Sun Tinglin, absolventka magisterského programu Čeština pro cizince na Filozofické fakultě OU, udělala v říjnu loňského roku významný krok ve své překladatelské kariéře, když představila čínským čtenářům svůj první překlad – Povídky z jedné a z druhé kapsy od Karla Čapka. Jak Tina vzpomíná na své studium češtiny, co ji na této práci nejvíc bavilo a jaké překladatelské výzvy ji čekají dál? To vše se dozvíte v rozhovoru pro OU@live.

Sun Tinglin působí jako soudní tlumočnice a překladatelka čínského a českého jazyka. Zároveň pracuje jako odborná asistentka na Katedře českého jazyka na Jilinské univerzitě zahraničních studií v Číně. V říjnu 2024 v Číně vydala svůj první literární překlad – Povídky z jedné a z druhé kapsy od Karla Čapka.

Co vás přivedlo k rozhodnutí naučit se česky a kdy jste se s tímto jazykem poprvé setkala?

Byl to osud. Už od střední školy jsem věděla, že se chci věnovat studiu cizích jazyků. Po jejím absolvování jsem podala přihlášku na Pekingskou univerzitu zahraničních studií, která je v Číně špičkovou institucí pro jazykové vzdělávání. Poprvé jsem se s češtinou setkala právě zde, protože mi byla univerzitou přidělena.

Jako introvertka jsem ocenila klidné prostředí Ostravy a osobní přístup učitelů.

Proč jste si vybrala právě Ostravskou univerzitu, když cizinci mohou v České republice studovat češtinu na několika dalších vysokých školách?

Během bakalářského studia jsem získala státní stipendium, které mi umožnilo strávit rok studiem češtiny na Univerzitě Karlově. Ve čtvrtém ročníku jsem ale odmítla nabídku čínské univerzity a rozhodla se pokračovat v magisterském studiu češtiny na Ostravské univerzitě.

Před svým rozhodnutím jsem si prohlédla recenze studentů na sociálních sítích a oficiálních stránkách. Jako introvertka jsem ocenila klidné prostředí Ostravy a osobní přístup učitelů. Navíc se Ostrava nachází na severovýchodě Česka, podobně jako moje rodné město Čchang-čchun v Číně.

Jaké vzpomínky máte na dobu, kdy jste v Ostravě studovala?

Pobyt v Ostravě byl pro mě dobou, kterou bych mohla nazvat „příliš hlučnou samotou“. Strávila jsem hodně času sama, což mi dalo prostor přemýšlet o tom, kam chci směřovat a co bych chtěla v životě dělat. Nikdy jsem nebyla zručná v domácích pracích, takže jsem často navštěvovala menzu, jídelny a vietnamské restaurace. V té době byla na Stodolní taky kočičí kavárna.

Chvíli jsem bydlela u české rodiny na moravském venkově, kde jsem společně s místními seniory jezdila na akce, výlety a výstavy. Tehdy jsem pocítila, že se opravdu nořím do českého života – nebyla jsem tam už tak „cizí“. Bylo to fantastické období, na které vzpomínám s láskou a vděčností.

Jak vzpomínáte na vyučující?

Měla jsem obrovské štěstí na nejmilejší učitele, kteří mi byli oporou ve všech směrech. Obzvlášť vděčná jsem panu profesorovi Jaroslavu Davidovi, jeho paní Janě Davidové Glogarové a panu Miroslavu Kubátovi. Bez jejich podpory bych si jen těžko mohla splnit svůj sen stát se literární překladatelkou.

Co vám studium češtiny na Ostravské univerzitě dalo?

Jak říká české přísloví: „Kdo chce, hledá způsob; kdo nechce, hledá důvod.“ Studium na OU mi dalo nejen jazykové dovednosti, ale také odvahu hledat svou vlastní cestu a nebát se vykročit vstříc novým výzvám. Dnes můžu říct, že rozhodnutí studovat v Ostravě bylo jedním z nejlepších v mém životě.

Studium na OU mi dalo nejen jazykové dovednosti, ale také odvahu hledat svou vlastní cestu a nebát se vykročit vstříc novým výzvám.

Nedávno vyšel váš první překlad v Číně – Povídky z jedné a z druhé kapsy od Karla Čapka. Proč jste si vybrala právě tohoto autora a tento titul?

Čapkova díla byla vždy mou srdeční záležitostí. Období první republiky mě nesmírně přitahuje – stát, v jehož čele stojí filozof, to je snad splněný sen podle Platóna. Filmy často ukazují první republiku jako elegantní, ale pod touto fasádou byly skryté sociální problémy, jako propastné rozdíly mezi chudými a bohatými, třídní nenávist i zjevné rasové napětí. Lidské vztahy zdaleka nebyly tak harmonické, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Čapek měl výjimečný cit pro zachycení těchto problémů. Pestrost tehdejší společnosti ho hluboce ovlivnila a formovala jeho tvorbu. Cítil povinnost přetavit lidskou duši a bolest světa v literární dílo, které by čerpalo z reality jako z úrodné půdy, kde by mohla umělecká tvorba zakořenit a rozkvést. Usiloval o literaturu, která by překračovala společenské rozdíly a oslovovala všechny, bez ohledu na původ či postavení.

Byla to literatura pro lid, literární zrcadlo skutečného světa.

Můžete shrnout, jak probíhal proces překladu až k finálnímu výtisku? 

Než jsem mohla držet finální výtisk v ruce, předcházelo tomu pěkných 17 měsíců intenzivní práce. Samotný překlad byl jen jednou z fází – následovalo důkladné čtení, revize, konzultace s odborníky a samozřejmě i redakční úpravy. Překlad Čapkova díla byl pro mě jednou z nejnáročnějších, ale zároveň nejkrásnějších zkušeností.

Čapek usiloval o literaturu, která by překračovala společenské rozdíly a oslovovala všechny, bez ohledu na původ či postavení.

Co vás na Čapkově jazyku zaujalo? 

Jeho jazyk je bohatý, plný metafor, archaických obratů a hlubokých myšlenek, které často vyžadovaly více než jen jazykové znalosti – bylo třeba pochopit dobový kontext a kulturní zázemí. Naštěstí už dnes existuje speciální Čapkův korpus, jenž lze najít v příručce českého jazyka, který mi ušetřil spoustu času a výrazně usnadnil práci s jeho bohatým a jedinečným jazykem.

Setkala jste se při překladu s pasážemi, které byly zvlášť náročné?

Ano, narazila jsem na pasáže působící téměř nepřeložitelně. Například některé slovní hříčky, specifické jazykové nuance nebo dialogy zrcadlící společenské vrstvy první republiky. Takové pasáže vyžadovaly nejen precizní překlad, ale i snahu zachovat původní kouzlo a význam.

Čapkovo dílo se odlišuje tím, že vyžaduje hluboké ponoření do jeho myšlenkového světa. Ve srovnání s moderními autory je jeho jazyk náročnější, ale také mimořádně inspirativní.

V čem se práce na překladu Čapka lišila od vašich předchozích překladů a jak vám při tom pomohly zkušenosti ze soudního překladatelství?

Při překladu Čapka jsem mohla využít své zkušenosti ze soudního překladu. Přesnost, důslednost a schopnost pracovat s kontextem jsou vlastnosti, které jsem si díky této profesi osvojila a využila je i při literárním překladu.

Čapkovo dílo se odlišuje tím, že vyžaduje hluboké ponoření do jeho myšlenkového světa.

Byl v něčem podle vás specifický?

Literární překlad je uměním – snažila jsem se zachytit nejen obsah, ale i emoce, které Čapek do svých povídek vkládal. Byla to výzva, ale i pocta.

Jaké máte plány do budoucna ohledně překladů? Chystáte se přinést čínským čtenářům další Čapkova díla?

Jak říká Čapek: „Když nemám co dělat, pracuji.“ Dosud jsem přeložila sedm knih, z nichž zatím vyšla pouze jedna. Ke konci minulého roku byl vydán ještě jeden můj překlad Apolenka z modrotisku. Momentálně pracuji na překladech děl Františka Hrubína a Josefa Lady. Nakladatelství projevilo zájem o překlad dalšího dramatu nebo románu od Čapka, což je prozatím ve fázi plánování.

Osobně bych si přála mít tu čest představit více současných českých spisovatelů čínskému literárnímu publiku.

Apolenka z modrotisku, vydání v čínštině

Autorkou rozhovoru je studentka navazujícího magisterského programu Učitelství češtiny a společenských věd na OU. Je zakladatelkou a šéfredaktorkou spolku Pisálci z Ostravské. Ráda se zapojuje do programu univerzitních akcí (OUpener, Vánoční jarmark) a projektů (Komenský v krabičce). Kromě psaní se věnuje recenzování knih a vzdělávacímu obsahu na sociálních sítích, kde spravuje profil Čeština s Linuš.