Valašsko v tuto chvíli více než romanopisce právem fascinuje historiky, etnografy a lingvisty. Filozofická fakulta Ostravské univerzity ve spolupráci s Národním muzeem v přírodě odkrývá pozapomenutou každodennost tohoto regionu. Knižní novinka Valašsko – historie a kultura II. navazuje na předchozí první díl, který vydala Ostravská univerzita v roce 2014, a u čtenářů se setkal s velikým zájmem.

Navazující díl je tematicky více vymezen. Ústředním motivem je téma obživy, které bylo pro člověka žijícího v tvrdých podmínkách horského úpatí zcela klíčové, a pro jeho zabezpečení vynaložil veškeré úsilí zahrnující mimo jiné také magické praktiky. Čtenář postupně zjišťuje, že i v horských částech regionu se způsob obživy v době od počátku 19. století do druhé poloviny 20. století postupně proměňoval a vliv modernizace měl dopad na mnohá odvětví, od odívání přes složení jídelníčku až po pojetí práce. Publikace není jen popisem zemědělských prací, pastevectví, procesů zpracování a hospodaření, ale téma pojímá mnohem šířeji. Zachycuje, jakým způsobem si místní lidé obživu zajišťovali ve vztahu k vnějším podmínkám, jaký význam měly zvyklosti, jak zacházeli s krajinou, jak se měnilo složení stravy, jak se vyvíjel jazyk i zalidnění regionu… Kniha reflektuje také období modernizace a kolektivizace, která významně zasáhla do tradičního způsobu hospodaření a nakládaní s krajinou na Valašsku.
„Většina kapitol zaujme i neodborné publikum, protože se dotýkají atraktiv

ních témat, jako je oděv, čím se živili pasekáři a pastevci, jak se vyráběla velikonoční vejce. Pro mě byla zajímavá kapitola o tuřínu, který dnes už téměř nejíme, ale dříve byl vedle brambor a zelí významnou plodinou pěstovanou v Evropě po celá staletí a nezřídka tvořil základ jídelníčku,“ doplňuje Jakub Ivánek, editor publikace a ředitel Centra regionálních studií při Filozofické fakultě Ostravské univerzity.

Mizející tradice na fotografiích
Čtenáři ocení i rozsáhlou obrazovou přílohu, která dokumentuje běžný život, lidové motivy, oděvy i umělecké řemeslo. Na mnoha fotografiích si čtenáři mohou prohlédnout zaniklá stavení, vybavení jizby, rozložení polí, důležité i všední okamžiky, které stálo za to zachytit. Díky tomu se nám dodnes zachoval zlomek zaniklé historie.

Autoři se tak mnohdy opírají více o dobové prameny a starší zápisy či fotografie než o pamětníky. Nově analyzují a interpretují dokumenty zaznamenané od počátku 19. století. Významným zdrojem informací jsou právě dobové fotografie, ale i části oděvů, nářadí a další hmotný materiál, který je uchován v muzejních sbírkách. Terénní výzkum má dnes už jen velmi omezené možnosti. Tradiční způsoby hospodaření a obživy postupně zanikaly už během 20. století a není mnoho pamětníků, kteří by to zažili. Výjimkou je například pan Ludvík Stoklasa z Velkých Karlovic, kterého při tradiční svážce dřeva na speciálních saních zachytili etnografové Vít a Aleš Smrčkovi. Součástí knihy je proto i DVD s krátkým dokumentem, kde je tato práce zdokumentována.

Valašsko bylo i místem, kde vedle tradičního pastevectví a salašnictví postupně vznikaly i první pivovary či továrny na výrobu skla a koberců. Významnou část tvoří kapitoly dokládající rozvoj průmyslu, který měl následně dopad na složení obyvatel i jejich způsob získávání obživy.

Etnografie, historie, jazyky, literatura a umění
Kniha je rozdělena do pěti částí, přičemž neodbornému publiku budou patrně nejbližší ty, které se zabývají etnografickými tématy. V těchto kapitolách se dočtou o přípravě pokrmů, o možnostech přivýdělku obyvatel Valašska, jaké nosili oděvy, jaké měli zvyklosti a obyčeje, v co věřili. Druhá část věnovaná historii si ponejvíce všímá modernizačních procesů, demografických proměn i samotných podniků, které nabízely jiný než zemědělský způsob obživy. Další část se zabývá jazykem, především nářečím. Následující kapitoly zachycují obživu na Valašsku prostřednictvím literatury a umění. Tedy jak se Valašsko projevovalo v poezii, v tisku i v beletrii. Část zabývající se uměním čtenáře seznamuje s výrobou koberců v gobelínové manufaktuře, s výrobou skla i s tradiční dřevěnou architekturou. Kapitoly věnované etnografii, literatuře a umění tak čtenáři nabízí zajímavé srovnání, jak bylo na Valašsko nahlíženo očima autorů literárních a výtvarných děl, a jaký byl reálný obraz.

„Kniha sestává z jednotlivých příspěvků, čtenář si proto může vybírat jen určité kapitoly, které ho zajímají. Podle mého názoru je vynikajícím zdrojem poznání obrazu života v části našeho regionu. Už na konferenci zaujaly příspěvky týkající se například magie hojnosti, nejrůznějšího zaříkávání, které mělo zajistit úrodnost, což je zajímavé pro chápání, jak lidé žili v souladu s přírodou, ale ta jim někdy házela klacky pod nohy,“ uzavírá dr. Ivánek.

Publikace Valašsko – historie a kultura II. lze zakoupit v Univerzitním knihkupectví Ostravské univerzity.