To, že v Bělorusku sílí vlna nepokojů, je pro demokratickou společnost přirozené, v podstatě si neumíme představit, že by se tamní situace měla v tichosti přejít. Pro Vladimíra Baara, profesora působícího na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Ostravské univerzity, je to ale svým způsobem překvapující a zdaleka ne tak samozřejmé. “Divím se, že se lidé nezalekli represí a výhrůžek a pokračují v demonstracích. Je vidět, že dospěla nová generace Bělorusů, která má díky internetu širší povědomí o tom, jak vypadá Evropa západně od běloruských hranic.”
Vidí ale nedostatek v tom, že demonstrantům chybí charismatický lídr nebo lídryně. “Prezidentská kandidátka Cichanouská sice přitáhla voliče, ale její odchod do Litvy ukázal, že v sobě nemá tu sílu jít do střetu s mocí. To je pro Lukašenka dobrá zpráva, přestože je nyní oslaben a dokonce pod tlakem přislíbil konání nových voleb, ale až po schválení nové ústavy v referendu. A to by se už samozřejmě konalo v jeho režii s podporou Moskvy.” Baar si nemyslí, že by Rusko opakovalo chybu z roku 2004, kdy nebylo schopné zabránit tzv. Oranžové revoluci, která smetla proruského vítěze podobně zfalšovaných voleb na Ukrajině, Janukovyče. Odůvodňuje to tím, že v té době byl ještě prezident Putin slabý a špatně vyhodnotil situaci. “Ukrajina se vymkla ruské kontrole a přestože se Janukovyč po pár letech dostal k moci, smetla ho nakonec další revoluce, která byla tak masová a prozápadní, že se Rusko neodhodlalo pro přímé potlačení revolty, ale pomstilo se anexí Krymu a rozpoutáním konfliktu v Donbasu, který měl za cíl postupně rozložit Ukrajinu zevnitř. ”
Situace v Bělorusku je podle Baara jiná. “Prozápadní orientace má slabou podporu a Lukašenko vlastně po celou dobu své vlády manévroval ve vztahu k Rusku od snah ke společnému Svazu Ruska a Běloruska po kritiku ruského vedení, že chce Bělorusko anektovat. Některými kroky sice Rusy iritoval, ale Putin dobře ví, že ekonomicky by se Bělorusko bez ruské pomoci zhroutilo. Oslabení Lukašenka v současné době tak přichází Putinovi vhod – buďto ho podrží u moci, ale tím jeho odpor k úplné integraci obou států skončí.” Další možností podle něj je, že Putin mezi běloruskými politiky najde náhradníka, který s podporou Ruska bude pokračovat v politice sbližování. Vylučuje ale vojenské zásahy: “Že Rusko zasáhne vojensky je málo pravděpodobné. Už tak má problémy se sankcemi po anexi Krymu, které poškodily ekonomiku Ruska více než se zdá, zejména i proto, že klesly ceny hlavních vývozních komodit – plynu a ropy. Další zpřísnění sankcí nebude ruské vedení riskovat, má k dispozici měkčí formy nátlaku, aby Bělorusko nevypadlo z ruské vlivové sféry – zejména ekonomické, protože Bělorusko je velmi silně obchodně na Rusku závislé.”
Nabízí se tedy otázka, jak podle odborníka na kulturní a politickou geografii situace dopadne a zda je pravděpodobné, že “pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí” také v Bělorusku. Profesor Baar tomu ale moc nevěří. “I kdyby byly nové volby skutečně demokratické a Lukašenko v nich prohrál nebo se jich ani nezúčastnil, a vyhrál v nich prozápadní kandidát, bude muset brát do úvahy tu ekonomickou závislost na Rusku. A osobně si myslím, že běloruská společnost většinově prozápadního politika nezvolí. Je dlouhodobě živena antizápadní propagandou a stačí se podívat na Moldavsko, kde také stále přetrvává nostalgie po nějakém socialistickém vývoji a strach ze západní společnosti.”