I pro naše předky představovaly Vánoce nejen významný křesťanský svátek, ale také příležitost k setkávání se s celou rodinou a příbuznými. Vánoce však bývaly také dobou velké dobročinnosti vůči dětem. „Dětí žijících v absolutní chudobě bylo nesrovnatelně více než dnes. Dobročinné spolky připravily vánoční besídku a děti byly obdarovány oděvy, obuví i látkami a pro nejedno dítě byly perníčky i sušené ovoce vzácnou pochoutkou. Hračky, jako například panny s porcelánovými hlavami nebo různé mašinky, byly záležitostí středních vrstev obyvatelstva a elit společnosti,“ komentuje téma dobročinnosti a obdarovávání historička působící na Filozofické fakultě, paní docentka Andrea Pokludová.

Na děti se však nezapomínalo ani před samotným Štědrým dnem. Dnes si mnoho z nich během prosince každý den nedočkavě otevírá okénka adventního kalendáře, aby si tak zkrátily čekání na Vánoce. Ani v předminulém století tomu nebylo jinak, protože právě tehdy adventní kalendáře vznikly. Vypadaly však jinak, místo přihrádek ukrývajících dobroty bychom na nich našli tištěné biblické motivy. Kalendáře ale sloužily ke stejnému účelu: „Obdobně jako adventní věnce, pocházející z německého protestantského prostředí, měly dětem zkrátit čekání na Štědrý den,“ říká Andrea Pokludová.

Na starých vyobrazeních můžeme často vidět zavěšení vánočního stromečku pod stropem namísto dnes běžného umístění do stojanu.

K věcem, bez kterých bychom si Vánoce dokázali jen stěží představit, patří rozhodně vánoční stromeček. Tento zvyk se v českých zemích začal šířit také v 19. století, a to nejprve ve městech, protože se jednalo o velmi drahou záležitost. Předtím lidem sloužily jako symbol Vánoc betlémy vyrobené ze dřeva, keramiky, případně z papíru. I ozdoby vypadaly trochu jinak, než jak je známe dnes. „Na starých vyobrazeních můžeme často vidět zavěšení vánočního stromečku pod stropem namísto dnes běžného umístění do stojanu. Nejprve se zdobily symboly plodnosti, tj. jablky a ořechy, ty se často balily do zlatého papíru. Časté bylo rovněž zdobení perníčky a později zejména v městských vrstvách obyvatelstva foukanými baňkami ze skla,“ popisuje Andrea Pokludová.

Mezi další současné a rozšířené vánoční tradice patří třeba také lití olova, krájení jablka nebo pouštění lodiček. Existují však i tradice, které jsou v dnešní době spíše neobvyklé. Andrea Pokludová zmiňuje například pořizování růže z Jericha (Anastatica hierochontica L.). Této rostlině, která se vlhkem rozvíjí, byly připisovány různé pověry. Ne všechny zvyky byly nutně vázány na samotný prosinec. Již koncem listopadu se na svatého Ondřeje mnoho žen oddávalo magickým rituálům a věštění, což ilustruje například báseň Štědrý den ve sbírce Kytice. Andrea Pokludová uvádí konkrétní příklady svatoondřejské magie: „Zejména mladé ženy chtěly znát, zda se provdají nebo porodí potomka. Oblíbené bylo věštění z hrnečků; věštba mohla také naznačit brzký skon či neštěstí v rodině.“

 

Kromě poněkud odlišných tradic by vás mohly překvapit i pokrmy, které se objevovaly na štědrovečerní tabuli. Naše klasická vánoční jídla, ke kterým patří kapr nebo bramborový salát, byste tam jen těžko hledali. Je třeba zmínit, že o Štědrém večeru stále pokračoval půst, proto tedy maso na sváteční tabuli chybělo. „Prvním jídlem byl oplatek mazaný medem. Sváteční jídlo se lišilo podle ekonomických možností domácností. Na venkově se vařily polévky, hlavně hrachová, smetanová, ale také hřibová, ščedračka. Poté se podávala kaše maštěná máslem a sypaná per­níkem, které se někdy říkalo příhodně Ježíškova krupička. Ta mohla být doslazená také rozvařenými sušenými trnkami či hruškami. Podávaly se podle krajových zvyků koláče i vánočka. Za sváteční se pokládalo podávání černého čaje, jelikož na venkově se obvykle pily čaje bylinné. S koncem 19. století se zejména ve městech stával svátečním moučníkem jablečný závin,“ popisuje štědrovečerní dobroty předminulého století Andrea Pokludová. Nikdo z nás si asi již nedovede představit Vánoce bez cukroví. V minulosti však představovala tato pochoutka výsadu měšťanstva. Kulinářské knihy z poloviny 19. století obsahovaly například recepty na perníky, medvědí pracky (tehdy pod názvem medvědí paznehty) nebo ořechové makrony. Pečení podle původních receptur by pro nás bylo poněkud nezvyklé, hlavně kvůli koření, které se hojně používalo. Šlo především o skořici, hřebíček, ale také třeba o pepř či zázvor.

Pokud si myslíte, že všudypřítomná reklama a celková komercializace svátků je záležitostí pouze současnou, opak je pravdou. Inzerce spojená s vánočními svátky se na stránkách novin objevuje již ke konci 19. století – v novinách mohli naši předci najít tipy na vánoční dárky i nabídku exotického ovoce. Komercializace přichází ruku v ruce s modernizačním procesem společnosti. „Mění se dekorace, pochutiny na svátečním stole, vánoční rostliny – oblíbenými se stávají cesmína, jmelí, břečťan a vánoční hvězda, ale podstata a význam svátků zůstává,“ uzavírá historička Andrea Pokludová.