Jiné kultury je nejlepší zažít na vlastní kůži a představy porovnat s realitou přímo na místě. Ostravská univerzita podporuje své studenty a zaměstnance v rozšiřování obzorů a nabízí nespočet možností, jak se vydat za hranice nejen státu, ale také vlastního myšlení. Podívejte se, co vaši kolegové zažili a zažívají ve dvou zemích afrického kontinentu – Rwandě a Keni – a dejte Africe šanci vás překvapit.

Exkurze ve Rwandě

Navzdory nepříznivé situaci, která ztěžuje cestování všude po světě, se skupina studentů geografie vedená doktorem Janem Macháčkem letos v dubnu vydala do daleké Rwandy. Exkurze se uskutečnila díky podpoře z projektu Towards Better Internalization (zkráceně To Be In), který organizuje a finančně podporuje Centrum mezinárodní spolupráce Ostravské univerzity.

Jedná se o program pro akademické pracovníky OU, který je zaměřen na podporu mezinárodní spolupráce a rozvoj internacionalizačních aktivit. Jednou z aktivit, které program To Be In podporuje, je příprava a realizace tzv. faculty-led programu, jehož cílem je výjezd skupiny studentů vedených akademikem na partnerské univerzity za účelem společného krátkodobého programu. Jedná se tedy o kratší podobu Erasmu, navíc s jistotou, kterou přítomnost akademika zajišťuje. Další výhodou programu je štědrá finanční podpora, které se všem zúčastněným dostane – například studentům ve Rwandě finance z projektu pokryly všechny potřebné náklady.

Studenti na vrcholu sopky Mount Bisoke

Do Rwandy za studiem i za přírodou

Šest studentů a dva akademici z Přírodovědecké fakulty jsou první skupinou, které se v pandemií zasaženém světě podařilo vyjet. Volba padla na Rwandu, kterou Jan Macháček už několikrát navštívil, celkem 7 měsíců zde žil a pracoval na své dizertační práci. „Mým hlavním cílem bylo pomoct vyvrátit zažité předsudky, které lidé o Africe mají. Přál bych si, aby se studenti na Afriku dívali jinak než jen jako na chudý kontinent, který nemá co nabídnout,“ vysvětluje důvody svého rozhodnutí zorganizovat exkurzi geograf Macháček. Dodává, že Rwanda není úplně typickou africkou zemí a rozhodně patří k těm nejvíce rozvinutým: „V porovnání s ostatními státy afrického kontinentu je Rwanda určitě čistší a upravenější. Říká se také, že je to nejbezpečnější země v Africe. Celkově by se dalo říct, že je nám Evropanům bližší než jiné africké státy.“

Stejně Rwanda působila i na studenty, kteří měli díky exkurzi možnost poznat ji i z jiného než z cestovatelského pohledu; pravidelně totiž chodili do školy a vyjížděli do terénu. O jejich zážitcích si můžete přečíst u nás na blogu nebo na Facebooku Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje, kde najdete také rozsáhlejší fotogalerii. V kontrastu s moderním hlavním městem Kigali, kde studenti bydleli a navštěvovali místní univerzity, se tak střetli i s každodenní realitou venkova. Nepřehlédnutelné rozdíly mezi městem a vesnicí popisuje Jan Macháček: „Kigali je kosmopolitní město, ale jakmile vyjedete na vesnici, zjistíte, že jste se vrátili o pár století zpátky v čase. Rodiny zde běžně bydlí v jedné místnosti, pokrmy se připravují na ohni a děti chodí v jednom obnošeném oblečení z Evropy. Pro představu – učitel ve vesnické škole si měsíčně vydělá přibližně 30 dolarů.“

Rwanďané si však uvědomují, že investice do vzdělání představují v dnešní době hnací sílu pokroku a snaží se například vybavit děti ve školách tablety. Že to se vzděláním ve Rwandě myslí vážně, potvrzují i nové bankovky z roku 2019. Ty mimo jiné zachycují právě školáky pracující na tabletech. Stále zde však existují rozdíly v přístupu ke vzdělání mezi ženami a muži, vláda proto klade velký důraz především na vzdělávání žen, které je považováno za jeden z nástrojů snižování populačního růstu. Ten je jedním z aktuálních problémů Rwandy.

Ve Rwandě není člověk nikdy sám

V této malé subsaharské republice o rozloze cca 26 tisíc km² (to odpovídá přibližně velikosti Moravy a českého Slezska) žije přes 12 milionů obyvatel, což dělá z Rwandy jednu z nejhustěji zalidněných zemí v Africe. Velká hustota zalidnění je pro českého návštěvníka znatelná, což potvrzují i studenti. „Zaujalo mě, že člověk není nikdy sám. Při průměrné hustotě zalidnění 500 obyvatel/km² se není čemu divit, kulturní šok to je ale stále,“ říká jedna ze studentek Kristýna Kadúchová. Vysoká hustota zalidnění vytváří tlaky na půdu, která je v zemi, kde se drtivá většina obyvatel živí zemědělstvím, vysoce ceněným zdrojem.

Nedostatek zemědělské půdy souvisí také s rozšiřováním národních parků, ve kterých žijí ohrožené druhy zvířat, například gorily horské. Na environmentální otázku celkově klade rwandská vláda velký důraz. Jan Macháček, který ve své disertační práci zkoumal vliv těžby minerálů na životní prostředí, říká: „Otázka ochrany životního prostředí se ve Rwandě řeší i na naše poměry dost intenzivně. Třídění odpadu je samozřejmostí, navíc zde platí například zákaz používání plastových tašek. Legislativně však dochází ke kolizím, není jednoduché sladit ekonomiku, která klade důraz na primární sektor s ochranou přírody.“ Dodává, že jeden z největších vývozních artiklů stále tvoří minerály. V jednom z dolů se byli podívat i naši studenti. „Překvapilo mě, jak málo peněz si Rwanďan dokáže vydělat za měsíc tvrdé práce. Například v cínových dolech si přijde v průměru na 45 dolarů za měsíc,“ poukazuje Kristýna Kadúchová.

Studenti geografie na exkurzi v cínovém dole

Ač je Rwanda jednou z nejvíce rozvíjejících se zemí v subsaharské Africe, v rámci celosvětových měřítek stále patří mezi chudé země. Podle dat Světové banky činil v roce 2019 hrubý domácí produkt Rwandy 10,35 miliard USD – pro srovnání český HDP byl v tom samém roce 250,7 miliard USD. Od roku 1994, kdy se rwandská ekonomika v důsledku občanské války zhroutila, se meziroční růst HDP pohybuje v kladných hodnotách. Tento pozitivní trend však přerušila pandemie a s ní spojené tvrdé restrikce.

Politická situace a lidská práva

Nadměrné omezování osobní svobody během lockdownu je jedním z faktorů, které vyvolávají pochybnosti o míře dodržování lidských práv. Prezidentem Rwandské republiky je v současnosti Paul Kagame, který tento post zastává už 21 let, předtím působil 6 let jako viceprezident. Gerilového velitele Rwandské vlastenecké fronty, která pomohla v roce 1994 ukončit tři měsíce trvající krvavou genocidu, během níž v průběhu tří měsíců zemřelo přes milion obyvatel, dnes mnozí vnímají jako hrdinu.

Za dobu jeho funkce Rwanda zaznamenala mnohé ekonomické úspěchy. Objevují se však i hlasy, které označují styl Kagameho vládnutí jako autoritářský a upozorňují na represe vůči jeho politické opozici. V současnosti se řeší například kauza dlouhodobého kritika Kagameho režimu Paula Rusesabiguna. V roce 1994 tento manažer luxusního hotelu zachránil před smrtí přes 1200 lidí a o pár let později se stal předlohou hlavního hrdiny známého filmu Hotel Rwanda. Dnes čelí mimo jiné obvinění z financování terorismu.

Politice a otázce lidských práv se na univerzitě v Kigali věnovali také čeští studenti. David Holubec, student Politické a kulturní geografie, říká, že ho exkurze velmi obohatila především z pohledu vnímání genocidy. „Od místních jsem si vyslechl názory na zdejší vládu, která vládne pevnou rukou, ale je zde dosti oblíbená. Jedna z přednášek se věnovala demokracii a svobodě slova, a ta mně také dosti rozšířila obzory, neboť jsem se domníval, že se bude jednat o nějakou provládní propagandu, ale opak byl pravdou,“ dodává Holubec.

Možná poněkud překvapivým faktem je zastoupení žen v politice. Jejich podíl v parlamentu tvoří 61,3 %, což z Rwandy dělá zemi s nejvyšším podílem žen v této politické instituci. Pro srovnání, ženy v českém parlamentu zastávají pouze 22,5 % mandátů. Samozřejmě nelze opomenout pochybnosti, do jaké míry se rwandské političky opravdu podílí na politické moci a do jaké míry jejich vysoké zastoupení představuje touhu budovat pozitivní obraz této africké země.

Je důležité poznat svět?

Zeptali jsme se mladých geografů, čím je exkurze nejvíce obohatila. Všichni se shodli na tom, že je pro ně důležité poznávat svět a odlišné kultury a těší je, že jim OU tyto příležitosti nabízí. Simona Králová oceňuje možnost poznat na vlastní kůži africké vysoké školství: „Neuměla jsem si představit, jak fungují univerzity v Africe. Proto jsem ráda, že jsme se účastnili přednášek a mohli vidět, co se studenti na univerzitě v Kigali učí a jakým způsobem výuka probíhá.  Já se s nimi zase podělila o své znalosti z oblasti konceptu chytrých vesnic, o kterém píšu diplomovou práci.“ Podobně se vyjadřuje i Viktor Kotula: „Možnost být měsíc součástí rwandského vzdělávání byla cenná zkušenost. Můžeme teď sami porovnat evropské a africké školství. Na tamních univerzitách jsme rwandským studentům přednášeli řadu témat, která jsou součástí našeho studia.“

Studenti na univerzitě v Kigali, hlavním městě Rwandy

Studenti oceňují především možnost poznat na vlastní kůži život v této vzdálené rozvojové zemi. Zuzana Kabelková, studentka Ekonomické geografie a regionálního rozvoje, říká: „Viděla jsem zemi, která v reálném čase poměrně úspěšně bojuje s aktuálními problémy Afriky, ať už se bavíme o korupci, vládním systému, vzdělanosti nebo chudobě. Exkurze mě posunula ve vnímání světa, a především pak lidí v rozvojových zemích.“ Další studentka Ekonomické geografie a regionálního rozvoje vidí ve Rwandě velký potenciál se dále rozvíjet, dle jejího názoru je mezi lidmi patrný zájem o změnu k lepšímu. „Výjezd mě nejvíce obohatil v pohledu na svět. Hned po návratu zpátky do Čech, jsem si všimla, že lidé si vlastně neváží toho, co mají, a řeší zbytečnosti,“ uzavírá vyprávění Husáková.

Dobrovolnictví v Keni

Program To Be In není jedinou možností, jak se s podporou Ostravské univerzity dostat do Afriky. Studenti mají možnost vyjet do rozvojových zemí také s programem OU Aid, který zajištuje Centrum mezinárodní spolupráce OU. Studentům nabízí v Africe celkem tři možnosti, jak se zapojit. „Studenti mohou vyjet do Tanzánie a tam pečovat o sirotky v neziskové organizaci Bez mámy, do Etiopie mapovat terén s Českou geologickou službou nebo do keňského Centra Narovinu pracovat s dětmi nebo na zdravotnické klinice. Studenti se budou moci přihlašovat opět na podzim, kdy bude spuštěna nová výzva,“ popisuje možnosti programu OU Aid jeho koordinátorka Anna Grocholová. V Portále studenti však i teď najdou podrobnosti o partnerských organizacích a zemích, kam je možné v rámci OU Aid vycestovat (informace budou průběžně aktualizovány).

Velkou výhodou OU Aid je také to, že grant hradí studentům 100 % nákladů spojených s mobilitou. Program na univerzitě funguje již třetím rokem a jednou z účastnic je i Petra Macounová, studentka programu Hygiena, preventivní lékařství a epidemiologie na Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví. Ta se s námi o své zkušenosti s keňským zdravotnictvím podělila přímo z aktuálního místa pobytu – z Centra Narovinu na Rusinga Island.

Centrum Narovinu tvoří mateřská, základní a střední škola, sirotčinec a zdravotní klinika, kde Macounová většinu času pracuje. Rozsah konkrétních úkonů, které vykonává, ji však překvapil: „Měla jsem představu, že se budu podílet na očkování, což je i tématem mé disertační práce a směr, kterému se věnuji. Skutečnost je taková, že si můžu vyzkoušet od všeho něco – občas jsem sestra, lékař, porodní asistentka, lékárnice a někdy třeba laborantka.“ Subsaharská Afrika se dlouhodobě potýká s nedostatkem lékařů, který zde řeší vytvořením specifické pozice „clinical officer“, jehož kvalifikace spadá mezi odbornost zdravotní sestry a lékaře. V Centru Narovinu působí dva tito zdravotničtí pracovníci.

Zdravotnický pracovník „clinical officer“ s pacientkou

Zdravotní péče v Keni

Zdravotní péče je v Keni zpoplatněna a z pohledu běžného Keňana se nejedná o malé částky – například za test na žloutenku zaplatí pacient na klinice 100 keňských šilinků (cca 20 Kč), porod pak matku přijde na 500 keňských šilinků (cca 100 Kč). Petra Macounová už u několika porodů asistovala, ač nespadají do její kvalifikace. „Zkušenosti jsou to výborné. Ke spoustě věcí bych se v Česku nedostala, ať už z pohledu toho, že se jedná exotické nákazy, nebo z pohledu toho, jaké mám vzdělání a kompetence,“ popisuje Macounová.

Pobyt v Keni je pro Macounovou velmi bohatá a cenná zkušenost. Má zde možnost zkoumat exotické nemoci, parazity a infekce, se kterými se v Česku běžně nesetkáváme, ale v Africe jsou na denním pořádku. „Nejvíce pacientů k nám chodí s malárií. Druhým nejčastějším problémem jsou paraziti, převážně střevní. A pak pohlavně přenosné nákazy v čele s HIV.”

Petra Macounová na klinice

Celkově je keňské zdravotnictví s tím českým nesrovnatelné, ať už je řeč o vybavení nebo o přístupu k léčbě. Macounová uvádí příklad, z našeho pohledu, kuriózní léčebné metody: „Přišel k nám kluk s asi dvoucentimetrovou otevřenou ránou. Postup léčby je takový, že se místo každý den čistí fyziologickým roztokem, desinfikuje a převazuje. Nicméně, předtím, než nohu převážou, do rány nasypou cukr, jakožto potravu pro bakterie, které se pak nebudou živit samotnou tkání. Teď jsme přistoupili na pokročilejší verzi, kdy se do rány dává med, ten prý bakteriím více chutná.“

Střet kultur a předsudků

První cesta do rozvojové země bývá často spojena s kulturním šokem, na který však Ostravská univerzita vyjíždějící studenty předem připravuje. Zajišťuje pro ně školení s českými i zahraničními lektory, studenti navíc absolvují praktické školení přímo od organizace, do které se chystají.

Konkrétně Petra Macounová už v minulosti některé rozvojové země navštívila, proto podle jejích slov nezažila velký kulturní šok. Jedna věc ji však přesto udivila: „Zarazilo mě překvapení Keňanů z toho, když mě vidí. Hlavně děti se ke mně vždy seběhnou a chtějí se se mnou pozdravit. Také na mě křičí ‚mzungu, mzungu‘, což je výraz, kterým označují bělochy.“

Studentka Petra Macounová s keňskými dětmi

Stejnou zkušenost měli i studenti ve Rwandě, i zde je označovali svahilským slovem „mzungu“. „Překvapilo mě, jakou atrakci jsme pro místní lidi představovali. Když jsme projížděli vesničkami, tak jsme se cítili jako celebrity, protože především děti nám vždy mávaly a volaly na nás ‚mzungu, mzungu‘, což znamená výše postavený člověk ve společnosti a běloši jsou ve Rwandě bráni automaticky jako bohatí lidé,“ říká Simona Králová, studentka geografie. Studenty ve Rwandě také zarazilo, do jaké míry jsou zde běloši oproti místním privilegování. Zuzana Kabelková uvádí, že se jí místy zdálo, že pro ně bylo možné opravdu cokoliv – ať už se jednalo o možnost přeskočit frontu v obchodě, v restauraci nebo vyjednávání s úřady.

Tak jako jsou v naší společnosti zakořeněny předsudky vůči Afričanům, tak i v africké kultuře existují předsudky vůči Evropanům. Je snadné podlehnou zjednodušeným představám o věcech, které člověk nezažil na vlastní kůži. Právě poznávání odlišných kultur nám rozšiřuje obzory a pomáhá narušovat zažité a často nepravdivé představy. Odjet na dlouhodobější pobyt do Afriky je rozhodně výzva, se kterou Ostravská univerzita svým studentům i akademikům ráda pomůže. Pokud i vás zaujalo vyprávění z Rwandy nebo Keni, obraťte se na Centrum mezinárodní spolupráce, kde vám rádi poradí, který zahraniční pobyt je pro vás ten pravý.