8 min. 
Díky projektu oživení porubské Hlavní třídy teď může být pro mnoho obcí i institucí participativní plánování městského prostoru snadnější. Vznikl praktický návod na to, jak zapojovat veřejnost do změn a rozhodování o konkrétním území. „Kuchařku“ participace a další praktické výstupy tvořily společně akademičky a akademici z Ostravské univerzity a z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava v projektu TAČR.
Po tři roky tým Fakulty sociálních studií a Katedry Architektury Fakulty stavební experimentálně ověřoval participativní techniky plánování městského prostoru na příkladu Hlavní třídy v Ostravě-Porubě. Spolupráce technické a netechnické oborové skupiny byla podmínkou realizace tohoto projektu TAČR. „Spolupráce OU a VŠB-TUO byla také významným bonusem pro všechny zúčastněné při výměně zkušeností a oborových poznatků. Práce s docentkou Evou Špačkovou a jejím kolektivem architektů z Báňské byla velmi inspirativní,“ uvádí hlavní řešitelka celého projektu docentka Marie Špiláčková z Fakulty sociálních studií.
Hlavním výstupem tříletého projektu jsou čtyři publikace, které jsou volně k dispozici v elektronické podobě všem zájemcům o participativní plánování a jeho techniky.
Existuje mnoho technik pro zapojování veřejnosti a každá je zaměřená na jinou cílovou skupinu nebo jiný účel území, kterým se zabývá. „Naším cílem bylo vytvořit velmi praktickou metodiku toho, jak a kde různé techniky participace aplikovat. Vše jsme hned ověřovali v praxi v projektu Navrhni Hlavní, který je naší případovou studií. Ve výstupech tak díky tomu najdou čtenáři pozitiva i negativa nebo harmonogramy různých technik, příklady dobré praxe i seznamy pomůcek, které budou potřebovat,“ popisuje Marie Špiláčková.
Našim cílem bylo vytvořit velmi praktickou metodiku toho, jak a kde různé techniky participace aplikovat. Vše jsme hned ověřovali v praxi v projektu Navrhni Hlavní, který je naší případovou studií.
Proč si výzkumníci vybrali zrovna Hlavní třídu? „Mnoho z nás bydlí nebo má vztah k Porubě a nejtypičtější ulice je tady Hlavní třída. Zároveň architektům přišlo, že by se dala velmi dobře uchopit a že bychom ji mohli zkusit nějak pozvednout. To nám vyšlo i v jednom z dotazníků. Respondenti Hlavní třídu, často označovanou jako Leninku, přirovnávali k bulváru Champs-Élysées, prostě k nějaké vznešené třídě. Jednou z motivací projektu tak bylo tuto místní známou centrální třídu více zviditelnit,“ vysvětluje Marie Špiláčková. „Než jsme se pustili do samotného výzkumu, spojili jsme se s aplikačními garanty – úředníky z úřadu v Ostravě Porubě, magistrátu města Ostravy i Krajského úřadu a dalších organizací. Důležité pro nás bylo potvrzení, že výstupy projektu využijí v praxi. Udělali jsme si také představu o tom, jak má vypadat výsledná příručka, aby pro ně byla užitečná. Do projektu jsme pak zapojili i místní stakeholdery – školy, státní instituce, ale také lidi, kteří zde pracují nebo podnikají. Mluvili jsme tak třeba i s majitelem oblíbené místní kavárny CØKAFE,“ dodává Marie Špiláčková k Navrhni Hlavní, která představuje velmi důležitou aplikační rovinu projektu.
Reminiscence je technika, která se používá hlavně se seniory. Jde o společné vzpomínání třeba nad starými fotografiemi nebo při procházce známými místy, které přechází ve tvorbu scénářů budoucího vývoje.
Na porubské Hlavní třídě výzkumníci zapojili veřejnost například metodou world café, která simuluje diskuzi u malých kavárenských stolků, online technikou photovoice, kdy se vypráví příběh daného místa prostřednictvím fotek a videí nebo reminiscenčním scénářem budoucnosti. „Reminiscence je technika, která se používá hlavně se seniory. Jde o společné vzpomínání třeba nad starými fotografiemi nebo při procházce známými místy, které přechází ve tvorbu scénářů budoucího vývoje,“ upřesňuje Marie Špiláčková a dodává, že je důležité, aby měl každý možnost se zapojit. „Všechny skupiny obyvatel, třeba nějakým způsobem znevýhodněné, musí mít příležitost říct své. Nedává smysl, aby byly participativní techniky zaměřené na seniory směřovány výhradně do online prostředí, kterému nerozumí nebo jim není přirozené. Je třeba se přizpůsobit mentalitě, povaze, dovednostem, schopnostem nebo možnostem cílové skupiny a brát ohled na to, jestli jde o staré nebo mladé, jejich gender, etnickou příslušnost, sociální status a další specifika,“ uvádí Marie Špiláčková.
Projekt byl ukončen 3. listopadu 2021 závěrečným workshopem Participace prakticky. Účastníci zažili „na vlastní kůži“ urbánní hru, zapojili se do panelové diskuse s architekty a vyslechli si zhodnocení realizace projektu i návrhy navazující spolupráce ze strany aplikačních garantů. Součástí byla i výstava prací studentů Katedry architektury na téma Ukončení/pokračování Hlavní třídy v Porubě. „Chtěla bych poděkovat Všem kolegyním a kolegům za tříletou obohacující spolupráci celého projektového týmu. Práce to byla mnohdy náročná i s ohledem na paralelně probíhající pandemii, ale vše jsme zvládli a můžeme být se svými výsledky navýsost spokojeni. Také od aplikačních garantů zazněla slova spokojenosti s průběhem projektu a zejména s výstupy, které využijí ve své práci,“ uzavírá Marie Špiláčková.
Hlavním výstupem projektu jsou čtyři publikace, které jsou volně k dispozici v elektronické podobě všem zájemcům o participativní plánování a jeho techniky:
Ucelený pohled na Hlavní třídu v Porubě jak z pohledu historie, tak zejména ze současnosti s využitím poznatků z ověřovaných participativních technik. V publikaci projektový tým využil výsledky ze situační analýzy, dotazníkového šetření, world café, charette, urbánní hry, photovoice a reminiscence a vytváření scénářů budoucnosti.
Předprojektová příprava řešení území Hlavní třídy. Zadání obsahuje specifikaci řešeného území včetně jednotlivých částí pro postup realizace po etapách. Součástí jsou mapové podklady a odkazy na další zdroje informací o území. Zadání shrnuje závěry z participace s obyvateli, které tvoří soubor požadavků na urbanisticko-architektonické, funkční, společenské, technické a další řešení lokality.
Unikátní ucelený metodický materiál vztahující se k participaci, kde nejsou představeny jen jednotlivé metody a techniky participace, ale kde je transparentně ukotveno, co autoři textu pojmem participace myslí, jaké má participace výhody, nevýhody, jak a proč je nezbytné reflektovat její využití v online prostředí, a jaké etické zásady je nezbytné ve vztahu k participaci uplatňovat. Jednotlivé metody jsou přitom zasazeny do konkrétního a přehledného schématu jejich využití v rámci dynamičnosti procesu participace. U každé popsané metody můžeme najít její teoretický popis, ale také podněty z její pilotáže v procesu participativního plánování v městském prostoru (kroky realizace, základní principy realizace, výhody a nevýhody využití metody, možné návazné metody, příklady dobré praxe atd).
Česko-slovensko-anglická odborná publikace představuje zkušenost s komunitně založeným participativním plánováním v městském prostoru v České republice na konkrétním příkladu Hlavní třídy v Ostravě-Porubě a reflexi procesů participativního plánování v městském prostoru ze zahraničí. Cílem bylo v obecné rovině představit koncept, cíle a proces participace a ukázat příklady reálné aplikace v českém a mezinárodním prostředí prostřednictvím čtyř případových studií. Situaci v Nizozemsku shrnuje Leida Schuringa, socioložka, dlouhodobá spolupracovnice s Fakultou sociálních studií OU, držitelka titulu Integral Master Coach, trenérka a autorka knih o projektovém managementu, řízení rozmanitosti a posilování komunity. Zkušenost z USA představuje architektka a vysokoškolská pedagožka Nadia M. Anderson, která se věnuje kromě praktických projektů rovněž výuce participativních přístupů na univerzitní úrovni. Svoje zkušenosti s participací ze Slovenska a zejména z Bratislavy popisuje architektka Zora Pauliniová. Má rozsáhlé zkušenosti jako facilitátorka participačních procesů. Je spoluautorkou a editorkou řady knih o participaci, veřejných prostorech a o komunitním rozvoji.
Projekt je finančně podporovaný Technologickou agenturou České republiky pod č. TL02000071.
