„Je potřeba bránit instituce, které my jako společnost potřebujeme a jsou klíčové pro chod demokratické společnosti.“ V rozhovoru pro OU@live vyzpovídala studentka Adéla Tomanovicsová doktora Miroslava Vlčka z Katedry sociologie Filozofické fakulty OU. Společně diskutovali o aktuálních hrozbách, kterým čelí média. Doktor Vlček ve svých odpovědích zdůraznil důležitost dialogu a porozumění, bez kterých je ohrožena nejen svoboda slova, ale i demokracie.

Proč jste vystudoval žurnalistiku v České republice?

Chtěl jsem studovat žurnalistiku, ale na Slovensku kolem roku 2010 ji nešlo vystudovat dvouoborově. Dokonce ani v Česku nebylo běžné studovat žurnalistiku v kombinaci s dalším oborem. Žurnalistika je totiž řemeslo a je dobré mít k němu ještě i znalosti z další vědní oblasti. Tuto možnost nabízela Fakulta sociálních studií v Brně, kde jsem se nakonec věnoval kombinaci žurnalistika a politologie. Během studií na Masarykově univerzitě jsem si odskočil také na JAMU – na scenáristiku a dramaturgii.

Pocházíte ze Slovenska, studoval jste v Brně. Co vás přivedlo na Ostravskou univerzitu?

Dozvěděl jsem se o záměru Filozofické fakulty, že by chtěli na OU vytvořit studijní program žurnalistiky. Nakonec se to nějak sešlo a podílel jsem se na vytvoření tohoto nového programu, který je momentálně v akreditačním procesu. První studující by mohli nastoupit již v září 2025.

Česká republika se v roce 2014 na žebříčku svobody a nezávislosti médií, který sestavují Reportéři bez hranic, propadla ze 13. místa na 40. místo. V loňském roce se ČR umístila na 14. místě a oproti předchozímu roku si polepšila o šest míst.

Na Ostravské univerzitě mají studenti možnost přihlásit se do modulu Základů žurnalistiky. Mohou jej absolvovat zájemci napříč celou univerzitou?

Ano, v září budeme spouštět další běh, do kterého se mohou hlásit studující ze všech fakult Ostravské univerzity. V posledním běhu se do modulu přihlásili filologové, kteří mají k žurnalistice blízko. Zapojili se i studující z jiných fakult, například přírodovědecké. Byli bychom rádi, kdyby se do tohoto modulu zapojovali i studující z Lékařské fakulty, protože i jejich obory potřebují lidi, kteří dokáží skrze média informovat o aktuálním dění.

Co si studenti z modulu odnášejí?

Odpověď bych rozdělil do dvou rovin. Zaprvé – studující, kteří dokončí modul Základů žurnalistiky, mají předpoklady pro práci v žurnalistice. Je potřeba, aby na sobě dále pracovali a nabývali dalších zkušeností, ale mohou již stavět na základech. Zadruhé – absolvováním získávají kompetence pro odkomunikování toho, co se v rámci jejich oboru děje. Vědí, kam se obrátit, jak fungují média a jak s nimi komunikovat. Odnesou si cenné informace, jak mohou popularizovat svůj obor.

Když byla Česká televize v ohrožení, tak lidi nečekali na Den svobody tisku, ale pořádali stávky a demonstrace za záchranu televize.

3. května slavíme Den svobody tisku. Proč je důležité jej slavit?

Nejsem si jistý, jestli slovo slavit je to správné slovo.

Namísto toho, aby se říkalo, že „slavíme“ Den svobody tisku, by se asi společnost měla zamýšlet, jestli je tisk stále svobodný, nepodléhá cenzuře a co můžeme dělat proto, aby svobodným nadále zůstal?

Přesně tak. Platí to u většiny významných dnů, že bychom je měli slavit celoročně. Když byla Česká televize v ohrožení, tak lidi nečekali na Den svobody tisku, ale pořádali stávky a demonstrace za záchranu televize. Je potřeba bránit instituce, které my jako společnost potřebujeme a jsou klíčové pro chod demokratické společnosti.

Čelí v dnešní době tisk nějakým hrozbám?

Čelí stejným hrozbám jako ostatní média. Tisk bojuje proti ekonomickým, politickým, ale i technologickým hrozbám. Lidé nemají zájem kupovat tištěné noviny. Když jsem se zeptal studujících, jestli si vybavují, že by v životě četli tištěná média, tak se z 20 až 25 lidí nikdo nepřihlásil. Nevadí, že dnešní generace nečte tištěné noviny, jedná se o přirozený technologický vývoj. Média jsou průmysly, stejně jako třeba automobilový průmysl. Na technologické změny je potřeba reagovat jako na příležitosti. I vydavatelství novin musí dodávat produkty, o které je zájem, a inovovat je, aby i nadále byly lákavé. Musí zaplatit své zaměstnance, a pokud jde o komerční prostředí, tak rovněž generovat zisky vlastníkům.

Když jsem se zeptal studujících, jestli si vybavují, že by v životě četli tištěná média, tak se z 20 až 25 lidí nikdo nepřihlásil.

Jaké jsou výhody a nevýhody online médií?

To je dobrá otázka. Všechny výhody v sobě obsahují i nevýhody. Výhodou je, že jsme schopni informovat o aktuálním dění okamžitě. Otázkou je, do jaké míry a u kterých událostí to lze vnímat jako pozitivum. Když o nějaké situaci, jež se nás bezprostředně netýká, informujeme okamžitě, bude nám ze začátku unikat kontext. Pokud jde o události, o níž skoro nic nevíme, tak bez kontextu nemáme schopnost chápat tu událost v dostatečné komplexitě. Z výhody – dokážu informovat okamžitě – se stává nevýhoda – tato informace nenese to klíčové pochopení, nese pouze informaci. Nevýhoda – jsme zahlceni.

Mohou umělá inteligence, deepfake a další moderní technologie ohrožovat čtenáře?

Generování článků prostřednictvím AI nepředstavuje momentálně problém. Ten spočívá v jiné činnosti – aktivitě botů. Na Twitteru to už vidíme, že si mezi sebou povídají boti. To, na co jsme potřebovali před pár lety trollí farmy, dnes zvládá umělá inteligence.

 Na Twitteru to už vidíme, že si mezi sebou povídají boti.

Podle mého názoru je mladší generace vůči deepfakes imunnější než starší lidé, jelikož ti mnohdy netuší, že něco takového existuje. Mladší generace získává snadněji imunitu vůči deepfakes (Deepfakes je záměrné upravení fotografie či videa tak, aby docházelo k mystifikaci diváka, poznámka redakce).

Proč „klesá“ zájem o tradiční média a lidé přecházejí k alternativním médiím spojených s propagandou?

Naše společnost je do určité míry polarizována, což můžeme vidět nejen u nás, ale i v zahraničí. Část dezinformačních médií je financována zahraničními aktéry. Lidé okamžitě neuvěří například v ilumináty, ale jedná se o postupný proces, kdy začínají věřit antisystémovým narativům. Nemám rád rámování na ty, co vědí, co je správně, a ty druhé. Nejsou horší, hloupí nebo nevzdělaní, ale nejčastěji jde o zklamané lidi. Pokud se člověk trápí tím, že neví, z čeho zaplatí nájem a nakoupí, tak mu nemůžeme vyčítat, že uvěří bludům. Proč by věřil současnému systému, když jej nechává pod hranicí chudoby. Nejen pro politiky, ale i akademiky a lidi, kterým záleží na demokracii, bude výzvou vést dialogy s těmito lidmi. V první řadě musí jít o vyslechnutí a pochopení. Posléze můžeme vysvětlovat, ale neměli bychom poučovat.

V roce 2020 se oproti předchozím letům počet zavražděných žurnalistů zdvojnásobil. Jen od ledna 2021 přibylo dalších 17 zavražděných.

Jaké jsou nejčastější hrozby a rizika, kterým novináři a mediální pracovníci čelí ve svém povolání?

Není úplně dobrá doba na to působit v žurnalistice. Tím nejhorším scénářem je fyzický útok, který může končit i smrtí. Když se bavím s novináři, tak často říkají, že  ve společnosti cizích lidí nechtějí přiznat práci v novinách. Netuší, jaké budou reakce. Častokrát jsou totiž pohrdavé a nepříjemné. Obzvlášť novinářky jsou na sociálních sítích vystaveny nepříjemným situacím. Nadávky, výhružky, útoky na rodinu a děti. To se podepisuje na psychickém zdraví. Jde o důsledek polarizace, ztráty důvěry v média a v instituce obecně.

Jde o selhání vzdělávacího systému, selhání výuky češtiny. Rozhodně bychom měli učit, jak rozeznat zprávu od komentáře.

Co byste vzkázal studentkám a studentům, kteří se o žurnalistiku zajímají?

Je toho hodně, co bych jim chtěl říct. Mluvte spolu a mluvte se svými rodiči a prarodiči. Vím, někdy to může být strašně těžké – i pro mě to občas bývá těžké. Je to ale potřeba. Je potřeba mít tu trpělivost si věci vysvětlovat a potkávat se ve vidění světa. Snažit se pochopit, proč ta druhá strana reaguje tak, jak reaguje, a neutnout to na tom, že „vy jste už staří a nechápete svět“. Je tam potenciál pro větší pochopení, proč se člověk rozhoduje, jak se rozhoduje a volí, jak volí a tak podobně.

Pokud bych mohl předat poselství, znělo by takto: Neztrácejme trpělivost jeden s druhým. Udržujme si zdravou míru duševního zdraví. Není nutné se pohádat, místo toho je lepší se ke sporným tématům společně vracet. Je vždycky potřeba pro diskusi volit správný čas a místo. Debata je důležitá. A je potřeba ji vést.

Mgr. BcA. Miroslav Vlček, Ph.D., působí od roku 2022 na Katedře sociologie Filozofické fakulty OU jako odborný asistent. Na OU vyučuje například Úvod do žurnalistiky, Úvod do mediálních studií, Dramaturgické praktikum a Media Industry Studies. Externě spolupracoval s Českou televizí a Českým rozhlasem.

Úvodní fotografie: Jan Prokopius