Ivo Sumec: Sediment – Vizuální krajina v pohybu mezi fragmentací a celkem

Výstava Sediment představuje nejnovější tvorbu malíře Ivo Sumce, zaměřenou na defragmentaci předmětného světa mimo jiné prostřednictvím elementarizovaných krajinných a přírodních prvků. Sumec ve svých dílech zkoumá krajiny skutečné, duchovní i předmětné, často zachycené v okamžicích transformace biologických, mentálních a hmotných cyklů. Přitom se nejedná o statickou fixaci reality, ale o její nestálost a přeskupování, které evokuje filozofický koncept dekonstrukce Jacquesa Derridy.

Sumcova vizuální poetika nenabízí zafixovanou podobu světa, ale ukazuje, jak je každé lidské gesto a každý pokus o jeho fixaci zároveň aktem destrukce a přetváření. V tomto smyslu se jeho práce pohybují v prostoru mezi přítomným a nepřítomným, celkem a fragmentem, stabilitou a proměnlivostí. Dekonstrukce jako metoda demaskování domnělé stability významů zde hraje zásadní roli – žádný z obrazů či objektů neaspiruje na absolutní platnost, žádná forma se neuzavírá v nadčasovém řádu, ale vždy je v procesu, v pohybu, v přepisu.

Sumcova vizuální krajina jako sediment dekonstrukčního procesu

V tomto smyslu se krajina v Sumcových pracích jeví jako prostor neustálé dekonstrukce a rekonstrukce, kde přítomné je vždy jen dočasným uzlem v síti proměnlivých vztahů. Krajina není „tam“, ale je vně sebe sama, vždy už se rozplývá ve své stopě. A právě v této časovosti a dočasnosti se odhaluje hlubší rovina Sumcovy tvorby – jeho díla nejsou pouze reflexí krajiny jako motivu, ale také jako filozofické otázky po povaze času, přítomnosti a touhy po fixaci, která je vždy odsouzena k nezdaru.

Výstava Sediment tak ukazuje krajinu nejen jako vizuální prostor, ale i jako metaforu nestálosti lidského vnímání a paměti. Sumcovy práce lze číst jako dialog mezi formálním řádem a jeho rozkladem, mezi touhou po stálosti a nevyhnutelnou entropií. V kontextu Derridovy dekonstrukce se pak Sumcova krajina stává otevřeným textem, v němž žádný prvek neexistuje v absolutní izolaci a žádný význam není definitivní – protože vše, co bylo řečeno, už se zároveň stává něčím jiným.

Tím se Sediment nestává jen výstavou obrazů, ale také událostí neustálého přepisování významů, kde krajina i lidská existence zůstávají v pohybu mezi přítomností a její destrukcí.

Ivo Sumec *1970, CZE

Mezi léty 2003–2024 působil jako asistent Ateliéru malby I Fakulty umění Ostravské univerzity. V současné době žije a tvoří v Ostravě a v Prostřední Bečvě a působí na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí. Sumcovy obrazy jsou nenápadné a neokázalé. Zobrazuje obyčejné věci okolo nás – pneumatiky, domácí zvířata, batoh, chleba, hrnky a další. Viděné předměty mu nejsou cílem detailního zkoumání, ale zajímá jej tvar, povrch, místo, které v prostoru zaujímají, vlastnosti, které jsou jakoby samozřejmé, kterými se běžně nezabýváme, nevidíme je a nejsou pro nás atraktivní. Sumec předměty zastavuje, znehybňuje, absolutizuje. Vytváří z nich obecné znaky, principy vizuální zkušenosti.