Trans a nebinární lidé stále čelí předsudkům, diskriminaci a nepochopení, což jim ztěžuje každodenní život. Přestože povědomí o jejich právech roste, boj za respekt a přijetí zůstává pro mnohé realitou. Na tuto skutečnost upozorňuje Den uctění památky obětí transfobie, který se slaví 20. listopadu, aby připomněl oběti nenávisti a potřebu pokračovat v boji za rovnost a bezpečí pro trans osoby.

„Den uctění památky obětí transfobie nám poskytuje nejen příležitost uctít památku obětí předsudečného násilí, které na globální úrovni disproporčně zasahuje především transgender ženy a další trans* femininní osoby nebílé barvy pleti, ale i připomínku toho, proč je tak důležité pokračovat v boji za legislativu chránící práva a důstojnost LGBTQ+ lidí, zejména v dnešní době sílícího vlivu populistických pravicových a ultrakonzervativních hnutí,“ uvádí doktorandka Michaela Dudová z Filozofické fakulty OU, která se tématu gender studies na Katedře filozofie věnuje.

Den uctění památky obětí transfobie byl poprvé uspořádán 20. listopadu 1999 mimo jiné transgender aktivistkou a hlavní iniciátorkou akce Gwendolyn Ann Smith na památku Rity Hester a Chanelle Pickett, zavražděných transgender žen. Akce, která začala v San Franciscu a Bostonu, se rozšířila do celého světa jako připomínka obětí násilí motivovaného transfobií.

Podle Dudové je třeba si uvědomit, že vraždy trans lidí nejsou jen výsledkem izolovaných činů několika „pomatených jedinců“. „Tyto vraždy představují jeden z nejtragičtějších důsledků širšího strukturálního násilí (projevujícího se například diskriminačními zákony nebo normalizací transfobního chování v médiích) a rigidního genderového řádu, jejichž kombinace ústí v atmosféru ve společnosti, kde je akceptace trans* lidí mnohdy podmíněna neviditelností,“ vysvětluje.

Amnesty International uvádí, že trans osoby často čelí diskriminaci při hledání práce i na pracovišti – až třetina z nich má s tímto problémem osobní zkušenost. Ve školách se šikana dotýká nejen spolužáků, ale i učitelů, což ohrožuje jejich vzdělávací šance a přispívá k sociálnímu vyloučení.

„Každý z nás může uctít památku těch, kteří již nejsou mezi námi, tím, že bude aktivně podporovat živé – ať už politickými činy, zvyšováním povědomí o situaci trans* lidí, nebo jednoduše tím, že se hlasitě ohradí vůči netolerantním vtipům a poznámkám,“ dodává Dudová.

Otevřený dialog o transfobii: Den uctění památky v Centru Pant

Den uctění památky obětí transfobie byl připomenut podvečerním programem, který Centrum Pant ve spolupráci s Fakultou sociálních studií OU uspořádalo v pondělí 18. listopadu. Akce nabídla nejen kulturní, ale také hluboce lidský zážitek. Program byl rozdělen na dvě části: promítání filmu Šťastný člověk a následnou diskuzi. Úvodního slova se ujala moderátorka večera, tisková mluvčí OU Dita Ondrejková, která přivítala přítomné a uvedla projekci.

Když zhasla světla a začalo promítání, publikum se ponořilo do příběhu hlavní postavy Marvina. Dokument dokázal přiblížit těžkosti, kterým trans lidé čelí, Marvinův příběh nabídl nejen pohled na jeho vlastní cestu, ale také na to, jak jeho situace ovlivňuje jeho nejbližší.

Po skončení projekce následovala diskuse. Ta byla vrcholem večera, neboť publikum mělo příležitost si naživo poslechnout příběh trans muže a trans ženy, kteří promluvili o zkušenostech ze svého života, o svých strastech i radostech.

Diskutovat přišel Richard Mer, student a konzultant z praxe na FSS OU, a Kath Khangpiboon původem z Thajska, studentka doktorského studia na FSS OU. Oba otevřeně sdíleli části svých příběhů, které přispěly k hlubšímu pochopení života trans lidí ve světě i u nás. Kath Khangpiboon také krátce zmínila některé výsledky svého výzkumu v rámci SGS projektu Vliv genderově afirmativní péče na well-being transgender žen v ČR a v Thajsku.

Večer v Centru Pant byl nejen kulturním zážitkem, ale i výzvou k zamyšlení. Film Šťastný člověk otevírá oči a bourá předsudky – rozhodně stojí za zhlédnutí.

Autorem článku je student bakalářského programu Historie a geografie se zaměřením na vzdělávání a člen studentského klubu Pisálci z Ostravské David Morawiec. Mimo psaní se věnuje analogovému fotografování, médiím nebo hrám.