Ostravská univerzita v posledních letech zažívá období růstu a nových příležitostí. Získává rekordní prostředky z externích zdrojů, realizuje projekty s mezinárodním dosahem a otevírá témata, která propojují akademickou půdu s praxí i společností. V současnosti se navíc připravuje nový strategický záměr, který určí její další směřování. Jak univerzita s těmito možnostmi naloží a jaké výzvy ji čekají? Tato témata jsme probrali v rozhovoru s prorektorem pro strategii a rozvoj, Ondřejem Slachem. Text vychází jako součást série rozhovorů s vedením Ostravské univerzity.

V pozici prorektora pro strategii a rozvoj působíte téměř dva a půl roku. Zaměřme se nejprve na oblast rozvoje, respektive inovací. Jak uplynulé roky hodnotíte?

V této oblasti je stěžejní příprava a realizace velkých projektů – a je na úvod potřeba říct, že řada z nich byla ve chvíli, kdy jsem nastupoval do funkce, již rozpracovaných. Optikou vnějších financí je univerzita dnes v situaci, ve které ještě nikdy nebyla. Získáváme rekordní objem prostředků z externích zdrojů, jen v aktuálním programovém období (2021–2027) jde o projekty v hodnotě zhruba čtyř miliard korun. Samotné Centrum rozvoje a inovací pak řídí projekty ve výši 3,5 miliardy korun. Pro srovnání v období 2007–2013 to bylo asi 1,083 miliardy korun, 2014–2020 to byly přibližně 2,3 miliardy korun.

Díky tomu se Ostravská univerzita řadí mezi absolutní špičku v Česku, a to i v přepočtu na počet zaměstnanců. Všechny projekty, které jsme na rektorátu připravovali pro toto období, byly úspěšné, což je v českém i evropském kontextu mimořádný výsledek. Klíčovým je především Operační program spravedlivé transformace, z něhož čerpáme kolem 1,8 miliardy korun.

Čím si vysvětlujete, že je univerzita v posledních letech v získávání financí a přípravě projektů tak úspěšná?

Klíčovým faktorem je naše vnitřní kapacita – organizační i personální. Máme velmi dobře nastavené projektové týmy jak na rektorátu, tak na fakultách. A hlavně máme schopné lidi, kteří dokážou projekty kvalitně připravit i realizovat. To se ukazuje jako rozhodující, když srovnáváme naši úspěšnost s ostatními univerzitami.

Druhým faktorem je samotné zaměření univerzity. Díky tomu, že jsme pevně propojeni s praxí a dokážeme reflektovat reálné společenské problémy, umíme rychle a smysluplně reagovat na aktuální výzvy. Když univerzita dokáže pojmenovat problém, je mnohem jednodušší připravit projekt, který má šanci na úspěch – a navíc jsou výsledky projektu opravdu užitečné.

A třetím bodem je naše schopnost kolektivní akce. Velké projekty s sebou vždy nesou složitější situace a vyžadují spolupráci napříč fakultami i celou univerzitou. Občas někdo musí ustoupit od svých priorit ve prospěch celku, ale právě díky této spolupráci a vzájemné dohodě jsme schopni připravit a prosadit tak rozsáhlé projekty, jaké dnes realizujeme.

Všechny projekty, které jsme na rektorátu připravovali pro toto období, byly úspěšné, což je v českém i evropském kontextu mimořádný výsledek.

Kde naopak vidíte výzvy nebo prostor pro zlepšení?

Výzev je celá řada. Jednou z největších je v oblasti mezinárodních projektů. V operačních programech jsme dlouhodobě úspěšní, ale v těch mezinárodních, typu Horizon, ERC, Marie Curie nebo Creative Europe máme velké rezervy. Vzhledem k tomu, že podpora z operačních programů bude v budoucnu nižší, musíme posílit přípravu projektů právě v mezinárodním prostředí. Pomoci by nám v tom měly velké rozvojové projekty, které na univerzitě vytvářejí potřebné zázemí.

Dalším významným tématem je také digitalizace, bez níž se univerzita neobejde. Jde rozhodně o dlouhodobý a postupný proces přinášející nové nároky, který ale zároveň usnadní a zrychlí mnoho procesů.

Často se mluví také o infrastruktuře univerzity. Jak toto téma vnímáte?

Infrastruktura je pro nás velkou kapitolou. Jde nejen o nové, pro univerzitu potřebné, stavby, jako jsou koleje, budova LERCO nebo City Campus, ale i o rekonstrukce jako například budovy D+DM či A a údržbu stávajících objektů. V tomto smyslu univerzita funguje fakticky jako městský developer, což není pro vysokou školu úplně typické, ale je to nezbytné, pokud chceme držet krok s konkurencí. Investice se aktuálně pohybují ve výši okolo 2 miliard korun, přesto je stále co dohánět, zejména ve vztahu k rekonstrukcím starších budov v majetku univerzity

Vnímáte nějaký směr v oblasti vzdělávání a vědy, na který je potřeba se zaměřit?

Vedle tradičních úkolů, jako je kvalita výuky nebo rozvoj flexibilních forem vzdělávání, o kterých hovořila například prorektorka docentka Seberová, se stále výrazněji ukazuje potřeba interdisciplinárního výzkumu. Projekty jako LERCO, REFRESH nebo STENEO dokazují, že propojení přírodovědných, technických, společenskovědních i humanitních oborů je nejen možné, ale i nezbytné.

Uvědomuji si, že to není jednoduché – odborníci odlišného zaměření často mluví „různými jazyky“ a hledání společné řeči vyžaduje čas i trpělivost. Přesto je to cesta, kterou musíme jít, protože zejména interdisciplinární spolupráce nám umožní reagovat na složité společenské výzvy.

Projekty jako LERCO, REFRESH nebo STENEO dokazují, že propojení přírodovědných, technických, společenskovědních i humanitních oborů je nejen možné, ale i nezbytné.

Jak důležitý je pro univerzitu zisk strategických projektů?

Jde o naprosto zásadní záležitost. Nejde jen o samotné finanční prostředky, ale především o to, že přitahují špičkové odborníky, včetně zahraničních, kteří přinášejí nové impulzy a zvyšují kvalitu výzkumu i výuky. Díky nim můžeme lépe profilovat oblasti, v nichž jsme silní, a posilovat svou pozici v akademickém prostředí.

Stejně důležitý je regionální dopad – projekty jako LERCO nebo REFRESH nejsou jen o vědě samotné, ale pomáhají měnit region a přispívají k jeho transformaci. Navíc nás nutí zaměřit se na konkrétní výsledky, například transfer technologií/znalostí nebo spolupráci s praxí. To vše univerzitu posouvá dopředu a dává jejím aktivitám dlouhodobý směr.

LERCO a REFRESH přinášejí na univerzitu miliardy korun. Jak si ve srovnání stojí další projekty?

Samozřejmě jsou velmi důležité. Ať už jde například o DigiWELL spojený s Pedagogickou fakultou, který patří k našim velmi úspěšným aktivitám, nebo projekt NEOLAiA, menšího rozsahu, ale s neméně důležitým posláním. Běží také projekty mezisektorové spolupráce, například zmíněné STENEO, které se věnují tak klíčovým tématům, jako je například energetická chudoba, či výzkumný projekt Filozofické fakulty zaměřený na dezinformace a umělou inteligenci.

Z těch rozvojových bych rád zmínil projekt Ostravská univerzita: PRO rozvoj a inovace (400 mil. korun) díky němuž můžeme rekonstruovat zázemí univerzity, Ostravská (Se) Učí či projekt Podpora zelených dovedností a udržitelnosti na OU.

Ve výsledku je to skutečně pestrá paleta aktivit – od těch rozsáhlých, dosahujících miliardových částek, až po menší, ale neméně zajímavé projekty. Společně však všechny umožňují univerzitě nejen naplňovat její poslání, ale také pružně reagovat na potřeby společnosti.

Přesah univerzitních projektů koneckonců potvrzuje i nedávné ocenění projektu STENEO za „Originální a inovativní přístup“.

Já věřím, že ano. Protože zrovna projektu STENEO se daří propojovat tvrdá data s lidskými příběhy a potvrzuje, že dekarbonizace nemusí být limitujícím milníkem vývoje, ale i příležitostí ke zvýšení kvality života.

Oceněný projekt STENEO ukazuje, že dekarbonizace může být přínosem pro místní obyvatele

Také čtěte

Jaká největší událost spojená s projekty a investicemi univerzitu v nejbližší době čeká? Je to otevření vědecko-výzkumného hubu LERCO?

Dokončení a otevření budovy LERCO je určitě významný milník. Stavba je viditelná a přitahuje pozornost, ale ještě důležitější je, že přináší špičkovou infrastrukturu, kterou jsme dosud postrádali. Umožní nám pracovat s moderním technickým vybavením, otevírá prostor jak pro základní, tak především pro aplikovaný výzkum i transfer výsledků do praxe.

Je to ovšem jen předpoklad úspěchu, nikoli jeho záruka – výsledky vždy závisí na lidech, kteří zde budou pracovat. Proto bych rád poděkoval všem kolegům, kteří se do projektu zapojili, odvedli obrovský kus práce a připravili půdu pro to, aby se LERCO mohlo stát skutečným vědecko-výzkumným hubem. Naplnění jeho potenciálu pak opravdu bude na lidech, kteří v zde budou pracovat.

Současně bych nerad opomenul projekt Refresh, respektive Social Lab, který vede Ostravská univerzita. Zde budou výsledky asi méně hmatatelné povahy, ale už nyní vidím velký potenciál, který mohou mít v pozitivní změně regionu.

Projekty jako LERCO nebo REFRESH končí v roce 2027, DigiWELL pak v půlce roku 2028. V jaké fázi je v současnosti příprava nových projektů?

Je to proces, který se rozbíhá. Uvědomujeme si, že minimálně v následujících dvou letech musí běžet příprava nových projektů, už teď tušíme, jaká témata budou podporována – obrana, stárnutí, bezpečnost, umělá inteligence, zdravotnictví, společenská polarizace/nespokojenost či udržitelnost. Naštěstí právě na tyto oblasti je značná část našeho výzkumu už dnes orientovaná, takže máme na čem stavět.

Ještě je třeba dodat, že se bude ještě více klást důraz na aplikovatelnost výsledků. Projekty sice mohou zahrnovat i základní výzkum, ale tlak na praktické využití bude výrazně větší než v minulosti. To je pro nás zásadní vodítko, protože jen tak se můžeme v evropském prostoru udržet konkurenceschopní.

Naplnění potenciálu vědeckovýzkumného hubu LERCO bude na lidech, kteří zde budou pracovat.

Druhou stěžejní částí vaší agendy je pak strategie – aktuálním tématem je příprava Strategického záměru 2026+. K čemu jej univerzita potřebuje?

Částečně jde o povinnost – stát jej od vysokých škol vyžaduje. Ale pro nás má mnohem hlubší význam. Strategický záměr je v podstatě cestovní mapa univerzity. Určuje, kam chceme směřovat, kudy se tam dostaneme a jaké priority budeme naplňovat. Bez něj bychom ztratili orientaci v tom, co je pro univerzitu skutečně důležité.

Jde tedy o to směr univerzity správně naformulovat a dát na papír?

Samotný dokument je jen nástroj. Skutečný význam má proces, během kterého se definují priority a nastavuje se cesta univerzity. Je to dvoustupňový systém – univerzitní záměr připravuje rektorát a fakulty tvoří své vlastní plány, které se s ním musí sladit.

Největší výzvou je vždy propojit vnitřní potřeby univerzity s tím, co se děje kolem nás – tedy reagovat nejen na naše priority, ale i na širší společenské změny. Teprve když se podaří tyto roviny spojit, má strategický záměr opravdový smysl.

V jaké míře se strategický dokument promítá do každodenního života univerzity?

Jelikož strategický záměr nastavuje směr celé univerzity, tak se dotýká každého, kdo je její součástí. Přirozeně, ne v každodenní operativě, ale skrze konkrétní aktivity a projekty, které z něj vycházejí.

Dokument je výsledkem plánování, které má několik fází – od analýzy silných a slabých stránek, přes identifikaci příležitostí, až po návrh konkrétních kroků. Důležité je, že v nadcházejícím záměru navazujeme na ten v současnosti platný, což je dle mého názoru známka toho, že záměr funguje dobře, a proto je zachována i jistá míra kontinuity. Kombinace změny a stability je pro dlouhodobý rozvoj univerzity zásadní.

Prorektor Ondřej Slach na veřejném projednání připravovaného Strategického záměru 2026+

Při přípravě pracujete se čtyřmi základními principy. O jaké jde?

Jedná se o udržitelnost, a to v komplexním pojetí – ekonomickém, environmentálním i sociálním. Nejde jen o energetické úspory nebo finanční stabilitu, ale také o odpovědnost vůči regionu čelícímu sociálním výzvám i vůči vlastním zaměstnancům a studentům. Dalším principem je angažovanost. Univerzita má být aktivním hráčem v regionu, pomáhat řešit jeho problémy a současně přinášet poznatky výzkumu zpět do praxe. Neznamená to ale rezignaci na základní výzkum – jde spíše o jeho propojení s aktuálními potřebami regionu.

Třetím principem je otevřenost – vůči světu i regionu. Univerzita má být mostem, který dokáže přenášet poznatky z globální úrovně a adaptovat je pro místní prostředí. A konečně čtvrtým principem je přívětivost – jak vůči studentům a zaměstnancům, tak partnerům na úrovni města, kraje i státu. Ať už jde o vzdělávání, vědu a výzkum, nebo o zázemí univerzity, všechny čtyři principy se do nich promítají. V různé míře, různým způsobem, ale vždy tam jsou přítomné.

Předpokládám, že skloubit vše do jednoho dokumentu je velkou výzvou.

To bezesporu ano, ale věřím, že máme jasně definované priority a jsme na dobré cestě získat nástroj pro další rozvoj naší univerzity. Výzvou samozřejmě zůstává propojení vnitřních potřeb univerzity s tím, co se děje kolem nás, a reflektovat třeba i širší společenské změny. Právě toto propojení je pro nás klíčové, aby Strategický záměr 2026+ měl smysl.

Jak se daří získávat podněty pro přípravu tohoto záměru?

Snažili jsme se, aby do přípravy vstoupilo co nejvíce hlasů z celé univerzity, podněty tak sbíráme ve více rovinách. Základ tvoří řídící výbor a pracovní skupiny na půdorysu prioritních oblastí, doplněné otevřenými setkáními pro zaměstnance a studenty. Přidali jsme individuální rozhovory, zejména se zahraničními výzkumníky, kteří přinášejí cenný pohled zvenčí, a také focus groups s lidmi mimo univerzitu.

Samozřejmě při osmnácti stech zaměstnancích a dalších tisících studentech není možné postihnout všechny hlasy. Nicméně zajímavé bylo, že se klíčová témata opakovala – ať už šlo o infrastrukturu, digitalizaci, mezinárodní projekty, rozvoj a komunikaci vědy, lepší komunikaci s regionem nebo potřebu silnější vnitřní internacionalizace. Ta shoda mezi různými zdroji nám dává větší jistotu, že jsme zachytili podstatné problémy i příležitosti. Nyní je na nás, abychom na ně dokázali adekvátně reagovat.

Při přípravě Strategického záměru pracujeme se čtyřmi základními principy: udržitelností, angažovaností, otevřeností a přívětivostí. Ať už jde o vzdělávání, vědu a výzkum, nebo o zázemí univerzity, všechny čtyři principy se do nich promítají.

Kdy byste mohli mít Strategický záměr 2026+ dokončen?

Na přípravě už několik měsíců intenzivně pracujeme. Máme za sebou sbírání podnětů, setkání pracovních skupin i veřejné projednání záměru. Od září do prosince chceme dokončit formulaci cílů a ukazatelů a zároveň spustit samotný schvalovací proces. Počítám s tím, že nejpozději v únoru budeme mít dokument hotový a tak, jak nám ukládá zákon, odešleme záměr Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.

Osobně jste členem celé řady poradních orgánů na úrovni obce, kraje i státu. Je tato zkušenost přenositelná na vaši univerzitní funkci?

Určitě ano, vlastně naprosto zásadně. Uvedu konkrétní příklad: od roku 2006 jsem se na univerzitě věnoval výzkumu transformace starých průmyslových regionů. Po prezentaci o těchto regionech na půdě Senátu Parlamentu České republiky jsem v roce 2019 jsem začal působit jako externí poradce na Ministerstvu pro místní rozvoj, kde se tehdy řešila strategie RE:START, tedy strategie regenerace starých průmyslových regionů v Česku.

Byl jsem přítomen už u zrodu myšlenky na program transformace uhelných regionů po roce 2021 a tvorby metodiky, která se k tomu vztahovala. A v takové situaci máte obrovskou výhodu – víte, co se bude dít za dva, tři roky dopředu, a můžete podle toho flexibilně přizpůsobovat vlastní agendu. Díky tomu lze i na univerzitě nastavovat projekty tak, aby odpovídaly budoucím prioritám a měly šanci na podporu.

Samozřejmě je to časově velmi náročné a výsledky se často ukážou až s odstupem několika let. Ale právě v této činnosti vidím smysl univerzit – využívat takové příležitosti a mít možnost ovlivňovat svět kolem sebe. To je i důvod, proč mě vždycky bavila aplikovaná geografie – člověk vidí, že jeho práce má konkrétní dopad.