Lidstvo dle odhadů hovoří až 7 000 jazyky, ale většina z nich má jen nevelké počty mluvčích. Takové jazyky se často objevují v tropických oblastech. Lingvisticky nejbohatší zemí světa je právě Papua-Nová Guinea, jejíž populace čítající zhruba 9 milionů obyvatel hovoří až 850 jazyky. I v návaznosti na tato čísla začali zhruba před dvaceti lety profesor Vojtěch Novotný z jihočeského Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd České republiky spolu s docentem Pavlem Drozdem z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (PřF OU) řešit zákonitosti rozmanitosti tamních jazyků.

„Snažili jsme se vysvětlit určité zákonitosti této diverzity a já tehdy vytvořil digitální databázi papuánských jazyků. Databázi jsme propojili s mapovými podklady a doplnili o data ze sčítání lidu, což nám přineslo spoustu nových a zajímavých informací,“ vzpomíná docent Pavel Drozd z PřF OU na zlom, který vědcům českých univerzit a Akademie věd otevřel dveře k unikátní studii. S tou se dostal multioborový tým vědců, do kterého patří i doktor Martin Adamec z Katedry fyzické geografie a geoekologie PřF OU (podílel se na analýze geodat a pro článek vytvořil finální mapu), na stránky prestižního časopisu Proceedings of The National Academy od Sciences of the United States of America.

Školy jako ohniska jazykové rozmanitosti

Novoguinejský doktorand Alfred Kik z Jihočeské univerzity a Biologického centra AV ČR se svými spolupracovníky využil jejich podklady a se spolupracovníky otestoval přes 6000 papuánských středoškoláků, kteří používají na 392 jazyků. Dotazníky ze 30 středních škol naznačily, jak výjimečnými ohnisky jazykové rozmanitosti vzdělávací instituce jsou. Rekordním případem bylo gymnázium ve městě Lae, kde 381 studentů hovořilo 126 jazyky.

„Průzkum ukázal až nečekaně výrazný pokles jazykových schopností u nastupující generace. Některým z domorodých jazyků mluvilo plynule v minulosti 91 %, u jejich dětí je to ale pouze 58 %. Ze zkoumaného vzorku mluví pouze třetina studentů stejným domorodým jazykem jako jejich nejlepší kamarád ve škole. Přátelství tak vznikají téměř bez ohledu na jazykovou identitu. Místní jazyky pak nahrazuje Tok Pisin, což je kreolština odvozená z angličtiny, která na Papui-Nové Guineji slouží jako lingua franca nebo rovnou angličtina coby jazyk školní výuky,“ odhaluje doktorand Alfred Kik.

Sňatky a urbanizace stírají jazykovou různorodost

K tomuto trendu přispívá především rostoucí počet jazykově smíšených manželství, kde každý rodič hovoří jiným domorodým jazykem, i změny životního stylu související s urbanizací. Je totiž nutné vnímat i praktičnost využití různorodých domorodých jazyků pro širší komunikaci. Pokud se dnes totiž dva náhodní obyvatelé Papuy-Nové Guineje setkají, hovoří stejným jazykem jen v jednom případě ze sta.

„Přesto velká většina studentů (88 %) plánuje své děti domorodý jazyk naučit, více pro jeho kulturní význam než z praktických pohnutek. Tento postoj je klíčový pro přežití novoguinejských jazyků, ale střetává se se silnými protitlaky, neboť významné faktory přispívající ke ztrátě jazyků – ať už vzdělání, tržní ekonomika, dopravní sítě, urbanizace – jsou současnou společností podporovány a ceněny nejen na Papua-Nové Guineji,“ naznačuje Alfred Kik. Ruku v ruce s klesající diverzitou jazyků dochází také k úpadku tradičních dovedností včetně lovu, rybolovu, pěstování plodin, stavby domů z pralesních materiálů i poklesu znalostí rostlin a živočichů tropického lesa.

Jihočesko-ostravská spolupráce bude pokračovat!

Už teď je jisté, že „převtělení“ biologů do role lingvistů bude pokračovat. „Tento článek je jen počátek. Chceme se problematice věnovat dál a s kolegy z Jihočeské univerzity debatujeme o dalším postupu,“ uzavírá docent Pavel Drozd z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.