V Keni na Ostrovu Naděje jsem v rámci programu OU AID strávila krásných 28 dní. Studuji sociální práci, a proto mě dobrovolnická činnost vždy lákala. Přes Fakultu sociálních studií Ostravské univerzity jsem se proto zapojila do programu OU Aid a vyjela s partnerskou organizací Centrum Narovinu. Jela jsem bez očekávání, spíše s obavami, ale opak byl pravdou.

První týden byl samozřejmě velmi opatrný, teprve jsem místo, lidi a děti poznávala, seznamovala se s chodem a řádem, který je tam nastolený, a domlouvala jsem se se sociální pracovnicí, co bude mým úkolem a náplní mé dobrovolnické činnosti.

Mojí hlavní činností byla práce v sirotčinci. Sirotčinec má okolo 85 dětí, a když jsem přijela, byla zde pouze jedna sociální pracovnice. S dětmi jsem trávila jejich volný čas, povídala si s nimi o místním životě, o životě v Česku, o tom, co máme rádi a podobně. Dále jsem pro děti měla připravené aktivity, jako vyrábění masek na obličej, vystřihování, kreativní tvoření nebo také poznávačky, hry s tematikou zvířátek a rostlin.

Mohla jsem také nahlížet do spisů dětí a případné zvláštní chování či reakce konzultovat se sociální pracovnicí a hledat příčiny v jejich životní situaci. Navštívila jsem také výuku fyziky a matematiky na tamní střední škole, podívala jsem se do tříd základní školy i do nemocnice. Také jsem každý den vypomáhala v kuchyni a v jídelně.

S dětmi jsem navštívila kostel, do kterého chodí každý týden, to byl pro mě velmi zvláštní zážitek a jakési uvědomění rozdílností našich kultur. Vylezli jsme s dětmi na kopec, ze kterého je krásný výhled na ostrov, kde jsme společně tancovali a zpívali. Jedno ráno jsme se také byli podívat na místní rybáře při výlovu ryb, načež jsem s pár dětmi a novou sociální pracovnicí nasedla do loďky a vyjela na krátkou projížďku kousek od břehu.

Jako dobrovolnice jsem v ten čas na ostrově byla sama, to však byla příležitost poznat se více s místními. Díky nim jsem se dozvěděla mnoho informací o kmeni Luo, do kterého patří. Zajímavostí je, že pojmenovávají své děti podle pohlaví a času narození, případně události, pár lidí mě tak začalo nazývat Veronika Atieno – to znamená, že jsem se narodila v nočních hodinách.Také mě zaujalo, že Luo patří do přibližně 42 kmenů v Keni, přičemž existují i podkmeny a každý z těchto kmenů a podkmenů má svůj vlastní jazyk. Takže všichni jsou Keňané, ale navzájem si vlastně vůbec nerozumí. Překvapením pro ně bylo, když jsem řekla, že v České republice žádné kmeny nemáme a navzájem mluvíme stejným jazykem. Povídali jsme si také o svahilštině a naučila jsem se pár frází.

Ochutnala jsem také místní kuchyni. Tradičním jídlem je zde hlavně Ugali, což je směs kukuřičné mouky, vody a soli ve formě hmoty, která se podává většinou se zelím a malými rybkami nebo sójovým masem či fazolemi. Dále jsem ochutnala Mandazi připomínající náš koblížek chutí i tvarem. Zkusila jsem i sladkou Simsim, kuličku tvořenou sezamovými semínky slepenými k sobě. Tradiční pochutinou je Samosa – slané smažené pečivo ve tvaru trojúhelníku plněné hráškem. Dále Nyoyo – směs kukuřice a fazolí, kterou mají děti každý den na oběd. Na výletě jsem také ochutnala místní rybu Tilapii s plackami nazývanými Chapati.

Zážitkem pro mě bylo také tancování. Jako bývalá tanečnice a milovník hudby jsem si užívala každodenní tancování s dětmi, které tady mají hudbu prostě v krvi. Měli jsme také přímo taneční večery, kdy jsme si zapnuli africkou hudbu a protancovali celý večer v kruhu.

Závěrem mohu říct, že mi tento pobyt dal mnoho. Poznala jsem, jak se sociální práce liší v jiných zemích, jaké problémy místní lidé řeší a někdy mě to přinutilo zamyslet se, nad jakými malichernostmi si tady u nás doma lámeme hlavu. Myslím, že to, že jsem do Keni odletěla sama, mě také zocelilo. Díky tomu jsem se také více seznámila s místními, trávila s nimi veškerý čas. Stresující situace mi daly hodně po osobní stránce, člověk svým způsobem „roste‘‘ pokaždé, když se mu stane nepříjemná věc – zejména když mu hrozí, že zůstane sám v Keni a neodletí zpátky domů.

Určitě mě to přimělo hledat další způsoby, jak pomáhat v rozvojových zemích a jak poznávat další kouty světa.