Milé čtenářky a milí čtenáři OU@live, přejeme vám šťastné, klidné a po všech stránkách příjemné Vánoce, a to nejen za naši redakci, ale také jménem děkanek, děkanů a rektora Ostravské univerzity.

Právě ti nás prostřednictvím odpovědí na vánoční anketu „pozvali k sobě domů“ a prozradili nám, jak tradičně či netradičně tráví Štědrý den. Kromě sdílení svých vánočních zvyků se s námi podělili i o radosti, které jim letošní rok na univerzitě přinesl.

Dovolte nám popřát vám do nového roku kromě zdraví a štětí i nadhled a špetku humoru. Těšíme se, že vás i v příštím roce přivítáme na stránkách magazínu OU@live.

Rektor Ostravské univerzity Petr Kopecký

Jak tradičně trávíte Štědrý den? Podělíte se s námi například o netypický zvyk, který dodržujete?

Nic skutečně netradičního neprovádím. Většinou se úspěšně postím, ale štědrovečerní večeři pak zpravidla konzumuji dřív než obvykle, většinou kolem páté. Také proto, abych stihl premiéru štědrovečerní pohádky. A netypicky nejím vánoční cukroví…

Co vám v letošním roce na univerzitě udělalo největší radost?

Těch momentů byla celá řada. Napadá mě zářijový OUpener, který byl spojen s imatrikulací. Společně se všemi děkankami a děkany jsme přivítali stovky nových studujících. Ti přistoupili na hru „Colours of Ostravská“ a mnozí přišli v barvách fakult. Tato akce poprvé ukázala potenciál pobytového schodiště na City Campusu.

V rámci vaší odbornosti jste se jistě podrobně seznámil jak s americkými, tak i s britskými vánočními tradicemi. Jsou vám některé z nich bližší, a to třeba natolik, že jste je zařadil do svého každoročního programu?

Ve Spojeném království se mi zamlouvá tradice a hlavně podoba královy promluvy. Má počátky u Jiřího V., jemuž první řeč, přenášenou stanicí BBC, napsal Rudyard Kipling. Rádio později vystřídala televize. Líbilo se mi pojetí Alžběty II. – ta často vyzdvihovala pospolitost a nabádala k pomoci druhým. Charita a dobročinnost mají v Británii dlouhou a bohatou tradici. Tuto tradici spojenou s laskavostí a soucitem vyzdvihuje ve známé novele Vánoční koleda také Charles Dickens.

Děkanka Přírodovědecké fakulty Zuzana Václavíková

Jak tradičně trávíte Štědrý den? Podělíte se s námi například o netypický zvyk, který dodržujete?

Vánoce trávím klasicky s rodinou a blízkými. Možná netypický zvyk u nás je to, že si dáváme na Vánoce osobní vzkazy. Je to takový moment, kdy můžu lidem, které mám ráda, napsat něco, co jsem jim chtěla říct a neřekla – protože třeba nebyl čas nebo příležitost. Někdy si u psaní uvědomím i to, že jsem jim během roku vlastně ani nestihla poděkovat, a tak to udělám v tom vzkazu. Od přátel tyto vzkazy dostávám například zabalené v oříšku, uvařím si čaj, a pak si moc ráda čtu.

Co vám v letošním roce na Přírodovědecké fakultě udělalo největší radost?

Je toho hodně – matematik by řekl, že neexistuje „největší“, ale „maximální“ (těch totiž může být více). Určitě mám obrovskou radost z úspěšného startu velkých projektů, ze získání kvalitních nových projektů a prestižních ocenění zaměstnanců fakulty. Líbí se mi kuchyňka, kterou jsme renovovali jako vítězný studentský nápad na fakultě – tak se z ní stal prostor pro setkávání. Radost mám samozřejmě i z velkého počtu studentů prvních ročníků.

Opravdu mě ale potěšilo i to, že jsem měla příležitost poznat některé své kolegy blíže, ať už osobně či pracovně. Je až neuvěřitelné, jak harmonická a konzistentní může být společnost tak různorodých jednotlivců…

Kdyby se mělo matematičce na Vánoce splnit jedno jediné přání, co by to bylo?

No, mně se plní přání celý rok, dokonce bych řekla, že mi svět dává více, než mám právo si přát. Ale kdybych si mohla něco přát, ať už pro sebe, pro přátele, lidi na fakultě i celé univerzitě, tak bych si přála, abychom pod stromečkem v kruhu blízkých každý našli především hodně těch dárků, co se nedají ani koupit, ani zabalit. Z nich totiž budeme čerpat energii na celý další rok!

Děkan Lékařské fakulty Rastislav Maďar

Jak tradičně trávíte Štědrý den? Podělíte se s námi například o netypický zvyk, který dodržujete?

Vánoce trávíme od narození syna před 13 lety vždy doma v Ostravě. Zažil jsem několikrát adventní čas v Karibiku i v jihovýchodní Asii, ale koledy u bazénu v plavkách nebo vánočně ozdobené palmy prostě nejsou ta správná atmosféra. Proto nikam do exotiky mezi svátky nejezdím.

Na Štědrý den kombinujeme zvyky z Moravy, Slezska a ze Slovenska. Nejvíc netypická je u nás sladká příloha po hlavním chodu, kterým je zásadně kapr s bramborovým salátem, a tím jsou opekance s mákem. Ty mám spojené s Vánoci od dětství a naštěstí všichni z rodiny tady je mají rádi taky. Stejně tak ze Slovenska se k nám dostala na štědrovečerní stůl mléčná zelňačka místo klasické rybí polévky.

Co vám v letošním roce na Lékařské fakultě udělalo největší radost?

Důvodů k radosti mám naštěstí poměrně dost, zakreditovali jsme několik nových studijních programů, včetně doktorských. Těší mě i úspěchy všech kolegů, kteří zdárně absolvují habilitační nebo jmenovací řízení. Úplně největší radost však byla z toho, na čem jsme jako tým pracovali nejdelší dobu, a to akreditace zubního lékařství. Byla to fakt fuška.

Jak se vaše odborné znalosti projevují během vánočních svátků? Obrací se na vás sousedé při řešení kritických situací souvisejících s rybími kostmi při štědrovečerní večeři?

O Vánocích je obvykle větší klid, kost jsem dosud u nikoho řešit naštěstí nemusel. Spíše se v okolí léčí běžné infekty nebo potíže z nadměrné konzumace pestrého jídla, které podráždí žlučník.

Děkan Filozofické fakulty Robert Antonín

Jak tradičně trávíte Štědrý den? Podělíte se s námi například o netypický zvyk, který dodržujete?

Předem se omlouvám, nejsem úplně ideální respondent pro tento typ rozhovoru. K vánočním svátkům mám totiž de facto od dětství ambivalentní vztah, a tento pocit se s věkem jen prohlubuje, patrně v souvislosti s posilováním konzumních rysů společnosti, ve které žijeme. Jedná se skutečně o zvláštní část roku, kdy se proklamovaná pohoda a klid duše tříští o horečnaté nakupování a nutnost stihnout řadu věcí, pracovních i osobních, se všemi se potkat, dohnat všechny resty… ještě před koncem roku – jako by to nebylo jedno, jako by to nebyla jen konvence.

Je to doba, kdy ostentativně nalézáme pochopení a „jsme už na sebe hodní“, abychom pak nebyli schopni ustoupit ze svých představ o tom „správném“ trávení týdne mezi kaprem a novoroční čočkovou polévkou… Takže pro mě je Štědrý den a tyto svátky obecně tradičně spojen s tím, že programově vypínám své ambice dosáhnout „vánočnosti“. V zásadě se dá říct, že rytmus Štědrého dne u nás udávají děti, pro které to vlastně na tomhle světě – mám-li být rozjímavě patetický – nakonec všechno děláme, a na kterých jediných v důsledku opravdu záleží.

A v kontextu toho mohu přeci jen jmenovat jeden ne úplně vánoční zvyk, který se už u nás stal tradicí: odpoledne se na Štědrý den setkáváme s velkou skupinou kamarádů ze sousedství (samozřejmě se spoustou dětí) venku u ohně na zahrádce hospody, která je takovým malým epicentrem dění v naší čtvrti. Pobudeme pár hodin u svařáku a punče a pak se jde…

Co vám v letošním roce na Filozofické fakultě udělalo největší radost?

Jako děkan bych teď mohl vyjmenovat několik jedinců s excelentními výsledky ve vědecké i pedagogické činnosti, několik získaných či rozjetých grantů, řadu nových navázaných spoluprací se zahraničními tuzemskými partnery, relativně dobře probíhající rekonstrukci jedné z našich budov, a tak dále, a tak dále…

Největší radost mám ale z lidí. Ze všech lidí, kteří fakultu tvoří, kteří vlastně jsou fakultou. A to je drtivá většina našich akademických i neakademických pracovnic i pracovníků. Skutečně, největší radost mi dělá to, že jsou, a navzdory situaci, která panuje v českém podfinancovaném vysokém školství, jsou stále ještě tady. A nejen to, že jsou, ale jsou stále aktivní, zapálení, inspirující. Sleduji to vše s velkou pokorou, protože si uvědomuji, že strunu nelze přepínat donekonečna.

Chtěl byste zažít pravé středověké Vánoce? Na co byste se těšil a čeho byste se naopak bál?

To je otázka, která vyvolává řadu dalších otázek: Například co si představujete pod „pravými středověkými“ Vánocemi? Kdy ve středověku bych Vánoce trávil? V jakém bych byl sociálním postavení? Nechci to komplikovat, ale středověk byl dlouhou etapou, v rámci které se společnost poměrně zásadně měnila. Vedle toho hodně záleželo na vašem místě v rámci sociální struktury.

Obecně, jako zemědělec bych se těšil na návrat jara a vegetativního cyklu jako takového – nezapomínejme, že křesťanská církev roubovala svoje svátky na staré pohanské zvyky, v případě Vánoc na slavnosti spojené s oslavou zimního Slunovratu. I proto byly středověké Vánoce v lidové kultuře spojeny s dobrým jídlem a pitím. Končila jimi doba adventního ticha.

Spolu s tím se vánoční čas postupně stával časem almužny a milosrdenství, což byla hodnota, o kterou se ve středověké společnosti opíral koncept sociálního smíru, který my dnes musíme mít garantovaný legislativou. Tedy, ve středověku bych se na Vánoce nebál.

Děkan Fakulty umění Michal Kalhous

Jak tradičně trávíte Štědrý den? Podělíte se s námi například o netypický zvyk, který dodržujete?

Štědrý den trávím tradičně, v tichu a klidu.

Co vám v letošním roce na Fakultě umění udělalo největší radost?

Nevím, zda je to důvod k radosti, jde spíš o vděčnost, že kolegové nepolevili a vydrželi další rok, i když se jejich finanční situace zhoršuje.

Jak vaši domácnost ovlivňuje odborné oko umělce? Díváte se na Vánoce čočkou fotoaparátu, nebo naopak fotoaparát odkládáte a odpočíváte od práce?

Myslím, že umělec není odborník, je pořád na začátku. Jak to bude s fotoaparátem o Vánocích, vám mohu říci až po Třech králích.

Děkan Pedagogické fakulty Daniel Jandačka

Jak tradičně trávíte Štědrý den? Podělíte se s námi například o netypický zvyk, který dodržujete?

Tradičně trávím Štědrý den s celou širokou rodinou u nás doma v centru krásné Ostravy a vycházkou kolem budov Ostravské univerzity. Nyní i nových. Doufám, že to letos Fakulta umění trochu okoření nějakým vizuálem budovy a jejím nasvícením. Netradičně jsem hrával ráno na Štědrý den fotbal v parku s přáteli z dětství.

Co vám v letošním roce na Pedagogické fakultě udělalo největší radost?

Radostí bylo hodně ⁠–⁠ rozjezd nové budovy na Černé louce, zisk Špičkového výzkumu DigiWell, dobrá atmosféra na Akademickém dni či předávání cen (kdy byl téměř plný Komorní sál Fakulty umění) nebo vznik studentského spolku UniFun. Moc velkou radost mi udělali nejmenovaní studenti, kteří se postavili za svého vyučujícího z Pedagogické fakulty v těžké chvíli…

Jak přistupujete k zachování zdravého životního stylu a pohody v době vánočních svátků? Během roku zaštiťujete akci Vyběhni s děkanem. Vybíhá s vámi, třeba právě na Štědrý den, vaše rodina?

Moc rád mám v tomto období tradiční výjezd na hory s celou rodinou, a pokud je dostatek sněhu, tak běžecké lyžování. Mohou to být jen výjezdy na Lysou z Papežova či modrý okruh na Bílé.

Děkanka Fakulty sociálních studií Alice Gojová

Jak tradičně trávíte Štědrý den? Podělíte se s námi například o netypický zvyk, který dodržujete?

Štědrý den tradičně trávím v rodinném kruhu. K našim zvyklostem patří společné dopolední bruslení. Bohužel na zimním stadionu, v přírodě to již mnoho let není možné.

Co vám v letošním roce na Fakultě sociálních studií udělalo největší radost?

Radost mi dělá každodenní spolupráce na fakultě, drobné či větší úspěchy a smysluplné aktivity, kterých děláme řadu. Letos jsme byli úspěšní v získávání výzkumných projektů a děkuji všem, kteří do jejich přípravy vložili práci bez záruky, že se zúročí.

Letošní rok byl významný z hlediska internacionalizace výuky. FSS zajišťovala projektovou výuku pro několik zahraničních skupin, realizujeme mezinárodní projekt na rozvoj výuky, máme hostující profesory z Velké Británie a Finska, přijíždí k nám mezinárodní studenti z celého světa a naši studující o výjezdy projevují větší zájem. Letos se nám osvědčil formát krátkých intenzivních mobilitních programů a je škoda, že český vysokoškolský systém je ještě nepromítl do hodnocení kvality.

Jak se vaše zaměření na sociální studia promítá do času vánočních svátků? Doporučila byste čtenářům konkrétní způsob, jak v předvánočním čase konat a šířit dobro? 

Vánoce jsou vnímány jako období, kdy chceme potěšit své blízké, pomoci lidem v nouzi. Jsou symbolem daru, ale také příležitostí k reflexi a plánování. Každý z nás tak může objevit svůj jedinečný způsob, jak to realizovat.

Těší mě, že se do takových aktivit zapojuje i náš studentský spolek Zebra. Letos se připojil k akci Krabice od bot, pravidelné vánoční sbírce pro děti v nouzi. Dárky ze sbírky balili 12. prosince na fakultě, kde bylo rovněž jedno ze sběrných míst. Ale darovat, nejen o Vánocích, lze i čas (stát se například dobrovolníkem), finanční prostředky či se zapojit do krevních výzev Ostravské univerzity.