Do projektu se zapojilo 457 nezávislých analytiků z celého světa, kteří provedli celkem 504 opakovaných analýz dat ze 100 již publikovaných studií ze sociálních a behaviorálních věd. Všichni pracovali se stejnými daty a stejnou výzkumnou otázkou. Přesto často docházeli k odlišným závěrům.

Benjamin Petruželka, který se dlouhodobě věnuje výzkumu v sociálních vědách a statistickým metodám a tématům na pomezí sociálních věd, kriminologie a veřejného zdraví, v rámci projektu znovu analyzoval data z kriminologicky zaměřené studie. Výsledky jeho práce se následně staly součástí unikátního souboru analýz, který vědcům umožnil sledovat, jak se mohou závěry měnit v závislosti na zvoleném analytickém postupu.

Výzkum ukázal, že většina nových analýz sice obecně podporovala hlavní tvrzení původních studií, významně se však lišily odhady velikosti efektů, statistické výsledky i míra nejistoty. Ve zhruba třetině případů se navíc všichni analytici shodli s původními autory. V ostatních případech se interpretace výsledků více či méně rozcházely.

Benjamin Petruželka se ve svém výzkumu pohybuje na pomezí kriminologie, adiktologie a veřejného zdraví. Zároveň se zaměřuje na kvalitativní i kvantitativní metody výzkumu, přičemž jeho oblíbeným tématem je využití administrativních dat. Doktorské studium adiktologie absolvoval na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, bakalářské a magisterské studium sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V minulosti obdržel stipendium Česko-německého fondu budoucnosti na studijní a výzkumný pobyt na Goethe-Universität Frankfurt: Forschung a aktuálně získal Fulbrightovo stipendium na Arizona University.

Podle autorů studie nejde o důkaz nespolehlivosti vědy. Naopak. Výsledky upozorňují na skutečnost, že vědecké analýzy zahrnují řadu rozhodnutí od práce s daty přes výběr statistických modelů až po interpretaci výsledků. Každé z těchto rozhodnutí může konečný výsledek ovlivnit.

Nejde o hledání jediné správné odpovědi. Důležité je ukázat, jak stabilní nebo naopak citlivé jsou vědecké závěry vůči různým metodologickým rozhodnutím.

Právě proto studie doporučuje věnovat větší pozornost takzvané analytické variabilitě a otevřeně komunikovat míru nejistoty, která je s výzkumnými závěry spojena. Jednou z cest mohou být takzvané multiverzní přístupy. Místo jediného výsledku ukazují celé spektrum možných analytických postupů a jejich důsledků.

„Nejde o hledání jediné správné odpovědi. Důležité je ukázat, jak stabilní nebo naopak citlivé jsou vědecké závěry vůči různým metodologickým rozhodnutím,“ shrnují autoři studie.

Publikace v časopise Nature tak přináší důležitý vzkaz nejen vědcům, ale i veřejnosti. Nejistota není slabinou vědy. Pokud je přiznaná a transparentně popsaná, může být naopak jedním z předpokladů její důvěryhodnosti. Celou studii publikovanou v časopise Nature si můžete přečíst zde.