Pro letošní Operní akademii Ostrava byly vybrány dvě barokní opery, které budou navíc odehrány ve dvou komorních prostorách během jednoho večera.

Opera Národního divadla moravskoslezského uvede 9. a 10. února 2023 premiéry dvou raně barokních jednoaktových oper – Tanec nevděčnic Claudia Monteverdiho a Dido a Aeneas Henryho Purcella. Inscenaci pro uvedení v jednom večeru zkouší ředitel NDM a režisér Jiří Nekvasil jak s profesionály operního souboru, tak v rámci Operní akademie Ostrava s talentovanými studenty zpěvu Fakulty umění Ostravské univerzity. První premiérový termín je určen profesionálním pěvcům, druhý bude premiérou studentskou. Unikátní je počin nejen obsazením, ale také prostory, pro něž je určen: italská opera zazní v Divadle „12“ a dílo Purcellovo pak bude vůbec první divadelní produkcí ve slavnostním sále Divadla Jiřího Myrona. Obě díla navíc hraje NDM vůbec poprvé! Studentskému obsazení budou ještě vyhrazeny další dvě reprízy (22. února a 6. března).

Opera Claudia Monteverdiho (1567–1643) TANEC NEVDĚČNIC (Il ballo delle ingrate) měla premiéru při příležitosti svatby vévody z Mantovy v roce 1608. Byla jedním z prvních operních děl vůbec; žánru bylo tehdy 10 let! Opera jako žánr vznikla jaksi omylem: skupina florentských intelektuálů se snažila rekonstruovat antické drama a vyšla jim z toho v roce 1598 zpěvohra – opera. Popularita žánru rostla raketově především v době baroka a opera ovládla celou Evropu. Druhé připravované dílo DIDO A AENEAS (Dido and Aeneas) Henryho Purcella (1659–1695) mělo premiéru v roce 1688, a přestože jde o zřejmě první dochovanou anglickou operu, je považována za vrcholné dílo. Opera původně vznikla pro dívčí lyceum v londýnské čtvrti Chelsea, dnes ji velmi často a s úspěchem uvádějí operní domy po celém světě.

Hudebního nastudování se ujal Jiří Habart, scénu pro obě díla vytvořil David Bazika, kostýmy jsou dílem Hany Knotkové a choreografie se ujal Lukas Zuschlag.

V Divadle „12“ a ve slavnostním sále zazní hudba v podání komorního orchestru s moderními nástroji, smyčce doplní cembalo a podmanivý zvuk barokní loutny zvané teorba. Členy orchestru jsou kromě profesionálů také studenti FU OU. A aby tyto barokní opery vyzněly co nejvěrněji, používají členové orchestru kopie barokních smyčců houslových, violových a violoncellových, kterými Katedra strunných nástrojů disponuje již šestým rokem. Zhotovil je na zakázku Martin Opluštil a byly financovány z Operačního projektu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK). Pro historicky poučenou interpretaci hudby 17. a 18. století je stěžejní právě způsob takzvaného smykování a smyčcová technika. Použití barokních smyčců přináší jednoznačně výhody především v rychlých pasážích či opakovaných notách. Smyčec reaguje rychleji a lehčeji, interpret tak dosahuje přirozenější a jasnější artikulace. Příprava i provedení těchto oper je tak pro studenty první a jedinečnou zkušeností hry s barokním smyčcem v komorním ansámblu.

Foto: Martin Popelář pro NDM