Tým herců přijíždí na střední školu. Do třídy, kde se bude hrát, se pomalu usazuje asi třicítka třeťáků, z větší části děvčata. Dlouho ale neposedí, úvodní slovo si bere joker, moderátor celého divadelního představení, které funguje jako preventivní program.

Žáci se postaví na volný prostor sloužící jako jeviště do kruhu, mezi ně se vmísí herci. Během krátké chvíle se všichni představí, a řeknou ano a ne – různým způsobem, s nějakou emocí, každý jak chce. Tím se trochu prolomí třetí stěna mezi herci a diváky a připraví se atmosféra pro další interakci, která bude následovat. V krátkém představení, které uvidí, bude totiž (ne)souhlas hrát velkou roli.

Asi dvacetiminutová hra, která se příhodně nazývá Proč ne? Proto! se skládá z několika situací, ve kterých se někdo ocitá v roli utlačovaného – proto se tomuto konceptu divadla někdy říká Divadlo utlačovaných. Divák spatřuje v každé situaci nějaké bezpráví, proti kterému se nikdo nepostaví, i když by mohl. Protagonisté jsou v situaci, kdy ostatní postavy jen přihlížejí, ale nezasáhnou. Představení skončí, tentokrát se povedlo vyvolat nemalé emoce. Joker podněcuje diskuzi, žáci tvoří dvojice a sdělují si své myšlenky o tom, co právě viděli.

Největší emoce vzbudí scéna, ve které se stáváme svědky obtěžování ženy na zastávce.

„To se mi stává každý den,“ říká jedna ze studentek, „stačí jít pozdě večer domů a hned na vás pokřikují. Je jedno, co máte na sobě.“

Jakub Nedbal a Michaela Stoszková v hlavních rolích představení Proč ne? Proto!

Joker pozorně sleduje diskuzi a po chvíli nabízí divákům jedinečnou možnost – vrátit se do této situace a změnit její průběh. Několik žaček si vyzkouší být v roli obtěžované dívky a důrazně poslat predátora na patřičná místa. Nutno podotknout, že ne vždy se to povede. Přeci jen tréma hraje velkou roli a jde o citlivou záležitost. Na to jsou ale herci a především Joker dobře vyškoleni a dokáží na jevišti zajistit bezpečné – ale zároveň realistické – prostředí.

Téma sexualizovaného násilí hýbe společností a soubor kromě důkladného nastudování této problematiky zároveň spolupracuje s experty z oblasti klinické psychologie, kteří vědí, jak tito predátoři fungují, jak se v daných situacích chovají, a hlavně co na ně funguje a co ne.

Doktorka Hana Cisovská, vedoucí divadelního souboru OSUD

V podobném duchu se pak přehrávají i další scény, žáci opět velmi proaktivně spolupracují, vstupují do náročných situací s odvahou, připraveni čelit postavám na jevišti, které se nenechávají „porazit“ snadno. V závěru se reflektuje celý zážitek, vypichují se důležité okamžiky a nechává se žákům patřičný prostor pro vyjádření svých názorů a pocitů z celého preventivního programu.

„Penis, vulva, šourek, vagína, klitoris.“ Nová kniha Děti to chtěj vědět taky učí otevřenosti v otázkách sexuální výchovy

Také čtěte

Cílem tohoto vystoupení je připomenout, že ne znamená ne. V každém případě. Bez pardonu. Ať už jde o nátlak či manipulování k sexu, o nevkusné poznámky na něčí vzhled na veřejnosti nebo o vydírání skrze intimní fotografie. Divák v tomto představení uvidí několik situací, ve kterých bude svědkem sexualizovaného násilí, kterému velmi často – i v reálném světě – někdo jen nečinně přihlíží nebo se pak zpětně dopouští ještě sekundární viktimizace, a bude mít jedinečnou možnost si vyzkoušet a naučit se, jak se zastat obětí sexuálního násilí a jak se tomuto typu agrese přímo bránit.

A to není vždy snadné. Vzpomeňte si na svůj první vztah. Byli jste připravení na první sex? Zažili jste někdy nátlak, citové vydírání nebo manipulaci? Možná je tento příběh i pro vás.

Divadelní soubor vznikl před několika lety na Katedře sociální pedagogiky pod vedením doktorky Hany Cisovské. Za tu dobu navštívil desítky škol po celém Moravskoslezském kraji a zazářil na několika celostátních konferencích, například na Národních dnech prevence na podzim minulého roku. V současnosti patří do skupiny Centra divadla utlačovaných a rozšiřuje svou spolupráci také se zahraničními univerzitami.