Mé tělo, prožilo jsi toho se mnou tolik. Vše, co jsem si umanula. Podrželo jsi mě v obdobích nemoci i vyčerpání. Dokonce jsi zvládlo i mé snahy tě změnit. Je mi to moc líto. Měnilo ses a vyvíjelo po celý dosavadní život se mnou, a já jsem některé změny viděla jako hrozbu nebo jako něco, co se mi nelíbilo. Všechno mé nastavení – nutkání sledovat, jak vypadám – bylo po celou dobu pouze v mé hlavě. Kolik mi toho jen pouhé myšlenky vzaly. Nemohlo jsi za to, nebylo s tebou nikdy nic špatně.

Teď je to ale jiné. Učím se tě přijmout bez ohledu na změny a obdivuji tě za vše, co zvládneš. Chci ti vždy dopřát zdravý pohyb i živiny, které potřebuješ. Nesnažím se tě předělat, ale naslouchám ti, jak nejvíc jen dokážu. Nic ti nezakazuji a bez výčitek si spolu vychutnáváme dobré jídlo, včetně lahodné čokolády. Někdy však přijde období plné shonu, kdy nevnímám tvé náznaky, které signalizují vyčerpání. Někdy zapomenu. Ale ty mi vždy připomeneš, že i odpočinek je důležitý, abychom to spolu zvládali zase dál.

Semestr psychologie je časopis studentů a absolventů Katedry psychologie Filozofické fakulty Ostravské univerzity, který buduje povědomí a zvyšuje informovanost o aktuálních psychologických tématech jak mezi studenty a pedagogy na akademické půdě, tak mezi širokou veřejností. Časopis vychází dvakrát ročně. Tento článek je jen malou ochutnávkou… Více příběhů ze života, rozhovorů s odborníky, tipů na knihy, filmy, podcasty a mnoho dalších článků si můžete přečíst online. 

Jsi ke mně laskavé, ukazuješ mi, co potřebuješ. Neustále pro mě něco děláš, dýcháš, tluče ti srdce a dostáváš mě tam, kam chci. Každá část tebe vypráví tolik příběhů. Jizva na břiše mi každodenně připomíná, jak silné jsi bylo, když šlo do tuhého. Ďolíčky ve tváři při smíchu ukazují, jak moc se dokážeme radovat. A malé šrámy na nohách jsou připomínkou bezstarostných a nebojácných okamžiků dětství.

Nedokážu vyjádřit slovy, jak moc jsem ti vděčná za všechno, co jsme spolu zažili. Pády a vzestupy, bezesporu ale také štěstí. Díky tobě mohu obejmout blízké, pohladit svého pejska a užít si vyjížďku na koni s lehkým vánkem ve vlasech. Díky tobě mohu svými rty políbit muže, který mě doprovází na cestě mým životem. Díky tobě jsem mohla zažít procházku po pobřeží pláže a cítit jemný písek pod chodidly. A díky tobě se každé ráno probouzím.

V tomto světě nás snad čeká ještě mnohé, budeme v něm nadále kráčet spolu. Lásku budeme prožívat stále tak hluboce jako teď, stejně jako i další radosti a smutky. Budeme pokračovat v naší (ne)dokonalosti. Jednou možná budeš nosit i další život. Jistě, že se pokaždé o trochu změníš a časem možná budou přibývat i vrásky a šedivé vlasy. Ale pamatuj – stejně jako já si budu pamatovat vše, co pro mě děláš – jsem ti vděčná za mnohé.

Děkuji. Navždy a napořád.

Dokonce i na posledním OUpeneru měli návštěvníci možnost napsat vzkaz sobě nebo svému tělu. Jsme rádi za všechny, kteří se s námi o svůj vzkaz podělili!

Milí čtenáři, tento článek vnímáme zároveň jako inspiraci pro vás. Zkuste také napsat dopis svému tělu, schovat si ho, a ve chvíli, kdy to budete potřebovat, si ho můžete zase znovu přečíst a připomenout si, že mít se rád je ta nejkrásnější vlastnost, která nás může životem doprovázet.

Vůbec nevadí, že se nelíbíš ostatním! Ty jsi důležitá! Jsi skvělá a dokázala jsi toho spoustu, co ostatní nemusí vidět.

Všechno zvládneš! Hlavu vzhůru. Mám tě ráda. <3

Měj ráda sama sebe, vzhled není všechno!

Buď silná, miluj bezpodmínečně sebe, abys mohla svou lásku předávat ostatním. Po zlých časech přijdou dobré. Ničeho se neboj a vystupuj z komfortní zóny.

Urči si hranice. Neboj se sama sebe a toho, jaká doopravdy jsi. Nedrž si toxické lidi v životě, neboj se říct ne.

Jsi tam, kde máš být. Nezapomínej, že každá změna, která pro tebe byla nebo je sebevíc náročná a bolavá, tě posunula dopředu a udělala z tebe člověka, kterého začínáš mít ráda.

Všechno je tak, jak má být, všechno dobře dopadne.