Je bohužel zřejmé, že se díky pandemii dostává do stále hlubších problémů stále více lidí. To musí vytvářet na sociální pracovníky obrovský tlak. Dochází díky tomu v terénu ke změně praxe? Jak sociálním pracovníkům pomáhají zvládat zvýšené nároky například moderní technologie?

Máte pravdu. Některé prognózy predikují, že dopady krize v důsledku pandemie COVID-19 nejvíce zasáhnou do života jedné z nejohroženějších skupin, a to rodičů samoživitelů. Další dotčenou skupinou se na základě získaných dat jeví neformální pečovatelé, tzn. osoby pečující doma o osobu blízkou (dítě či dospělého). Nejzávažnějšími problémy, které odborníci očekávají, jsou pak finanční obtíže spojené s případnou ztrátou zaměstnání či snížením příjmu. S nimi mohou následně souviset i situace, jako je zadlužování, exekuce i ztráta bydlení. Dalšími identifikovanými riziky jsou možné vyčerpání rodičů (a v návaznosti na ně domácí násilí a závislosti) či závislost na technice. Sociální pracovníci, kteří dnes v terénu čelí problémům souvisejícím s pandemií, se musí připravit na to, že budou pracovat s jejími dopady ještě několik dalších let.

Mimořádná opatření spojená s pandemií přispěla k urychlení změn ve formě intervencí sociální práce. Ty se částečně přesunuly do on-line prostředí, což kladlo a stále klade zvýšené nároky na digitální kompetence sociálních pracovníků. To je určitým signálem pro vzdělavatele v sociální práci, kam také zaměřovat profesní přípravu budoucích sociálních pracovníků.

Sociální pracovníci, kteří dnes v terénu čelí problémům souvisejícím s pandemií, se musí připravit na to, že budou pracovat s jejími dopady ještě několik dalších let.

Téma digitalizace se v české sociální práci začalo více akcentovat již na počátku 21. století. Avšak v porovnání např. s Velkou Británií, odkud často čerpáme inspiraci, se u nás tímto tématem zabývala spíše marginální skupina výzkumníků. I když například naše pracoviště již od roku 2016 reflektovalo informatizaci sociální práce jako perspektivní výzkumný směr. Dá se tedy říci, že se naše ostravská škola sociální práce zaměřila na problematiku digitální exkluze již před pandemií.

V první vlně pandemie na jaře 2020 jsme náš výzkum soustředili na cílovou skupinu ohrožených dětí. Rodinám využívajícím sociálně aktivizační služby jsme v rámci experimentu poskytli tablety s daty. Ty dětem částečně pomohly dále neprohlubovat „digital gap“, která často vzniká v souvislosti s jejich nízkým socioekonomickým statusem. Tablety s daty jsme rovněž zapůjčili sociálním pracovníkům, kteří pak mohli realizovat své intervence on-line. Uvedený experiment, jehož výsledky průběžně analyzujeme a publikujeme v mezinárodních monografiích a impaktovaných časopisech, probíhá doposud. Navíc právě připravujeme další experimentální ověření, tentokrát u cílové skupiny osob vyššího věku, které využívají terénní pečovatelské služby.

Nutnost sociální izolace ukázala na nedostatky vyplývající z velkého podílu institucionalizované péče v Česku. Vznikají díky tomu podmínky pro zavádění alternativních řešení sociální práce? Čekáte například větší podporu některého projektu, na kterém se fakulta podílí?

Tématu transformace pobytových sociálních služeb se naši akademičtí pracovníci systematicky věnují již od roku 2002. Někteří z nich byli zapojeni do celorepublikového projektu, v jehož rámci bylo deinstitucionalizováno 32 pobytových sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením a vzniklo Národní centrum podpory transformace sociálních služeb. V rámci uvedeného projektu jsem vedla pracovní skupinu Vzděláváním k deinstitucionalizaci, kdy jsme připravili metodiku zavedení tohoto tématu do osnov vzdělavatelů v sociální práci. I s ohledem na osobní zkušenost, kdy jsem 7 let (2002–2008) řídila největší domov pro osoby se zdravotním postižením ve Zlínském kraji (se 137 uživateli), je deinstitucionalizace, resp. neinstitucionalizace osob mojí srdeční záležitostí. Tomuto tématu se výzkumně věnují i naše studentky a studenti doktorského studia sociální práce. A z mého pohledu stále nabývá na významu.

Očekávám, že naše zkušenost z velkokapacitních pobytových sociálních služeb z období pandemie povede nejenom ke změně v myšlení, ale také k praktickým změnám v plánování a nastavování sociálních služeb.

Důležitost tématu deinstitucionalizace osob akcelerovala i v době pandemie. Znovu se ukázala nevhodnost velkokapacitních pobytových zařízení, a to nejen z hlediska čistě lidského, ale i zdravotních rizik. Domnívám se, že právě situace v pobytových zařízeních v době pandemie přispěla k aktivizaci neformální platformy odborníků angažovaných v této oblasti. Tito pod vedením Jednoty pro deinstitucionalizaci, která zorganizovala v květnu 2020 petici a zaslání otevřeného dopisu paní ministryni, znovu aktivně vstoupili do veřejného prostoru. K jejich aktivitám se připojila i Asociace vzdělavatelů v sociální práci, která zřídila odbornou komisi a požádala mě o její vedení.

Očekávám, že naše zkušenost z velkokapacitních pobytových sociálních služeb z období pandemie povede nejenom ke změně v myšlení, ale také k praktickým změnám v plánování a nastavování sociálních služeb. Konkrétně to znamená podporovat sociální služby poskytované v přirozené komunitě namísto pobytových sociálních služeb založených na vylučování členů z ostrova rodiny (řečeno metaforou psychoterapeuta Zdeňka Riegera). V uvedeném spatřuji naději na změnu.

A co se týká našich plánů: na podzim 2021 plánujeme konferenci zaměřenou na problematiku deinstitucionalizace, jejímž garantem je náš kolega a student doktorského studia Mgr. Karel Kosina. Ten je dlouholetým aktérem hnutí za deinstitucionalizaci. Společně s ním jsme získali projekt studentské grantové soutěže zaměřený na žitou zkušenost bývalých uživatelů pobytových služeb, který právě začínáme řešit.

Jaký má současná celospolečenská situace vliv na motivaci vašich studentek a studentů? Jsou více v praxi?

Současná situace podtrhla význam pomáhajících profesí obecně, a to ať už se jedná o zdravotnické, zdravotně-sociální, sociální či pedagogické pracovníky. Je pravdou, že statusové postavení sociálních pracovníků není v České republice na rozdíl od lékařů, zdravotních sester či učitelů vysoké. To opakovaně dokládají i žebříčky prestiže jednotlivých povolání, v nichž se paradoxně povolání sociálního pracovníka ani nevyskytuje. Osobně věřím, že je nyní správný čas začít naši profesi více zviditelňovat, a více se tak emancipovat. Sociální pracovníci umí podporovat klienty v jejich emancipaci, avšak sami s ní mívají problém.

Osobně věřím, že je nyní správný čas začít naši profesi více zviditelňovat, a více se tak emancipovat. Sociální pracovníci umí podporovat klienty v jejich emancipaci, avšak sami s ní mívají problém.

Ale vraťme se k věci. Je pravdou, že mnoho našich studentek a studentů v kombinované formě studia pracuje právě v pomáhajících profesích, tudíž se v době pandemie nacházeli a stále nacházejí v přední linii. Studentky a studenti v prezenční formě často mívají již v průběhu studia zkrácené úvazky v sociálních službách. To se týká především studentek a studentů navazujícího magisterského studia, kteří již splňují kvalifikační požadavky pro samostatný výkon sociální práce. Takže můžeme shrnout, že naše studentky a studenti i v době pandemie byli a stále jsou v praxi, kde jejich zapojení bylo a je vyšší a rizikovější než před ní. Navíc se mnoho našich studentek a studentů postavilo čelem k uložené pracovní povinnosti. V době pandemie pomáhali především v pobytových sociálních službách, kde z důvodu onemocnění scházel personál. K zapojení studentek a studentů z naší fakulty se pochvalně vyjadřovali pracovníci sociálních služeb i Krajského úřadu MSK, což nám dovoluje být na ně pyšní.

Na letošní Světový den sociální práce připravilo MPSV on-line mezinárodní konferenci. Na kterého z hostů se těšíte a jak vy osobně vnímáte inspiraci ze zahraničí?

Určitě si ráda poslechnu vystoupení všech účastníků, neboť většinou v každém z nich člověk nalezne inspiraci pro svoji vlastní práci. Z profesního hlediska se však nejvíce těším na přednášku Pam Firth. Ta se v rámci sociální práce věnuje podpoře a doprovázení rodin v těch nejtěžších chvílích, kdy nás opouštějí naši blízcí. A vidíte… uvedené téma nás opět znovu vrací k současné pandemii, která do životů mnoha rodin vnesla bohužel i smutné události. Navíc tím, že postihla celý svět, nám ukázala, že nelze v našich životech a potažmo ani v naší práci uvažovat pouze v lokálním kontextu, neboť svět tvoří jeden globální celek. A že tzv. efekt motýlích křídel není pouhou filmovou předlohou, ale může se stát žitou skutečností. Tím, že Pam Firth pochází z kolébky hospicové péče (Velké Británie), nás její zkušenosti jistě znovu obohatí (pozn. čeští čtenáři mohou znát knihu Ztráta, změna a zármutek v kontextu paliativní péče, 2007, které je spoluautorkou). Sympatické rovněž je, že Pam Firth přispívá nejen k rozvoji sociální práce jako praktické činnosti, ale i vědy založené na výzkumu v oblasti psychosociální péče.

Heslem letošního Světového dne sociální práce je „Ubuntu“, volně přeloženo jako „Jsem díky Vám“. Vyzdvihuje význam komunity i přirozenou moudrost původních kulturních společenství. Jak se dá takový koncept aplikovat v sociální práci?

Jak už jsme se bavily před chvílí… Význam komunity jako přirozeného sociálního prostředí se sítí sociálních vztahů a vazeb je pro život člověka neoddiskutovatelný. Komunita přispívá k integraci jedince a jeho rodiny, dává mu pocit sounáležitosti a významu, čímž podporuje naplňování základních lidských potřeb. Rovněž může přispívat k vytváření pocitu ontologické jistoty, což jsou témata, která opět vyplavala na povrch v době mimořádných opatření.

Důležitou aktivitou se tak stává participace a rovný přístup mezi sociálním pracovníkem a doprovázeným člověkem. Tento je pak hlavním aktérem, který určuje míru a formu podpory sociální práce a vyvíjí potřebnou aktivitu ke zlepšení vlastní životní situace.

Pokud se postavíme k danému tématu vědečtěji, tak bychom mohli hovořit o ekologické či ekosociální perspektivě či paradigmatu v sociální práci. Na jeho rozvoj mělo vliv tzv. klasické paradigma sociální ekologie (Human Ecology), které vzniklo ve 20. a 30. letech minulého století především na chicagské univerzitě, ale i obecná teorie systémů. Základy ekologických teorií v sociální práci jsou založené na sociálním propojení a pozitivním závazku mezi lidmi a komunitou, jíž jsou součástí (Coates, 2003).

Klíčovými koncepty jsou posilování adaptivních kapacit lidí a odstraňování bariér v přístupu ke zdrojům. Uvedené přístupy stavějí na silných stránkách a aktivizaci vlastních kapacit a zdrojů jednotlivce, což vede k jeho lepšímu fungování v mezilidských vztazích. Důležitou aktivitou se tak stává participace a rovný přístup mezi sociálním pracovníkem a doprovázeným člověkem. Tento je pak hlavním aktérem, který určuje míru a formu podpory sociální práce a vyvíjí potřebnou aktivitu ke zlepšení vlastní životní situace.

A co říct závěrem. Věřím, že Světový den sociální práce, jehož oslavy probíhají již druhým rokem v době globální pandemie, přispěje k zviditelnění sociálních pracovníků a upozorní na celospolečenský přínos jejich práce. Ta sice nepřináší přímý materiální profit, který je ve společnosti blahobytu oceňován především, ale přispívá k naplňování hodnot občanské společnosti, kterými jsou vedle svobody, spravedlnosti a rovnosti i solidarita, sounáležitost, lidská práva a mnohé další.