Kdy skončila druhá světová válka?

Záleží, z jakého pohledu se na to podíváme. V Evropě obecně končí válka dvěma podpisy kapitulace, 8. a 9. května – odtud pochází ta dvojkolejnost v tom, že v současnosti se 9. května slaví konec druhé světové války v Rusku a 8. května pak v zemích ostatních.

Například pro Ostravany skončila na přelomu dubna a května 1945. Co se týče obecně obyvatelů českých zemí, tak těm později, 8. a 9. května.

V Asii se pak bojovalo dál, tam končí válka až na počátku září, poté, co Spojené státy svrhly atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Až následně kapituluje císařské Japonsko.

Kdo všechno Čechy osvobozoval?

Byla to směs mnoha formací a jednotek. Když začneme těmi klíčovými, tak šlo o Rudou armádu, která byla složená, stejně jako Sovětský svaz, z mnoha národností. Páteř z hlediska etnicity ale tvořili Rusové, Ukrajinci a Bělorusové. Společně s Rudou armádou postupovaly z východu také jednotky rumunské armády a 1. československý armádní sbor (takzvaná Svobodova armáda), jehož složení bylo také pestré a nejvíce v něm sloužilo volyňských Čechů.

V některých částech republiky hrála důležitou roli partyzánská uskupení. Byla to například 1. Československá partyzánská brigáda Jana Žižky, která měla silné zázemí na moravsko-slovenském pomezí.

A co se týče západní části republiky, tak to byly americké jednotky, které postoupily až na známou demarkační linii Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Ze severu, od Liberce, se na osvobozování Čech podílely také jednotky polské armády. Samozřejmě bychom neměli zapomínat na Ruskou osvobozeneckou armádu, takzvané Vlasovce, kteří se podíleli na Pražském povstání.

Může mít na některá česká města či regiony vliv, že je osvobodila západní či naopak východní vojska?

Je pravda, že určité rozdíly sledovat můžeme. V současné době se při oslavách konce války například vytrácí výraz „osvobození“ u měst a míst, odkud německé jednotky vytlačila Rudá armáda. Naopak v Plzni a západních Čechách je toto označení nadále hojně využíváno.

Jedním z důvodů je ruská anexe Krymu v roce 2014; současná agrese proti celé Ukrajině pak tento posun v politice paměti ještě zesílí. Od roku 1945 byl nezpochybnitelně pozitivní pohled na sovětská vojska ovšem poprvé silně narušen už po okupaci Československa v srpnu 1968.

Americké jednotky za sebou zanechaly často pozitivní obraz, nešlo totiž jen o příjezd osvoboditelů se zbraněmi ze západu. Místní obyvatelstvo bylo fascinované všemožnou jinakostí – od barvy pleti, až po zásobování čokoládou či pomeranči.

A sledujeme třeba vliv osvoboditelů na mentalitu lidí či rodin z daných regionů?

Rodinné vzpomínky jsou velmi rozmanité, a to na základě osobních zážitků s tou či onou armádou. Někdo měl velmi negativní zkušenost s rudoarmějci – šlo například o rabování, plenění, násilí na ženách… Ale jsou lidé, kteří žádné takové negativní zkušenosti neměli.

Americké jednotky za sebou zanechaly často pozitivní obraz, nešlo totiž jen o příjezd osvoboditelů se zbraněmi ze západu. Místní obyvatelstvo bylo fascinované všemožnou jinakostí – od barvy pleti, až po zásobování čokoládou či pomeranči.

Tím tedy Rudá armáda samozřejmě nedisponovala, naopak, v prvních dnech a týdnech se spíše zásobovala na úkor domácího obyvatelstva. Jsou však dochovány i zprávy, že později rudoarmějci strádajícímu civilnímu obyvatelstvu dokázali věnovat část ze svých zásob.

Co svátek Den vítězství znamenal pro minulý režim a vládnoucí Komunistickou stranu?

Velké oslavy byly organizovány již před únorem 1948, důležitou roli hrál vždy konkrétní den osvobození daného města. Centrální úlohu měly na Slovensku oslavy Slovenského národního povstání, v českých zemích pak Pražského povstání.

Před rokem 1989 se tak slavily tři velké květnové svátky – 1. květen jakožto Svátek práce, 5. květen jako začátek Pražského povstání a 9. květen jako Den osvobození. Na to byly navázány další aktivity celostátního rázu, například bylo zajišťováno lepší zásobování. Byly to masové svátky, které zajišťovaly legitimitu režimu.

Vítězstvím nad nacismem si přisvojili komunisté a SSSR, byť se na porážce Hitlera nepodíleli jen oni. Tyto oslavy se tak staly důležitým stavebním kamenem legitimity poválečného a poúnorového Československa.

Některá česká města mění podobu, jakou si budou připomínat osvobození Rudou armádou, mimo jiné také Ostrava. Vedení města zrušilo ceremonii u památníku v Komenského sadech v souvislosti s aktuální agresí na Ukrajině. Jak se na tento krok díváte?

Dějiny vstupují do veřejného prostoru a stává se z nich politika dějin provázaná se současností, což je běžné ve všech částech světa. Festivity se zkrátka v čase proměňují. Jedná se o celkem pochopitelnou reakci na válku na Ukrajině, ovšem v demokracii by ji měla doprovázet i veřejná debata.

Jak do této debaty mohou vstupovat historikové?

Historici v této debatě mají své místo jako odborníci, kteří mohou v diskuzích pomoc porozumět například tomu, jaké bylo dobové vnímání Rudé armády nebo co a proč se v minulosti podle dochovaných pramenů stalo. Například, že při osvobozování Ostravy padlo přes tisíc vojáků Rudé armády a že většina česky mluvících obyvatel jim vyjadřovala vděčnost, protože pro ně nereprezentovali nadcházející komunistickou diktaturu, jak se to může jevit dnes, ale symbolizovali poválečné Československo, které mělo být sociálně spravedlivější, ekonomicky výkonnější a svobodnější než předchozí režimy.

V devadesátých letech, v éře Borise Jelcina a transformačních zmatků po rozpadu SSSR se oslavy staly mnohem menšími, a až za Vladimira Putina dostávají zpět podobu ze sovětské éry. Podobu, která manifestuje sílu Ruska.

Jakou roli hraje svátek dnes? Putin údajně chtěl do tohoto data triumfálně oslavit své vítězství. Je Den vítězství důležitý pro putinovské Rusko stejně jako byl pro socialistické Československo?

Určitě ano. Pro Sovětský svaz byla takzvaná Velká vlastenecká válka jedním z pilířů vlastní legitimity. Tedy to, že Sovětský svaz zachránil Evropu před nacistickým barbarstvím. Nejlepší jednotky a zbraňové systémy se vždy předváděly právě na velké přehlídce 9. května. Je v ní zakomponována hrdost, ale i mimořádnost Sovětského svazu jako úspěšného projektu.

V devadesátých letech, v éře Borise Jelcina a transformačních zmatků po rozpadu SSSR se oslavy staly mnohem menšími, a až za Vladimira Putina dostávají zpět podobu ze sovětské éry. Podobu, která manifestuje sílu Ruska. Putin, pokud mohu soudit, tak kromě jiného se snaží navrátit Rusku lesk, který ztratilo v 90. letech, což je ostatně v ruském prostředí vnímáno jako velká katastrofa.

Lze tedy předpokládat, že současný diskurz obsahující snahu o denacifikaci Ukrajiny, odkazuje na období po druhé světové válce, dobu největší sovětské slávy?

Je to tak. Pokud se například podíváte na filmové dokumenty natočené za posledních deset let o Rusku, tak je vidět, jak je za Putinova režimu postupně obnovován a posilován kult válečných hrdinů. Například padlé mladíky v druhé čečenské válce státní propaganda zobrazovala jako hrdiny, kteří položili život za bráněnou matičku vlast.

Podobně rámována je i současná situace na Ukrajině, kde, jak Moskva prezentuje, došlo po Euromajdanu a svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče k násilnému přerušení toho, co má být přirozené, čili že Ukrajina náleží do „ruského světa“. Stejně jako v minulosti, například při tažení Napoleona nebo nacistů, je tedy podle ruských představ vlast ohrožena za západu. Ten je v současnosti Putinem, který se cítí být duchovně nadřazený, vykreslován jako dekadentní slabošský svět ovládaný různými -ismy a předurčený k porážce.