Koncert klavírního dua Görög sisters

Autor: doc. Eliška Novotná , 10. 10. 2017

Zásadní pozitivum dua Görög sisters je takřka neomylná souhra a vzájemné hudební propojení.


V podvečer 9. října 2017 jsme měli možnost vyslechnout koncert klavírního dua Görög sisters. Katedra klávesových nástrojů zařadila tento podnik mezi své mimořádné koncerty, a je nutno podotknout, že mimořádný koncert to jistě byl. Jednak není úplně běžný koncert věnovaný výhradně skladbám pro dva klavíry, ale především úroveň hry obou mladých srbských pianistek byla zcela jistě mimořádná.

Program koncertu na první pohled nepůsobil příliš celistvě (slyšeli jsme dvě věty z Mozartovy Sonáty K. 448; Bartóka – Sedm kusů pro dva klavíry; větu z Fantasie tableaux od S. Rachmaninova; Starou norskou romanci E. H. Griega a Ravelův La Valse), byl však téměř komplexním vhledem do šíře repertoáru pro klavírní duo. Porozumění klasické struktuře, perlivou techniku a bonus v podobě hry zpaměti přinesla úvodní skladba Wolfganga Amadea Mozarta. Klavíristky se zde musely vyrovnat s odlišnou barvou obou nástrojů v koncertním sále Fakulty umění na Sokolské třídě. Klasická průzračnost místy poodhalila menší technické rezervy, způsobené snad počáteční nervozitou nebo menší rozehraností. Již od prvních tónů bylo ale zřejmé, že zásadní pozitivum dua Görög sisters je takřka neomylná souhra a vzájemné hudební propojení.

Svým neopakovatelným výrazem, rytmičností a až živelností byl oběma sestrám nesmírně blízký Béla Bartók. Oba nástroje se zde zázračně zvukově propojily v jeden. Skladba byla interpretována zcela jednoznačně, usazena do hutnější polohy a vygradována do závěrečného Ostinata, které přítomné publikum doslova nadchlo. Bartókových Sedm kusů je soubor krátkých charakteristických částí, druhá věta z opusu 5 Sergeje Rachmaninova je sice kompaktní kompozicí, ve své podstatě ji ale tvoří celý kaleidoskop nálad a hudebních myšlenek. Nejsilnějším momentem v interpretaci obou pianistek byly četné hudební dialogy, které přednesly velmi citlivě, barevně a se smyslem pro stavbu celku. Skladba byla vygradována do šíře a síly hodné tohoto velikána ruské pozdně romantické hudby, i když se v silnějších dynamikách občas vnucovala vzpomínka na interpretaci Bartókova cyklu.

Absolutním vrcholem večera bylo přednesení skladeb Edwarda Hagerupa Griega a Maurice Ravela. Interpretky se opět vrátily ke hře zpaměti, což kromě jejich lepší vzájemné komunikaci a ponoření se do díla, přineslo také výhodu pro posluchače – odstranilo přece jenom poněkud rušivé otáčení stránek. Obě sestry byly na sebe doslova napojené, krásně doposlouchávaly hudební fráze a doplňovaly se v barvě i dynamice. Ukázaly strhující techniku a dokonalou představu o výstavbě obou skladeb. Publikum je po právu odměnilo nadšeným potleskem.

 

 

Související články: