„Máloco charakterizuje Eduarda Dřízgu (1944–2017) výstižněji než jeho vlastní výrok ‚Zvednu letadlo i s litrem benzínu.‘“  začíná text bookletu CD, jehož autorem je Milan Bátor.

Dále v textu uvádí: „Ačkoli sám nestačil dokončit mnohé z toho, co si předsevzal (protože se častokrát nechával pohltit turbulencemi uměleckého života), zanechal po sobě Eduard Dřízga kompoziční odkaz vzácně konzistentní a hudebně nesmírně zajímavý. Projevil se v něm jako stylový chameleon a hudební polyglot par excellence. Tvořil lehce v barokních formách, stejně tak samozřejmě ovládal techniky nové hudby. Jeho největší předností však zůstaly křišťálově průzračné melodie, jejichž půvab je nadčasový.“

Komplet Dřízgova klavírního díla vydaného na CD a čítajícího 8 skladeb je unikátním projektem. Obsahuje také skladby, které byly nahrány vůbec poprvé jako např. Tři kontrapunkty pro dva klavíry. Vzhledem k tomu, že až na jednu skladbu nevyšlo klavírní dílo Dřízgovo tiskem, jedná se svým způsobem o vzkříšení jeho klavírního odkazu.

Realizaci CD podpořila Ostravská univerzita prostřednictvím interní soutěže Fakulty umění. Vydala firma Radioservis: Eduard Dřízga: The Complete Piano Work

Jaká cesta vedla Elišku Novotnou k nahrání tohoto CD?

Před lety, během mých studií na ostravské konzervatoři, kde mě svým nadšením a láskou ke klavíru získávala pro hudební svět Marta Toaderová, jsem poprvé slyšela něco o skladateli Eduardu Dřízgovi. Zcela adresně mi jeho klavírní tvorbu doporučoval náš profesor dějin hudby Miloš Navrátil. Později, během mého působení na Ostravské univerzitě, mě konkrétně na Tři česká ronda upozornil spoluzakladatel vysokého hudebního školství v Ostravě, Rudolf Bernatík. Bylo to krátce po mém absolutoriu Akademie múzických umění v Praze, kde jsem pracovala pod vedením Ivana Klánského. Během celého mého studia jsem měla velké štěstí na bohatou spolupráci s Českým rozhlasem v Ostravě.

Měla jsem zde možnost nahrávat své soutěžní snímky – ať už jako součást přihlášek do mezinárodních klavírních klání, nebo jako milou odměnu za úspěchy v nich. Před mikrofony jsem se zde potkávala s mnohými kolegy zpěváky nebo instrumentalisty, vznikaly zde také některé z mých nahrávek na CD.

Nijak jsem to neplánovala, ale časem vyplulo na povrch mé intenzivnější angažmá v české hudbě 20. století. Spolu s Jiřím Hanouskem jsme objevovali skladby z archivu Františka Smetany (mimo jiné i Suitu pro violoncello a klavír Dřízgova učitele kompozice Václava Dobiáše) – CD Ztracené komorní dílo z archivu Františka Smetany vydal Radioservis roku 2017; natočila jsem s ostravskými hudebníky komorní skladby Jaromíra Podešvy (Pro Records, 2010); podstatnou část mého sólového alba Z mého domova tvoří také čeští skladatelé minulého století (Pro Records, 2014).

Do tohoto prostoru přišla někdy v roce 2017 nabídka hudební dramaturgyně Ostravského rozhlasu, Renáty Spisarové, na nové natáčení. Jistě mi tehdy ještě v hlavě rezonovala zpráva o úmrtí skladatele Eduarda Dřízgy, která se propojila se všemi těmi střípky z minulosti. Navíc jsem díky kolegyni z Fakulty umění, sopranistce Evě Dřízgové (bývalé manželce E. Dřízgy), měla možnost nahlédnout do archivu zesnulého skladatele. Nabídla jsem tedy rozhlasu nahrávku kompletního klavírního díla Eduarda Dřízgy. A tady se začalo krásné dobrodružství, jehož výsledek držíte v rukou. Nebylo to pro mě jen nastudování nových skladeb. Vzhledem k tomu, že kromě Sonáty zůstalo Dřízgovo klavírní dílo pouze v rukopisech, byl to i vzácný moment pročítání a odhalování hudebních sdělení přímých i skrytých mezi řádky ve znásobené míře. V tomto momentě mi velice pomohl i autor textu v bookletu CD, Milan Bátor. Díky své disertaci, která byla věnována právě Eduardu Dřízgovi, mě zásobil potřebnými informacemi a dochovanými nahrávkami, v některých případech dokonce samotného autora.

A v neposlední řadě zde chci vzpomenout na mého milého kolegu Lukáše Michela, který je mi na tomto CD komorním partnerem. Jeho entuziasmus a nezkrotný optimismus prosvětloval, a věřím, že i v naší „čtyřruční budoucnosti“ prosvětlovat bude, každou chvíli společného muzicírování.

Doufám, že hudba, kterou uslyšíte, vás potěší, bude vás inspirovat a přivede vás do zatím nepoznané hudební komnaty. Pro ty z nás, kteří Eduarda Dřízgu osobně nepoznali, může být jeho odkaz klíčem k jeho myšlenkám a pocitům. Pro ty, kteří byli součástí jeho života, snad CD přispěje novým dílkem v obraze, který si s sebou o něm nosí. Proto bych tuto nahrávku ráda věnovala jeho dětem – Davidovi, Eduardovi, Janě a Kláře.