Základem dobré medicíny je kvalitní výuka – ovlivňuje nejen to, jak budou studenti připraveni na náročnou klinickou praxi, ale i to, jak je Lékařská fakulta OU vnímána odbornou i laickou veřejností. Jak se kvalita výuky sleduje a vyhodnocuje? Jaké klíčové dovednosti by si měli budoucí lékaři ze studia odnést? A jakou roli ve vzdělávání hrají moderní technologie, malé studijní skupiny či rozvoj didaktických dovedností vyučujících? Nejen o těchto tématech jsme hovořili s proděkanem Lékařské fakulty OU pro kvalitu výuky profesorem Karolem Zeleníkem v článku ze série rozhovorů s vedením Lékařské fakulty OU.

Pane proděkane, na Lékařské fakultě OU máte na starosti kvalitu výuky. Jakými způsoby se tato oblast sleduje a vyhodnocuje?

Kvalita výuky je pro nás naprosto zásadní – od ní se totiž odvíjí, jak chytré lékaře budeme mít a jak je Lékařská fakulta vnímána navenek. Hodnocení probíhá na několika úrovních. Jednak pravidelně analyzujeme výsledky celouniverzitních studentských evaluací, které nám dávají cennou zpětnou vazbu a reagujeme na ně. Kromě toho je důležitá i osobní komunikace se studenty, hovoříme s garanty předmětů i s vyučujícími.

Část pracovišť si dělá i vlastní evaluaci, mimo tu „oficiální“. V průběhu celého akademického roku zjišťujeme, co funguje, a kde je potřeba něco upravit. Na základě těchto informací se snažíme výuku systematicky rozvíjet, nejen reagovat na jednotlivé podněty.

Praktická výuka u nás tvoří velkou část studia – studenti tráví hodně času na klinikách, kde se jim snažíme „ukázat“ co největší počet pacientů.

Jaké jsou podle vás silné stránky výuky na Lékařské fakultě OU a kde je naopak prostor pro zlepšení?

Naší velkou devízou je nadstandardní propojení teorie s praxí. Díky úzké spolupráci s Fakultní nemocnicí Ostrava a dalšími zdravotnickými zařízeními mají naši studenti možnost být velmi brzy v kontaktu s reálnými pacienty. Praktická výuka u nás tvoří velkou část studia – studenti tráví hodně času na klinikách, kde se jim snažíme „ukázat“ co největší počet pacientů. Tento požadavek koneckonců zaznívá pravidelně v evaluacích od nich samých.

Velkou výhodou jsou také poměrně malé studijní skupiny, které umožňují individuálnější přístup a bližší kontakt mezi studenty a vyučujícími. V menším kolektivu se studenti nebojí ptát, diskutovat, získávají větší sebedůvěru a přirozeně se zapojují do výuky.

Prostor ke zlepšení vidím v podpoře pedagogických kompetencí našich vyučujících. Možností je například častější využívaní aktivizujících metod výuky (např. metody situační, inscenační, badatelské a další). Výborný odborník ještě nemusí být automaticky dobrý učitel, a proto chceme, aby vyučující měli možnost a zejména zájem rozvíjet i své didaktické dovednosti – tedy jak učit, nejen co učit.

Zapojujete do procesu hodnocení a zlepšování výuky samotné studenty?

Samozřejmě, bez studentů by celý systém postrádal smysl. Jejich zpětná vazba je pro nás klíčová, protože oni sami nejlépe vědí, co ve výuce funguje a co by si přáli jinak. Musím říct, že dnešní studenti jsou velmi nároční a kritičtí – a to je dobře. Chtějí kvalitní výuku, aktuální informace a férový přístup. Jejich vysoké nároky nás motivují k tomu, abychom se také neustále zlepšovali.

Zároveň si velmi zakládáme na tom, aby se studenti cítili bezpečně, když dávají zpětnou vazbu. Pokud chtějí zůstat v anonymitě, mohou si být jistí, že to tak skutečně bude. To je základ důvěry, bez které by celý systém nemohl fungovat.

Osobně se snažím podporovat atmosféru otevřenosti – aby studenti věděli, že jejich názor má reálný dopad, že mohou výuku ovlivnit, zlepšit ji pro sebe nebo pro další generace studentů.

Lékařská fakulta připravuje budoucí lékaře a zdravotníky na náročnou praxi. Co považujete za klíčové, aby si z výuky odnesli?

Za nejdůležitější považuji schopnost kriticky přemýšlet a umět si stanovit při uvažování nad pacientem priority. Medicína dnes není o tom, že se naučíte nazpaměť stovky stran (to za studenty i lékaře udělá v dnešní době umělá inteligence), ale o tom, že dokážete poznatky správně použít v konkrétní situaci.

Chceme, aby naši studenti uměli klinicky uvažovat, umět si stanovit priority, ke každému pacientovi přistupovat zodpovědně a pracovat v týmu. V tom jim umělá inteligence nepomůže. Stejně důležitý je i lidský rozměr – empatie, trpělivost, schopnost komunikovat s pacientem i jeho rodinou. Dobrý lékař musí mít nejen znalosti a zkušenosti, ale i pokoru.

Osobně bych si přál, aby naši absolventi zůstali po celý život zvídaví, tázající se a očarovaní krásou medicíny. Medicína je fascinující obor, který se neustále vyvíjí – a jen ten, kdo si zachová chuť objevovat, se v něm může skutečně naplnit.

Máte zkušenosti ze zahraničí – z USA, Švýcarska či Rakouska. Setkal jste se tam se studenty medicíny? Liší se v něčem praktická výuka?

Ano, měl jsem tu možnost. V zahraničí je kladen větší důraz na samostatnost studentů a aktivní zapojení do výuky. Je běžné, že se studenti na semináře připravují již dopředu, u nás to zatím není moc zvykem. Samotná diskuse s vyučujícími je pak mnohem přínosnější, vědí, na co se mají ptát.

Další rozdíl je v samotném vztahu mezi studenty a vyučujícími – jsou si mnohem více partnery. To má vliv na celou „kulturu vzdělávání“. Studenti otevřeně diskutují, kladou otázky, prezentují vlastní názory a pokud mají pocit, že něco není správné nebo spravedlivé, ozvou se.

Rozdíl je také v tom, že jakákoliv forma podvádění se považuje za nepřípustnou, je to v podstatě velké společenské „faux pas“. No a poslední rozdíl, který mě napadá je, že jsou velmi hrdí na svoji Alma mater, jsou s ní pevně spojení nejen v průběhu studia, ale i v další klinické praxi.

Studenti si mohou „nanečisto“ vyzkoušet různé situace, které by na pacientech nebyly možné a vidět více reálných operací.

V medicíně neustále přibývají nové technologie a metody léčby. Ovlivňuje to i výuku studentů Lékařské fakulty?

Velmi. Dnes už si výuku medicíny bez technologií prakticky nelze představit. Na fakultě využíváme simulační medicínu, v nemocnici pak přenosy ze sálů. Studenti si tak mohou „nanečisto“ vyzkoušet různé situace, které by na pacientech nebyly možné a vidět více reálných operací.

Kromě toho byla v tomto akademickém roce na Lékařské fakultě otevřena Katedra umělé inteligence, digitalizace a inovativních technologií, což je unikátní zázemí, které nám umožňuje propojovat medicínu s moderními datovými a technologickými přístupy. Katedra má za cíl naučit studenty moderní technologie využívat pro lékařské účely a zároveň být výzkumnou platformou v oblasti umělé inteligence a dalších nových technologii.

Zároveň ale zdůrazňuji, že technologie by měly být pomocníkem, nikoli cílem. Počítač nenahradí rozhovor s pacientem, ani lidský úsudek. Naším úkolem je naučit studenty využívat technologie tak, aby zlepšily péči o pacienta, nikoli aby ji odlidštily.

Vaší odbornou specializací je otorinolaryngologie. V čem je tento obor podle vás zajímavý?

Otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku je mimořádně pestrý a dynamický obor. Zahrnuje vše od běžných ambulantních vyšetření až po velmi jemné mikrochirurgické a endoskopické výkony v oblasti hlavy a krku a velké onkochirurgické operace. Překvapuje mě že i mnoha letech mě téměř každý den něčím překvapí.

To, co mě na ORL pořád přitahuje, je kombinace technické náročnosti, komplexnosti a téměř okamžité zpětné vazby – často vidíte výsledek své práce hned. Když brzo po operaci pacient znovu slyší, dýchá nosem nebo mluví, je to příjemný naplňující pocit.

Naším úkolem je naučit studenty využívat technologie tak, aby zlepšily péči o pacienta, nikoli aby ji odlidštily.

Jaké byly vaše hlavní priority, když jste přijal nabídku stát se proděkanem pro kvalitu výuky? A podařilo se vám už některé z nich naplnit?

Proděkanem jsem zatím krátko. Přál bych si, aby každý vyučující v čase výuky bral učení jako svoji absolutní prioritu. A také, aby vyučující i studenti nad kvalitou výuky přemýšleli, aby to byl živý organismus, který se bude každý den měnit. Mojí prioritou je vytvořit kulturu otevřenosti a spolupráce – aby se o kvalitě výuky nemluvilo jen „nahoře“, ale aby se na ní podílel každý vyučující i student.

Už se podařilo zavést několik kroků – zefektivnili jsme systém evaluací, posílili komunikaci se studenty, v plánu jsou workshopy pro vyučující zaměřené na moderní výukové metody. Mám radost, že vidím první výsledky – větší zájem o pedagogickou práci a snahu neustále se zlepšovat. Kvalita výuky však není jednorázový úkol – je to dlouhodobá, avšak velmi vzrušující cesta.