S Chrisem Howem jsme se setkali v pátek 17. dubna hned po jeho druhé přednášce na OU. Balil si věci a vypadal až nervózně z toho, co ho čeká. Přes počáteční rozpaky se ale rychle rozvtipkoval a nakonec se zdálo, že kdyby neměl hlad a netěšil se na Hukvaldy, rád by ještě chvíli poseděl nad diktafonem.
Na Vaší přednášce jsem se sama přesvědčila o tom, že i úplnému laikovi jste schopen vysvětlit velmi složité jevy stručně a jednoduše. Je to Váš přirozený talent, nebo se to musíte učit a trénovat?
Mě obecně přitahuje interdisciplinární práce, takže jsem vlastně nucen se domluvit s lidmi, kteří o mém oboru téměř nic nevědí. Na Cambridge často spolupracujeme napříč fakultami, takže se to vlastně učím neustále, takovým přirozeným vývojem. A potom, učím i prváky na medicíně a oni jsou často dost vystrašení a váhají. To je pro mě velká výzva – vysvětlit jim všechno co nejsrozumitelněji, aby nabyli sebevědomí. A jejich otázky mě navedou na správný způsob.
Co Vás na práci se studenty nejvíce baví?
Studenti, ve srovnání s kolegy akademiky, nemají tak rozsáhlé znalosti, a tak často neberou informace jako samozřejmé, garantované. To jim umožňuje na věc nahlížet jinak – nekonvenčně. A to i mě potom nutí dívat se na věc více kriticky. Často mě inspirují i v mém výzkumu.
Tvrdíte, že Vaším týmem vyvinutá počítačová metoda pro evoluční biologii je využitelná na téměř cokoli. Dala by se zjistit geneze politických stran? Třeba to, která z nich je ve skutečnosti jen odštěpená od jiné? V Anglii tak široké spektrum politických stran není, ale v Česku by to mohl být zajímavý pohled.
(Pro pochopení této otázky je třeba říct, že Howe v Ostravě prezentoval jeho týmem vyvinutou počítačovou metodu využívanou v evoluční biologii ke zjištění předchůdců rostlin i živočichů. Pomocí této metody se například podařilo zjistit, že buňky malárie mají jakési geny shodné s geny v rostlinách, což značně pomohlo biologům v hledání protiléku na malárii. Howe tuto metodu poskytl také badatelům v oblasti středověkých rukopisů nebo perských koberců.)
Teoreticky rozhodně. A vlastně je to hodně zajímavé, to mě nenapadlo. A v Anglii to tak sice vždycky bylo, ale v poslední době získává na síle Zelená strana a také jiná politická hnutí, jedno dokonce s extrémně pravicovými názory na otázku imigrantů – chtějí Británii „vzdálit“ od zbytku Evropy. Proto by mohlo být právě v Anglii v současnosti velmi zajímavé podívat se na jejich původ.
Kromě pracovních povinností máte tady v Ostravě určitě možnost ochutnat i kus místní kultury. Jak se díváte na české pivo?
České pivo mám vskutku rád. V Anglii si ho nekupuju, protože importovaná piva nechutnají zdaleka tak dobře jako tady. Kromě toho, že je výborné, jsem taky unesen tím širokým výběrem, jaký tady máte. A myšlenkou minipivovarů, to se u nás bohužel moc nevidí.
Takže jste vlastně milovník piva?
Docela ano. Ale začal jsem ho pít, až když jsem dělal doktorát. Nikdy mi nechutnalo, ale kolegové z laboratoře mě jednou ukecali, ať to zkusím znova, a tehdy mi zachutnalo. No a od té doby to jde z kopce. (smích) S trochou nadsázky se dá říct, že mi Ph.D změnilo život! (smích)
Po našem rozhovoru se chystáte na Hukvaldy, co Vás táhne zrovna tam?
Mám obecně rád operu, zejména mi přitom přirostlo k srdci dílo Leoše Janáčka. (Leoš Janáček se narodil na Hukvaldech – pozn. red.) I tady v Ostravě jsem si zašel na Janáčkovu operu Výlety páně Broučkovy, o jejíž existenci jsem dosud vůbec nevěděl. Musím říct, že to byl úplně jiný zážitek než v Anglii. Divadlo je mnohem menší, a má tak intimní, komorní atmosféru, to bylo moc příjemné.
Hukvaldy se Vám jistě budou líbit, je to kouzelné místo.
Ano, slyšel jsem. Prý je tam taky výborná restaurace a já už mám celkem hlad (smích). Ale taky se těším do muzea, které je v Janáčkově rodném domě.
Už Vás dlouho nezdržím, mám poslední otázku. Je něco, co vás v Česku překvapilo?

Ta pohostinnost, otevřenost a přátelskost místních lidí. V Anglii jsou všichni vůči sobě více rezervovaní.