Na aktuální trendy a výzvy, kterým věda a výzkum na Ostravské univerzitě čelí – od financování a podpory mladých výzkumníků, přes význam interních grantů a doktorské školy, až po přínos externího hodnocení – jsme se zaměřili v rozhovoru s prorektorem pro vědu a uměleckou činnost Martinem Štěpničkou. Článek vychází jako součást série rozhovorů s vedením Ostravské univerzity.

Jak byste zhodnotil současný stav vědy a výzkumu na Ostravské univerzitě? Co se daří a na čem je potřeba zapracovat?

Úroveň vědy a výzkumu na Ostravské univerzitě je velmi dobrá, v mnoha oblastech dokonce výborná. Při jejím hodnocení je ale důležité zohlednit kontext – záleží na tom, zda ji srovnáváme na národní, evropské nebo celosvětové úrovni. Každé takové porovnání může totiž přinést odlišný výsledek. Namísto hodnocení aktuálního stavu vědy a výzkumu je proto užitečnější zaměřit se na trend vývoje.

Významné zlepšení vidíme nejen ve výsledcích vědy a výzkumu, ale také v samotném prostředí – v podpoře a řízení těchto aktivit i v nástrojích, které v této oblasti zavádíme. Přestože stále existuje prostor pro zlepšení, zejména pokud jde o finanční možnosti, celkový vývoj je jednoznačně pozitivní.

Schválená novela zákona o vysokých školách by měla od září zlepšit podmínky financování doktorandů. Myslíte si, že změny pomohou k tomu, aby mladí a úspěšní vědci více zůstávali v akademické sféře?

Tato novela by měla jednoznačně přispět k tomu, že více doktorandů zůstane v akademickém prostředí, a to alespoň do úspěšného dokončení doktorského studia. Zároveň lze ale očekávat, že změny ve financování povedou ke snížení celkového počtu přijatých doktorandů – tedy ke zpřísnění výběru a větší konkurenci.

Pokud jde ale o dlouhodobé setrvání mladých vědců v akademické sféře, tam jsem spíše skeptický. Možnost pokračovat v akademické dráze je do velké míry závislá na rozpočtech univerzit a počtu volných pracovních míst. A právě v tomto ohledu novela žádné zásadní systémové změny nepřináší.

Stát v souvislosti s novelou vysokým školám neposkytl odpovídající podporu?

Stát najednou klade na univerzity vysoké nároky, pokud jde o zajištění lepších podmínek pro doktorandy. To je samozřejmě správný cíl. Problém je, že sám k tomu neposkytl téměř žádné dodatečné finanční prostředky. A to je ta druhá strana mince, o které se už tolik nemluví.

Političtí zástupci v médiích často prezentují tuto změnu jako úspěch – „prosadili jsme lepší podmínky pro doktorandy“ – ale fakticky tím pouze přenesli odpovědnost na univerzity, aniž by jim nabídli systémovou pomoc. Navíc novela platí jen pro doktorandy, kteří nastoupí do prvního ročníku od září 2025. Tím vzniknou dvě skupiny studentů s naprosto nerovným postavením. To nepovažuji za férové, zvlášť když na tvorbě novely spolupracovali i současní doktorandi, kteří z těchto změn vůbec nebudou těžit.

Za mnohem spravedlivější bych považoval systém, který by umožnil postupné navýšení financování doktorandů ve všech ročnících během standardní čtyřleté doby studia.

Novela platí jen pro doktorandy, kteří nastoupí do prvního ročníku od září 2025. Tím vzniknou dvě skupiny studentů s naprosto nerovným postavením.

Spolupráce s doktorandy se netýká jen financování, ale i podpory jejich profesního růstu. Ostravská univerzita pravidelně pořádá doktorskou školu. Jaký v ní vidíte největší přínos? 

Největší přínos doktorské školy je, že vůbec existuje. Její dosavadní průběh vnímáme jako pilotní fázi, spolupracujeme také s jinými univerzitami, například s VŠB-TUO nebo Slezskou univerzitou, a sdílíme navzájem naše kapacity. Příkladem je společný Scientific Writing Camp, dvoudenní intenzivní akce, kde studenti z různých oborů a škol společně navrhují výzkumné projekty. Kromě praktických dovedností rozvíjejí i schopnost mezioborové spolupráce a prezentace.

Doktorská škola se nově bude stále více zaměřovat na workshopy, semináře nebo intenzivní kurzy, důraz budeme stále více klást na takzvané horizontální kompetence – třeba komunikaci vědy nebo otevřenou vědu, tedy témata přesahující jednotlivé obory.

Je na Ostravské univerzitě zájem o interní granty? 

Zájem o interní granty je velký, není problém vyčerpat naplánované prostředky. Interní grantový systém je na západních univerzitách, a dnes už i u nás, naprosto zásadní nástroj pro rozvoj vědy. Proto jsme se snažili i z omezených prostředků vytvořit systém, který bude motivovat a podporovat konkrétní aktivity.

Například junior granty cílí na mladé výzkumníky, kterým poskytne finanční podporu na přípravu a podání externí grantové žádosti. Tato podpora je důležitá, protože psaní grantů je časově náročné a neúspěch může být demotivující, zvlášť pro začínající vědce. Interní granty tak slouží i jako poděkování za jejich úsilí a motivují je k další práci. Navíc lze prostředky využít například na cestu za spoluřešitelem za účelem společné přípravy projektu nebo na související služby a kurzy.

Podobně granty na excelenci podporují vědce, kteří se dostali do finálních kol prestižních grantových soutěží nebo v nich alespoň dostali dobré posudky, nicméně jejich granty nebyly podpořeny. Koneckonců se doporučení na takovou podporu nachází i v hodnocení Mezinárodním panelem již z roku 2020. Panel nám mimo jiné doporučuje vytvářet prostředí, kde je podávání grantových žádostí běžnou součástí akademického života. Zdůrazňuje význam opakovaného podávání a vylepšování grantových projektů na základě zpětné vazby.

Škoda jen, že národní agentury neumožňují přepracovat a znovu podat kvalitní projekt jako takzvaný resubmission, kdy je grant od počátku posuzován jako druhá verze původního zamítnutého grantového návrhu.

U českých grantových agentur takto postupovat nelze?

V českém grantovém systému, například u GA ČR, zatím chybí možnost opakovaně podávat upravené projekty, aniž by se jednalo o nově podaný projekt startující od nuly. V některých zemích je možné, aby vědec během krátké doby podal přepracovaný grant, přičemž jeden z hodnotitelů zůstává stejný, což zajišťuje kontinuitu a konzistentnost posouzení. Tento systém motivuje žadatele k neustálému zlepšování projektových návrhů a přispívá k vyšší kvalitě podpořených grantů. Věřím, že by podobný přístup byl přínosný i v Česku.

Bylo by naprosto nerozumné nedívat se na hodnocení jako na podstatnou informaci, jež nám byla předána, a dále se jí neřídit.

Ostravská univerzita, tak jako další vysoké školy, právě prochází po pěti letech hodnocením, které provádí Rada pro vědu, výzkum a inovace a Ministerstvo školství a tělovýchovy. Proč je pro univerzitu důležité v hodnocení uspět?

Hodnocení univerzity by pro nás mělo být klíčové především z rozpočtového hlediska. V minulém cyklu jsme získali velmi slušnou známku B, bohužel ale byla v rozpočtu za strany státu zohledněna jen jednorázově a následně se finance mezi univerzitami opět rozdělovaly plošně, bez ohledu na výsledky hodnocení, což lze považovat za nešťastné. Interně jsme stále hodnocení zohledňovali a u rozpočtu fakult s lepším hodnocením došlo k jeho většímu navýšení, ale pokud vám neroste celý koláč, ani jeho části nebudou postačující. Doufáme, že do budoucna bude stát více instituce rozlišovat a lépe hodnoceným univerzitám poskytne vyšší finanční nárůst.

Neméně důležitá je i zpětná vazba, kterou v rámci hodnocení dostáváme. Celkově jde totiž o jediné skutečně detailní hodnocení vysokých škol v Česku, které zahrnuje nejen vědu, ale i další oblasti, jako HR, etiku nebo sociální bezpečí. A bylo by naprosto nerozumné nedívat se na hodnocení jako na podstatnou informaci, jež nám byla předána, a dále se jí neřídit.

A jaké výsledky hodnocení očekáváte?

Za moduly M1 a M2 (monitorují publikační a další výsledky, poz. red.) jsme zatím na národní úrovni obhájili známku B, což považuji za pozitivní, ačkoliv samotné hodnocení obsahovalo metodicky nepochopitelné prvky v rozporu s dlouhodobě deklarovanými postupy. Každopádně tuto úroveň B se nám daří držet už několik let. V předchozích dnech již proběhla takzvaná on-site visit Mezinárodního evaluačního panelu, který hodnotí moduly M3 až M5 (např. společenská relevance výzkumu, kvalita řízení a vnitřních procesů nebo dlouhodobé strategické cíle, viabilita a prospektivní mise a vize, pozn. red.), jejichž výsledky bychom měli znát na podzim. Nicméně z celého procesu a komunikace s panelisty nabýváme skálopevného přesvědčení, že jsme uspěli. Panel deklaroval přesvědčení, že vidí jednoznačný pokrok proti minulému hodnocení.

Je však třeba zmínit, že univerzity v posledních pěti letech čelily složité finanční situaci. Institucionální podpora vědy a výzkumu vzrostla jen o 20 procent, zatímco kumulovaná inflace za stejné období dosáhla 40 procent. Ve výsledku tak univerzity, včetně té naší, hospodaří s reálně o 20 procent menším objemem institucionálních prostředků na vědu a výzkum než v minule hodnoceném období. To se samozřejmě promítá do možností rozvoje i podpory vědeckých aktivit.

I proto považuji za úspěch, že se Ostravská univerzita i za těchto podmínek dokáže zlepšovat. Pevně věřím, že tento fakt zohlední Mezinárodní evaluační panel i ve své zprávě.

A kdy bude univerzita znát finální hodnocení?

Výsledky agregující všechny moduly budou v listopadu, nicméně hodnoticí zprávu od Mezinárodního panelu k modulům M3–M5 lze očekávat o dva až tři měsíce dříve.

Výzvy, kterým čelíme, jsou kombinací rozpočtových omezení a, paradoxně, rekordního nárůstu finančních prostředků z účelových zdrojů na vědu, tedy grantů a projektů.

Ovlivní aktuální hodnocení univerzity přípravu nového strategického záměru v oblasti vědy? Budou doporučení do tohoto dokumentu zapracována?

Nový strategický záměr právě připravujeme, i když časová koordinace s hodnocením není ideální, lépe to zřejmě udělat MŠMT nemohlo. Na jednu stranu bychom rádi do strategického záměru promítli co nejvíce získaných doporučení a zpětné vazby, na druhou stranu už v listopadu musíme mít dokument prakticky hotový. A v rámci sebehodnoticí zprávy  jsme museli předložit návrh strategického směřování vědy a výzkumu na univerzitě, takže základní koncept už panel zná. Věřím, že je to napsané v natolik akceptovatelné míře detailu, respektive obecnosti, že to uspokojí panel, nicméně nesvázalo nám to ruce v přípravě Strategického záměru, na kterém se má a bude podílet širší pracovní skupina, a jehož schválení náleží Akademickému senátu.

Jaké jsou hlavní výzvy, kterým čelí vědecké týmy na Ostravské univerzitě?

Výzvy, kterým čelíme, jsou kombinací rozpočtových omezení a, paradoxně, rekordního nárůstu finančních prostředků z účelových zdrojů na vědu, tedy grantů a projektů. Tyto prostředky, ačkoliv jsou na naší univerzitě historicky nejvyšší, přinášejí závazky nejen během řešení grantů, ale i v období udržitelnosti po jejich ukončení. Navíc jsou vcelku logicky nerovnoměrně distribuovány. To by samo o sobě nebyl problém, byl-li by dostatek těch institucionálních prostředků.

Velkou výzvou je efektivně tyto finance využít a nepromeškat současné příležitosti. Výzkumné týmy musí strategicky plánovat, posilovat své složení o nové experty a mladé perspektivní pracovníky, kteří zajistí kontinuitu i po skončení současných projektů.

Je nezbytné, aby se týmy již nyní aktivně ucházely o evropské projekty, protože úspěšnost v těchto výzvách je nízká a příprava vyžaduje čas a více pokusů. Proto je klíčové s prostředky pracovat s dlouhodobou vizí a připravit se na budoucí období financování.

Máte osobně nějaké přání nebo vizi pro rozvoj vědy a výzkumu na Ostravské univerzitě?

Mým přáním je, aby se univerzita dokázala vyrovnat jak s výzvami aktuálními, zejména spojenými s efektivním využitím nových finančních prostředků, tak s výzvami budoucími. Klíčové je, aby se hodnocení a zpětná vazba, kterou dostáváme, staly přirozenou součástí naší práce a nebyly vnímány jako kritika, ale jako příležitost k růstu.

Pokud se nám podaří změnit vnitřní kulturu tak, že budeme otevřeně přijímat doporučení a konstruktivní zpětnou vazbu, ať už z interních či mezinárodních hodnocení, výrazně tím posílíme náš potenciál.