Že bude jednou pracovat jako fyzioterapeutka věděla Eliška Kubešová už na střední škole. Jako akční dítě se spoustou zranění se poprvé s fyzioterapií setkala už v jedenácti letech a doslova ji učarovala. Na ostravské lékařské fakultě je dnes právě fyzioterapie nejžádanějším nelékařským studijním programem. Aby Eliška u přijímaček uspěla, pořídila si domů dokonce hrazdu. Co v následujícím rozhovoru radí současným středoškolákům? „Určitě bych doporučila nepodcenit přípravu. Takže jestli jste ještě nezačali, tak je ten pravý čas,“ říká studentka a budoucí fyzioterapeutka, která chce ve studiu pokračovat i v navazujícím magisterském programu.

Eliško, co tě přivedlo ke studiu fyzioterapie?

Myslím, že jako většinu lidí sport a proběhlá zranění. Byla jsem hodně akční dítě, které vystřídalo spoustu sportů. A někdy se to holt neobešlo bez úrazu. Poprvé jsem se do kontaktu s fyzioterapeutem dostala asi v 11 letech, a už v té době se mi jejich práce velmi líbila. Asi o tři roky později jsem si prošla další rehabilitací, a to jsem už věděla, že jednou budu dělat právě tohle.

Fyzioterapie je dnes nejžádanějším nelékařským studijním programem. Jak ses připravovala na přijímací zkoušky? A je něco, co by si doporučila středoškolákům, které přijímačky za pár týdnů teprve čekají?

Určitě bych doporučila nepodcenit ani jednu část a jestli jste ještě nezačali, tak je ten pravý čas. Za sebe doporučuji si koupit jednu knížku biologie a jednu fyziky pro střední školy. Na stránkách ostravské jich je na výběr několik, tak stačí vybrat jednu a podle nich se začít učit. Co se týče talentové části, tak jsem si domů pořídila hrazdu, na které jsem trénovala vis. A jedenkrát týdně jsem chodila plavat a občas si zaběhat. Ale pokud jedna z těch disciplín není vaše nejsilnější stránka, nic se neděje, nejdůležitější je potrénovat alespoň na ten jeden potřebný bod a naženete to jinde. Vím, o čem mluvím.

Pokud jste předtím podobnou praxi nezažili, tak nikdy přesně nevíte, do čeho jdete a ta nejistota tam je. Měli jsme ale skvělou vyučující a všichni to zvládli.

Jaké předměty tě nejvíce baví? A které byly doposud naopak ty nejtěžší?

Začnu asi těmi nejtěžšími…A to pro mě byly ty předměty, které víte, že v praxi vůbec nevyužijete, ale musíte si tím projít…Nejhorší byla asi biologie s mediky a pak etika, bezpečnost práce a další jim podobné. Z jiného pohledu bych za nejtěžší ještě označila anatomii, která je celý prvák, ale dá vám ten potřebný základ, na čemž pak stavíte po zbytek studia. Tu doporučuji určitě nepodcenit. Mezi mé nejoblíbenější předměty patřily všechny praktické věci. Ať už to byla rehabilitační propedeutika v prváku, kinezioterapie anebo myoskeletální medicína ve třeťáku. U všech jsem vnímala, že mě posouvají blíže k tomu stát se lepším fyzioterapeutem, a díky tomu mě i nesmírně bavily.

Na Ostravské univerzitě máte praktickou výuku už od prvního ročníku, je to tak?

Ano. V zimním semestru v prváku máme rehabilitační propedeutiku a kinezioterapii, kde si všechno zkoušíme zatím jen na sobě navzájem. Hned další semestr v prváku jsme už ale začali docházet jedenkrát týdně do nemocnice a učit se základní terapii a komunikaci s pacienty, což jsem pak využila i na letní pětitýdenní praxi. V druháku a třeťáku se pak počet hodin praxí zvyšuje, až pak trávíte více času v nemocnici než ve škole.

Vzpomínáš na svoji první zkušenost s opravdovým pacientem?

Hmmm…tak úplně prvního pacienta si už asi nevybavím. Vím, že jsme ze začátku chodili ve fakultní nemocnici na ortopedická lůžka, takže to byl pacient po náhradě kolenního nebo kyčelního kloubu a určitě jsem byla hodně nervózní. Pokud jste předtím podobnou praxi nezažili, tak nikdy přesně nevíte, do čeho jdete a ta nejistota tam je. Měli jsme ale skvělou vyučující a všichni to zvládli.

Překvapilo tě něco během praxe?

Není to úplně během praxe, ale spíše během praktických hodin. Hned potom, co jsem nastoupila, asi druhý den školy, jsme měli první hodinu kinezioterapie a vyučující chtěla nějakého dobrovolníka. Tak jsem se v nadšení, co se bude dít, přihlásila. No jenže, jak jsem již zmínila, tak ta škola je hodně o tom, že si vše zkoušíte na sobě. Takže mi řekla, ať se vysvleču do spodního prádla a postavím se před ně. Co si budeme, stát před spolužáky, které vlastně ještě vůbec neznáte, ve spodním prádle, nebyla úplně komfortní situace. Tak na tohle se do začátku prostě musíte připravit, a pokud možno, co nejrychleji odhodit stud. (smích)

Pokud lidé zvažují studium fyzioterapie nebo třeba i ergoterapie, proč by si z tvého pohledu měli zvolit právě Lékařskou fakultu v Ostravě?

Mě se nejvíce zalíbilo takové to rodinné prostředí celé školy. Tím, že jsme menší fakulta, je tady méně vyučujících i studentů, tak je to takové osobnější. Máme skupinky do praktických hodin třeba jen po šesti lidech, vyučující nás znají jmény a někdy s námi chodí i na akce. A hlavně máme v ročníku úplně skvělý kolektiv. Tohle je za mě hodně důležité, protože to studium není jednoduché, projdete si těžšími chvílemi, kdy je toho hodně, ale nikdy na to nejste sami.

Už máš představu, kde bys chtěla po škole pracovat?

No tak nad touhle otázkou dosti intenzivně přemýšlím už od záři, kdy se nás na to všichni začali vyptávat. Ale našla jsem si záchranou odpověď, a to že půjdu na magistra a na hledání práce mám tak ještě další dva roky. Ale nejvíce u nás teď „frčí“ asi sportovci, děti a gynekologická fyzioterapie.

Když mě něco bolí, tak hned přemýšlím, z čeho to může být, co tomu předcházelo a jak to napravit.

Zvládáš skloubit studium se svými koníčky?

Jako na většině zdravotnických oborů máme školu od pondělí do pátku a někdy až do večera, takže to není úplně jednoduché. Ale jak se říká, všechno jde, když se chce. Během celého studia jsem stíhala různé brigády, alespoň jedenkrát týdně a do toho jsem se snažila vložit i sportovní aktivity. Jedna spolužačka to dokonce stíhá skloubit i s vrcholovým sportem a někdo další se studiem jiného oboru. Jen je to potom časově i psychicky dosti náročné a člověk musí zvážit, zda to je v jeho silách a možnostech.

Změnily se tvoje životní návyky během studia, když ses například začala dozvídat víc o tom, jak funguje lidské tělo?

Tak na tohle můžu říct na sto procent ano! Jak se v tom člověk pořád pohybuje a učí něco svoje pacienty, tak se to snaží dodržovat i sám. Takže jsem potom neustále sledovala, jestli dobře sedím, chodím a cvičím. Nebo když mě něco bolí, tak hned přemýšlím, z čeho to může být, co tomu předcházelo a jak to napravit. Nejvtipnější je, jak se z toho stane profesní deformace a vy potom běžně na ulici sledujete, jak lidé chodí.