není jen „procházka růžovým sadem“. Jedna z hlavních součástí strachů je, bezesporu, ubytování. Ne všude máte možnost bydlet na kolejích. Koleje bývají často nedostupné nebo studentům nemusí vyhovovat ubytovací režim. Například nutnost vrátit se na ubytování před jedenáctou večer byl pro studentku speciální pedagogiky v minulém semestru na Erasmu v Turecku jednoznačný důvod, proč hledat bydlení na vlastní pěst. Je to mnohem komplikovanější cesta, i vzhledem k možným podvodným inzerátům, ale v některých případech obětovat několik večerů hledání alternativ stojí za to. Ostatně mně se to v Irsku taky povedlo.

Pro některé je Erasmus také formou útěku. Nebo aspoň z počátku mohl být. Určitě je částečným opuštěním něčeho starého. Vytváří se místo pro nové zkušenosti, zážitky, myšlenky, uvědomění i přátelství.

Ani pro Marii hledání ubytování nebylo snadné. „Mně se staly všechny nepříjemnosti, jaké se snad můžou stát,“ shrnuje jednou větou a nemá potřebu se k tomu dál vyjadřovat, protože chce hlavně zdůraznit, že jí tyto těžkosti původně připadaly mnohem větší. „Stejně je zapomenu ve vteřině, kdy se mě někdo zeptá, jaký byl Erasmus, a řeknu, že to byly nejlepší čtyři měsíce mého života.“ Hned nato nadšeně apeluje, ať každý, kdo má tu možnost v rámci univerzity vyjet, určitě využije možnosti studovat v zahraničí.

Takže určitě jeďte.

Vybavuju si, jak pro mě osobně bylo důležité si vybrat, kam konkrétně můžu vyjet. Z důvodů, které jsem nemohla ovlivnit, jsem nakonec jela jinam, než co byla moje priorita. Nakonec jsem vděčná za zkušenost a neměnila bych.

Marie podporuje myšlenku, že příliš nezáleží, kam člověk nakonec vyjede. „A myslím si, že to nemusí být ani nějaká země, která tě jako člověka velmi táhne. Myslím si, že i Erasmus na Slovensku by byl fajn. Protože i tam máš pořád únik od života v Česku. Pořád to funguje podobně a nemusí to být tisíce kilometrů vzdálená země, například Norsko, které je nádherné samo o sobě,“ povzbuzuje.

 

Po prvotním pocitu samoty si každý dřív nebo později najde lidi, se kterými může trávit čas a dřív nebo později si k nim může vytvořit  silné pouto. Marie si v Itálii získala kamarády, bez kterých si už nedovede představit život. „Je jasné, že to může být způsobeno tím, že teď jsem tady a nemám zde rodinu, a ti přátelé mi rodinu můžou trošku nahradit, ale přijde mi, že vazby, co si tady vytvořím, jsou o dost hlubší než za stejný čas z Česka,“ uvažuje. Doplňuje o poznatek, že se mnohem rychleji a hlouběji spřátelí v zahraničí právě s lidmi z České republiky. Hranice jsou v tu chvíli někde jinde, jsou mnohem otevřenější.

Toho, co se člověk na Erasmu naučí, je široké spektrum, zdaleka nejde jen o znalosti ze studia. Někteří studenti poznamenávají, že se například naučili běžné věci – jako třeba vařit. Rozvoj celkových kompetencí do života je jedna z těch nejzásadnějších věcí, co student na výjezdu může získat. Zeptala jsem se Marie, jestli si odnáší z Erasmu něco konkrétního. „Stoprocentně, mimo vztahy je to větší sebedůvěra ve mě samotnou. A větší proaktivnost a o dost větší vřelost, nejsem tolik chladná. Ale samozřejmě mám strach, že přijedu do Česka a budu pořád česká Marie. Ale byla jsem v Česku na Vánoce, a to jsem byla stále italská Marie.“

Pojem „italská Marie“ se mi líbí. Samozřejmě mě zajímalo, jestli okolí poznalo, že se změnila. Údajně poznali. Trochu skepticky dodává, že to byl jenom týden, co byla v Česku, takže se pozná až po několika měsících, o jak velkou změnu jde.

S nadsázkou dodává, že by jí vůbec nevadilo, kdyby nikdo na Erasmus nejel, protože by ona sama jela i další rok. Se zahraničím má zkušeností více, dřív tam dokonce i žila. Obě zkušenosti jsou podle ní ale nesrovnatelné. „Říkala jsem si, že si život na Erasmu dokážu představit. Ale nebylo to tak. Za mě je to nepopsatelné,“ prozrazuje.

Taky jsem, jako spousta jiných, měla možnost odejít od všeho tak nějak sama k sobě. Ano, musím potvrdit, že Erasmus je úplně samostatná životní kapitola.