Jsme studentky 2. ročníku NMgr. oboru Speciální pedagogika a v rámci posledního semestru studia nás čekala souvislá etopedická praxe. V rámci studia se již dlouhou dobu tradovalo, že praxe probíhaly většinou v zařízeních věnující se zejména dětem a mladistvým. To také potvrzovalo všeobecné mínění, že je speciální pedagog po ukončení studia aprobován jen pro práci s touto věkovou skupinou. Protože jsme ve volbě zařízení měly volnou ruku, vybraly jsme si takové zařízení, které mělo toto tvrzení alespoň trochu zpochybnit.
Praxe nás čekala ve Vazební věznici RUZYNĚ (primárně mužské).
Naše praxe byla zahájena osobní prohlídkou (jako odbavení na letišti), kdy jsme u vstupu musely odevzdat veškerou elektroniku. Ujal se nás jeden ze zdejších speciálních pedagogů. Ten svým přístupem obohatil naši praxi o to víc. Jak sám Mgr. Tomáš M. řekl: „Sám jsem před pár lety ukončil studium a vím, jaké praxe jsem absolvoval, jak “přínosné“ pro mě byly, a tak bych vám chtěl předat co nejvíce informací, zkušeností a zážitků.“ Seznámily jsme se s náplní práce speciálního pedagoga a po celém zařízení navštěvovaly odborníky, kteří s ním spolupracují. Řadí se mezi ně sociální pracovníci, terapeuti, kaplani, další speciální pedagogové a zejména vychovatelé, jejichž činnost koordinuje speciální pedagog. Právě ti jsou společně se speciálním pedagogem v nejbližším kontaktu s vězni. Měly jsme možnost se setkat s několika vychovateli, v jejichž řadách se vyskytovaly i ženy či bývalí pedagogové.
V rámci zařízení jsme měly možnost si promluvit s místním kaplanem, který nabízí odsouzeným možnost pohovorů nebo jim pomáhá při vysokoškolském studiu. Odsouzení mají v ruzyňské věznici možnost vystudovat Teologickou fakultu UK, a to v bakalářském i magisterském programu. My samy jsme se jedné z výuk zúčastnily a s odsouzenými jsme konzultovaly jejich seminární práce. Při zpracovávání vysokoškolských prací mají možnost čerpat z velkého množství odborné literatury, která je součástí vězeňské knihovny. Zde jsme se setkaly s odsouzeným, který má chod celé knihovny na starost. Zajímavostí je, že právě tento muž je prvním absolventem již zmíněného bakalářského programu. Co možná mnozí neví, je to, že většina vězňů je pracovně uplatitelná. Samotní vězni mají na starost celkový chod věznice (úklid, údržbářské práce, kuchyně aj.). Právě zdejší kuchyni jsme měly možnost navštívit a ochutnat jedno z jídel, které nám samotní vězni připravili. Mimo věznici mají odsouzení možnost pracovat např. v pekárně, třídírně odpadů či v technických službách hlavního města. Mimo pracovní povinnosti mají možnost využít široké nabídky terapeutických, nápravných nebo aktivizačních činností. My jsme měly možnost podílet se na ergoterapii (keramická dílna, svíčkárna a práce se sklem), muzikoterapii a arteterapii. Zúčastnily jsme se také výuky počítačové gramotnosti, kterou mohou mimo jiné vězni uplatnit v rámci již zmiňovaného studia. Nahlédly jsme také do místní tělocvičny, posilovny, pacifikační místnosti a tzv. „díry“, do které jsou vězni umisťováni po porušení vězeňského řádu.
Součástí praxe byla také návštěva ženské věznice v Řepích, která je součástí léčebny pro dlouhodobě nemocné. Vězeňkyně mají možnost vykonat v rámci trestu sanitářský kurz, který mohou poté využít při práci s klienty místní LDN. Také jsme měly možnost navštívit mateřskou školu, která je také ojedinělým zařízením, spolupracujícím s oběma zmíněnými věznicemi.
Celkově pro nás byla tato praxe jednou z nejpřínosnějších a také skvělým zakončením naší společné pětileté cesty. Velkým obohacením pro nás byla možnost přijít do kontaktu se samotnými vězni, kteří se s námi podělili o své myšlenky či přání a ochotně odpovídali na naše dotazy.
Když za mnou na semináři k souvislé praxi přišly naše tři studentky s myšlenkou, zda mohou absolvovat etopedickou praxi ve vazební věznici Praha Ruzyně, myslel jsem si, že žertují, a řekl: „Nu, proč ne, když zařídíte všechny potřebné náležitosti.“ A měl jsem za to, že tímto to skončí. K mému překvapení to tímto naším rozhovorem neskončilo a naše studentky šly za svým vytýčeným cílem. A v okamžiku, kdy jsem viděl potvrzený akceptační formulář, bylo mi jasné, že jde do tuhého 😊. Hlavou se mi honily myšlenky, co ty naše křehké bytosti budou dělat v mužské věznici. Ulevilo se mi, když jsem po několika dnech obdržel fotografii, ze které koukaly tři rozesmáté tváře našich studentek. Po návratu jsme strávili chvíli společného času, kdy jsem s radostí poslouchal veskrze pozitivní dojmy z této praktické a jistě nezapomenutelné zkušenosti. Proto doporučuji všem, pokud je to možné, jděte za svým cílem 😊 (PhDr. Petr Adamus, Ph.D., katedra speciální pedagogiky)