Pracovní povinnost se jí sice jako studentky zdravotnického oboru také týká, přihlásila se však dobrovolně. „Vzhledem k mému oboru je pro mě taková práce ideální, vyzkoušela jsem si náplň své budoucí profese,“ hodnotí své zapojení do pomoci studentka Ostravské univerzity.

Hned po březnovém uzavření škol ji kontaktovala její vyučující, která je i ředitelkou Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje. Natálie začala se čtrnáctidenní pomocí na lince 112. Později na Lékařské fakultě vznikla iniciativa studentského výboru. Studenti vytvořili skupinu dobrovolníků, která podle požadavků zařízení přiřazovala studenty tam, kde byli zrovna potřeba. Čtyřiadvacetiletá studentka tak vystřídala čtyři různá pracoviště s odlišnou náplní práce, za což je vděčná.

Jednou z oblastí, v nichž pomáhala, byly nemocnice a polikliniky, kde u vstupu denně od půl sedmé ráno prováděla tzv. triáže. Měřila příchozím teplotu a rozdávala jim dotazníky s prohlášením, že jsou bezpříznakoví a nepřišli do kontaktu s nakaženým člověkem. Osm hodin je v ochranném obleku rozřazovala tak, aby se nakažení nesetkali se zdravými a naopak. „V nemocnici se jelo v kuse, dělali jsme dvanáctky i noční,“ popisuje s tím, že práce pro ni byla fyzicky dost náročná.

Zdroj: munimedia.cz

Předmětem jejího studia jsou obory zaměřené na hygienu, epidemiologii nebo výživu, proto si za své další působiště vybrala tmavovlasá studentka Krajskou hygienickou stanici, kde pomáhala celé léto. „Byla to pro mě moc dobrá příležitost. Byli jsme hygieničkám při ruce, aby se ony mohly věnovat covidovým pacientům,“ popisuje Natálie svou náplň práce. Pomáhala hlavně s depistáží, tedy v podstatě s trasováním pacientů nakažených jinými nemocemi, nebo zadávala pozitivní pacienty do Informačního systému infekční nemoci. Na místě nebyl prostor pro zdlouhavé vysvětlování, proto byla vděčná za znalosti ze své studijní praxe. „Všichni byli moc milí a vstřícní. Pomáhali nám, mohli jsme si na všechno sáhnout a vyzkoušet si to,“ doceňuje.

Problém kolapsu hygienických stanic byl podle Natálie v malé personální kapacitě, která na jejich běžný provoz asi stačila, ale na zvládnutí pandemie určitě ne. Doufá, že do budoucna bude o obor větší zájem, a tak budou hygieny na podobné situace připraveny. „Je to nešťastná situace, samozřejmě nechci, aby se opakovala, ale je to pro nás z oboru zároveň i velká příležitost,“ dodává s nadsázkou.

„Na jaře ještě nikdo nevěděl, co se děje a jak dlouho ještě situace potrvá. Online výuku jsme ze začátku neměli, studijní materiály jsme měli přístupné kdykoliv,“ odpovídá s úsměvem pod rouškou studentka na otázku, jak dokázala na jaře skloubit školu s dobrovolnictvím. Tento semestr je ale podle ní náročnější v tom, že předměty se už vyučují online a na přednášky musí „chodit” podle rozvrhu.

„Mám štěstí, že od září pracuji na lince 1221, protože to dělám z domu,“ uznává. Může tak pohodlně přecházet od školních povinností k těm pracovním. Na koronavirovou infolinku Ministerstva zdravotnictví podle jejích zkušeností volají lidé s různými otázkami, nejvíce odpovídá na dotazy ohledně nových opatření nebo karantény. Přes speciální software v notebooku přijímá ve čtyřhodinových směnách příchozí hovory. Nejčastěji právě v době přijímání nových opatření, to přichází i stovka hovorů najednou.

Dále se lidé ptají, jak se mají chovat po kontaktu s nakaženým nebo ohledně testování. Průměrně pak za směnu odbaví okolo 60 hovorů. Často volají živnostníci, potom starší lidé, kteří si chtějí třeba jen popovídat. „Na vytíženou hygienu by se teď nedovolali, alespoň se mají kam obrátit,” dovysvětluje Natálie a přiznává, že si často informace sama raději rovnou ověřuje, aby jim správně odpověděla.

Za psychicky nejnáročnější práci zpětně považuje hnědooká slečna vůbec tu první, tedy na lince 112. „Všichni byli ze začátku vystrašení, lidé volali spíš kvůli psychické podpoře, bylo to hodně stresující,“ říká s tím, že sama nevěděla, co bude a jak jim pomoci.

Ptám se Natálie v koženkové vínové bundě na to, jestli se ve svém okolí setkává s lidmi zlehčujícími koronavirus. Odpovídá, že ano a že jim i do jisté míry rozumí. „Někteří kolem sebe mají bublinu, kolem nich se nikdo nenakazil a oni třeba přišli o práci,” vciťuje se.  Na rozdíl od nich se ona s nakaženými nebo jejich pozůstalými setkává dennodenně. Na jistotě lidem podle ní nepřidávají ani chaoticky vydávaná vládní opatření, ve kterých se někdy ztrácela i ona sama, a to s jejich pochopením radí na koronavirové lince. „Hodně lidí nemá čas je každý den sledovat, v médiích si přečtou jen to, co chtějí,” vysvětluje, proč se přístupu některých lidí nediví.