Klimatické změny jsou přirozenou součástí historie Země. Zásadní roli v těchto změnách hraje radiační a tepelná bilance Země, kterou ovlivňují jak přirozené, tak antropogenní faktory. V minulosti klima kolísalo v důsledku přirozených dlouhotrvajících procesů, jako byly změny zemské oběžné dráhy, sluneční činnosti, dokonce vlivem velkých býložravců při spásání vegetace (více informací se dočtete tady).

Od poloviny 19. století však zaznamenáváme výrazný nárůst koncentrace oxidu uhličitého (a dalších skleníkových plynů) v atmosféře, což je spojeno s intenzivním spalováním fosilních paliv, zejména uhlí, které mělo za následek rychlou změnu chemického složení atmosféry. Tato změna není pouze důsledkem přirozené variability klimatu, ale především činností člověka, a děje se velmi rychle. Intenzivní přechod k průmyslovému využívání fosilních paliv (ropa, zemní plyn a uhlí) výrazně přispěl ke klimatickým změnám, které dnes pozorujeme, a jejich důsledky se projevují v celé řadě ekologických a klimatických procesů, které nelze srovnávat s kolísáním klimatu v minulosti.

Do Týdne udržitelnosti na Ostravské univerzitě se zapojilo téměř 200 lidí

Také čtěte

Vlivem vysoké koncentrace skleníkových plynů v ovzduší dochází v globálním měřítku k postupnému oteplování planety, což zapříčiňuje tání ledovců a zvyšování hladin moří. Vyšší výpar z vodních ploch způsobuje nepředvídatelné výkyvy počasí, střídání silných dešťů s dlouhými obdobími sucha. Klimatické změny však pociťujeme už i na vlastní kůži. Právě sucho, kůrovcová kalamita nebo náhlé povodně ohrožují také českou krajinu.

Klimatická změna však představuje největší problém především pro ostrovní státy, jež zaplavuje zvedající se hladina moří. Už nyní se stávají některé oblasti neobyvatelnými, ať už z důvodu vysychání, nebo zaplavování. Migrace, zvyšování hladin moří, ztráta biodiverzity, extrémní výkyvy počasí a jejich vliv na člověka (ohrožení majetku a zdraví) či zemědělství, to jsou zásadní změny, s nimiž se budeme muset vypořádat.

Zkusme si sami odpovědět na následující otázky:

Co by lidstvo mělo podniknout, aby nedocházelo ke zvyšování koncentrace CO2 v ovzduší?

Co můžu udělat já sám/a, abych pomohl/a životnímu prostředí?

Jak probíhá veřejná debata o změnách klimatu?

Dokázala by Česká republika fungovat bez evropských dotací?

Jak bychom měli diskutovat o klimatu, abychom zaujali i ty, kteří se staví k jakékoli diskuzi negativně?

Česká republika není tak bezvýznamný znečišťovatel, jak si myslíme

Česká republika je sice malou zemí, ale výrazně přispívá ke koncentraci CO2 v ovzduší, neboť je silně průmyslově orientovaná a stále z části závislá na spalování uhlí. Kdyby na této planetě měli všichni stejné emise jako Česko, jsou celkové globální emise dvakrát vyšší. Existují emisní kalkulačky, kde si může každý vypočítat vlastní uhlíkovou stopu, nicméně zásadní není emisní stopa jednotlivců, ale těch největších znečišťovatelů – nepřekvapivě se jedná o sektor energetiky, průmyslu a dopravy.

Množství aut na počet obyvatel dosahuje v Česku jedné z nejvyšších hodnot v Evropě, rovněž držíme prim ve stáří vozového parku. Celkem je v ČR registrováno 6,2 milionů automobilů se spalovacími motory, které vypouštějí do ovzduší obrovské množství – lokálních – splodin. Elektromobilita v ČR není zdaleka tak rozvinutá, jak by mohla být, a tuzemský automotive nereaguje na elektromobilitu tak rychle jako okolní země nebo Čína.

Dokážeme být úspěšní ve vztahu k životnímu prostředí. Musíme ale chtít

Jedna z nejvýznamnějších mezinárodních dohod, která ukázala, že globální spolupráce s cílem ochrany životního prostředí existuje, je Montrealský protokol. Ten byl přijat v roce 1987 (bez ČSR, ta byla signatářem později) s cílem chránit ozonovou vrstvu tím, že omezí výrobu a používání látek poškozujících ozon (využívaných v ledničkách či klimatizacích). Dohoda byla podepsána téměř všemi zeměmi světa, což z něj činí jednu z nejúspěšnějších mezinárodních environmentálních dohod. Díky protokolu se podařilo výrazně snížit emise škodlivých látek a ozonová vrstva se postupně obnovuje.

I nyní vznikají mezinárodní dohody vedoucí ke snižování skleníkových plynů, nejvýznamnější je Pařížská dohoda (z roku 2015), v níž se jednotlivé státy zavázaly k postupnému snižování teploty pod 2 stupně oteplení, ideálně pod 1,5 stupně Celsia. Nyní je pro Evropu zásadní Zelená Dohoda (Green Deal). Proč ale Green Deal vzbuzuje takové vášně? Kdo zná obsah Green Dealu, nerozumí odporu politické reprezentace a veřejnosti.

Green Deal jako nástroj pro sběr politických bodů

Green Deal neboli Zelená Dohoda pro Evropu je vizionářská strategie, která přináší řadu doporučení, kam bychom měli směřovat. Mluví o biodiverzitě, klimatu, hospodářství, není to závazný dokument a není právně vymahatelný. Jedná se pouze o návrh na širokou politickou diskuzi, který přináší řadu balíčků s konkrétními návrhy opatření.

Toto jsou klíčové dokumenty a politiky, které nastavují konkrétní kroky v ochraně klimatu a ŽP

Emisní povolenky – nenahraditelný zdroj financí pro ochranu životního prostředí

U emisních povolenek došlo za několik posledních let k mnoha revizím, aby byly co nejvíce efektivní. Díky nim by mělo dojít do roku 2030 k 55% snížení emisí oproti roku 1990 a v roce 2050 bychom měli dosáhnout uhlíkové neutrality.

Nákup emisních povolenek se nyní týká jen velkých průmyslových podniků, elektráren a tepláren. Cena za 1 tunu vypuštěných emisí CO2 (a jeho ekvivalentů) se pohybuje okolo 60–80 eur. Cenu určuje trh a poptávka. Díky tomuto mechanismu se v určitých sektorech snažíme snižovat emise. Někde se to ale nedaří, a proto se zvažuje jejich rozšíření i na dopravu a budovy.

Finanční zátěž by ale neměla dopadat na koncového spotřebitele, nýbrž na dodavatele paliv. Cena těchto povolenek by neměla překročit 45 eur za 1 tunu CO2. Povolenky nás chrání před zbytečným znečišťováním životního prostředí a zároveň jsou zdrojem pro další investice do vývoje, inovací a modernizací průmyslových provozů, aby nezatěžovaly životní prostředí.

Emisní povolenky financují také řadu dotačních programů Ministerstva životního prostředí, včetně oblíbeného dotačního programu Nová zelená úsporám, a dále Modernizační fond. Tyto fondy podporují zateplení domů, solární energetiku, modernizaci tepláren a dopravy a další.

Samozřejmě existují programy financované ze zdrojů EU, které rovněž financují odklon od fosilních paliv – například uhlí. Jedním z nich je Operační program Spravedlivá transformace určený regionům, které jsou nejvíce postižené dopady průmyslové a těžební činnosti. Nicméně, zatímco v Moravskoslezském kraji se transformační proces daří, Karlovarský a Ústecký kraj je stále na chvostu, přitom existují dotační nástroje pro jejich podporu a rozvoj.

„Klima se mění, a co teď?“ Co zaznělo na workshopu Ministerstva životního prostředí

Také čtěte

Evropské dotace

Stále platí, že Evropská unie do rozvoje České republiky investuje více, než kolik ČR do EU odvádí. Na dotacích EU je velmi závislý například vývoj a výzkum nebo dopravní infrastruktura. Nejrůznější evropské, ale i národní dotace výrazně podporují vzdělávání, podnikatelskou strukturu i samotné občany.

Tyto oblasti jsou podporovány z OP Spravedlivá transformace

Přestože existuje celá řada podpůrných operačních programů na regionální rozvoj a podporu postižených oblastí i obyvatel, řadí se Češi k velkým euro a klimaskeptikům. Ale proč?

Problematická veřejná debata, aneb jak nás informují média

Český skepticismus v mnohém vychází z toho, jak o klimatických opatřeních informují média a politická reprezentace. Velká část politické reprezentace se řadí ke klimaskeptikům a jejich názory dostávají poměrně silný hlas v médiích. Jejich sdělení jsou však často velmi zjednodušená, zkratkovitá a zavádějící. Cílem MŽP je dostat klimatická témata do veřejné debaty, naučit se o nich hovořit věcně a možná i bez emocí. Nebo emoce v debatách o klimatu potřebujeme?

Klimatickou změnu často vnímáme jako něco vzdáleného nebo komplikovaného, co se nás přímo netýká, a ne jako součást běžného života. Přitom by přístup k ochraně klimatu měl být podobný jako k péči o zdraví – něco, co je přirozenou součástí našich každodenních rozhodnutí. Často se soustředíme na náklady a omezení, místo abychom viděli příležitosti ke zlepšení kvality života, úsporám energie nebo třeba čistšímu ovzduší.

Abychom změnili pohled, potřebujeme komunikovat klimatickou akci jako něco normálního a praktického, co každý z nás může postupně dělat, aniž by to znamenalo velké oběti – jako třídění odpadu, úspora energie nebo podpora lokálních výrobků. Mimo změnu  spotřebitelského chování je dobré rovněž vnímat politické dění a volit ty, jenž podporují ochranu životního prostředí a klimatické politiky, protože v tomto ohledu lze dosáhnout největších celorepublikových změn.

Doporučení a inspirace:

• Podcast o Rachel Carsonové – neuvěřitelný příběh ženy, která změnila pohled na pesticidy a posílila potřebu chránit životní prostředí
• Rachel Carson: Tiché jaro
• David Attenborough: dokument Život na naší planetě
• Boyan Slat – The Ocean Cleanup
• Prof. Wangari Maathai: The Woman Who Greened the World!
• Celou prezentaci z workshopu najdete tady