Vítězství na několika studentských vědeckých konferencích, aktivní účast na grantech nebo bohatá publikační a pedagogická činnost už v průběhu studia. To je jen stručný výčet úspěchů čerstvé absolventky programu Všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Ostravské univerzity, doktorky Valeria Skopelidou, která byla za svůj přínos na poli vědy nominována na cenu vlády nadanému studentovi za rok 2023.

Jaké to pro tebe je slyšet na sebe ze všech stran takovou chválu a být svou alma mater nominována na celostátní cenu pro nadaného studenta?

To já zas tak moc neprožívám. Jsem hlavně ráda, že moje práce má nějaký přínos, že mohu pomáhat lidem, a to je to hlavní. Tuhle práci nemůžeš dělat s vidinou zisku osobní prestiže. Studium medicíny mě naučilo, že je to hlavně o pokoře a o tom nemít tak velké ego. V lékařství fungujeme jako tým a nikdo se nad nikoho nemůže povyšovat jen proto, že byl nominován na cenu a vyhrál nějaké konference. Je třeba se neustále vzdělávat a nominace na cenu vlády je jenom takový příjemný bonus. Nechci se dostat do fáze, kdy si řeknu, že jsem dobrá a nemusím už dál na sobě pracovat.

Jaká byla tvoje dosavadní cesta k těmto akademických úspěchům?

Do Česka jsem se přistěhovala až v 16 letech – mamka je Řekyně, táta Ukrajinec. Oba mi byli velkou oporou po celou dobu studia a jsem za ně moc vděčná. Původně jsem vystudovala radiologii v Olomouci. Tam vyšel můj úplně první článek, vlastně jen trochu upravená bakalářka, kterou jsme vydali v časopise Praktická radiologie. Tehdy už jsem věděla, že chci studovat ještě medicínu. Od začátku jsem chtěla na lékařskou fakultu do Ostravy, což se mi nakonec povedlo, a jsem tady maximálně spokojená. V Ostravě jsem se pak pustila spolu s kolegou Viktorem Procházkou do tvorby Histologického atlasu, protože ráda fotím, a tak jsem spojila svůj koníček s něčím užitečným.

Tvůj Histologický atlas už používají studenti nejen na Ostravské univerzitě, chystá se další dotisk a obecně se těší pozitivním recenzím. Jak náročné bylo vytvořit takovou publikaci?

Byla to opravdu dlouhá cesta, spoustu focení, úprav a těžké práce, ale stálo to za to. Jsem moc ráda, že jsem udělala něco užitečného, co pomůže i studentům napříč lékařskými obory. To třeba považuji za větší úspěch než nominace na nějaké ocenění.

V lékařství je to hlavně o pokoře. Musíme fungovat jako tým a ego jednotlivce jde vždy stranou. Je to týmová práce a všichni mají nějaký přínos. Ve vědě i při práci s pacienty.

Studovat medicínu a ještě se pouštět do tolika projektů musí zabírat hodně času. Jak se ti dařilo všechno tohle skloubit? Měla jsi vůbec nějaký volný čas sama pro sebe?

Pokud si to člověk dobře rozvrhne, tak vůbec není problém mít čas i osobní život. Prvních pár let studia bylo trochu náročnějších, ale potom při studiu lékařství jsou stále častěji klinické stáže, které jsou rozvrhnuté v průběhu každého semestru, a to se pak dá stíhat docela v pohodě. Nejvíce jsem toho měla asi v páťáku, kdy jsem pracovala na více věcech najednou, ale když už potom šly jednotlivé články do redakce a byly hotové nějaké granty, tak už to bylo lepší.

Je u nás běžné, že se studenti tak aktivně zapojují i do vědecké činnosti?

Vím o hodně šikovných studentech a studentkách na lékařské fakultě, napadá mě třeba doktorka Kamila Žondra Revendová, působící teď na katedře klinických neurověd, nebo doktorka Sandra Charvátová z kliniky hematoonkologie, která patří mezi špičky ve svém oboru. Je ale pravda, že většina studentů moc aktivních není, jsou to spíše jednotlivci odvádějící skvělou práci v tom, čemu se věnují.

Jak se může student zapojit do grantové činnosti?

Není to vůbec žádný problém a akademici jsou vždy moc rádi, když vidí, že je nějaký student aktivní a zajímá se o vědu. A možností je opravdu spousta. Když vás něco zajímá a baví, tak se podívejte, jestli se nemůžete zapojit do SGS (studentská grantová soutěž), skrze kterou je možné se věnovat výzkumné činnosti.

Jak to funguje v praxi krok po kroku?

Já jsem třeba chtěla udělat histologický atlas, protože ráda fotím a baví mě to. A když se takhle o něco zajímáš, tak se stačí někoho zeptat, jestli je možnost zapojit se buď přímo do SGS nebo do jiných projektů – podíváš se na inzeráty, oslovíš školitele nebo můžeš i za někým přijít s vlastním nápadem a oni tě už pak nasměrují na správnou cestu a jsou vždycky moc rádi, protože studentů se nezapojuje tolik.

Stáž v Budapešti na pneumologickém ústavu pro mě byla jedna z nejlepších zkušeností.

Čím myslíš, že je způsobeno to, že se studenti tolik nechtějí zapojovat do vědecké činnosti?

Velký problém je, že studenti se o tohle nezajímají. Je tam spousta takových, kteří si chtějí jen vystudovat to svoje a nemají čas nebo zájem dělat vědu. A to je velká škoda, protože ti to pak do budoucna otevře spoustu možností, poznáš nové lidi, uděláš si kontakty a pak se snáze uplatníš v budoucí praxi. Z univerzity pořád chodí maily, vidíš to i na sociálních sítích, že se neustále snaží studenty motivovat k nějaké badatelské činnosti, ale buď je to pořád málo, nebo studenti nemají takový zájem.

Zapojíš se do grantu, staneš se členem výzkumného týmu… a jak to pokračuje dál?

Pak jde o to, jestli ten grant dostaneme. Nemusí to vždycky vyjít, ale pokud to projde, tak dostaneme nějaký rozpočet třeba na rok, odhadem 100 – 200 tisíc, ze kterých se financuje výzkumný tým. Ale určitě to nemůžeš dělat pro peníze, mou hlavní motivací je, že mě to baví a dělám – aspoň v to doufám – přínosnou práci.

Na čem ses třeba takhle podílela?

Jeden z těch větších projektů byl třeba ve spolupráci se Zdravotnickým ústavem v Ostravě pod vedením doktora Radima Dobiáše, kde jsme se zaměřovali na zlepšení diagnostiky plicních infekcí, z čehož teď vznikla velká prospektivní studie, která bude ještě několik let trvat a pomůže zlepšit život mnoha pacientů s těmito problémy. A nemůžu opomenout spolupráci s Fakultou elektroniky a informatiky Vysoké školy báňské, která vyústila až v získaní velkého projektu zaměřeného na diagnostiku známek poškození mozku u novorozenců pomocí magnetické rezonance.

Mimo to jsi také byla na zahraniční stáži v Budapešti v létě 2023. Jaká to byla zkušenost?

Bylo to moc fajn a jsem za to moc ráda. Kdykoliv se naskytne příležitost někam vycestovat, ať už to je stáž, Erasmus nebo výměnný pobyt, tak to vřele doporučuji. Já jsem se do Budapešti dostala díky stipendiu za Cenu děkana Lékařské fakulty a moc mi v tom pomohl taky pan docent Škarda, který dlouhodobě spolupracuje s tamním pneumologickým ústavem, kde jsem byla asi měsíc na stáži. Je to pracoviště, které se zaměřuje jenom na problematiku plicních nádorů, a pro mě to byla jedna z nejlepších zkušeností. Od začátku mě tam brali jako kolegu, i když jsem byla ještě v páťáku na medicíně, ale i tak jsem normálně pracovala, vyhodnocovala vzorky a zapojili mě i do výzkumu diagnostiky a terapie plicních nádorů. Navíc Budapešť je nádherné město a jsem ráda, že jsem měla i dost času na to si to tam v klidu projít a poznat zase takhle zblízka jinou zemi. To je další z příjemných bonusů, které získáš, když někam vycestuješ.

Co plánuješ do budoucna?

Teď si užívám klidu po státnicích a od září nastupuju k panu docentu Škardovi na Ústav klinické a molekulární patologie a lékařské genetiky. Chtěla bych dělat vědu a taky učit, protože mě pedagogická činnost moc baví – a pak třeba za rok bych chtěla na doktorát a pokračovat v tom, co dělám. Plánuju se vrhnout ještě do patologického atlasu.

MUDr. Bc. Valeria Skopelidou, absolventka Lékařské fakulty OU, byla za svou činnost nominována svou alma mater na cenu vlády nadanému studentovi za rok 2023 pro své četné úspěchy. Mezi ty se řadí několikanásobná účast na tuzemských i zahraničních studentských konferencích, publikace v českých i anglických odborných časopisech, vydání Histologického atlasu, participace ve fakultním i univerzitním senátu a disciplinární komisi, pedagogická činnost na Lékařské fakultě a zisk stipendia děkana LF OU pro zahraniční stáž v Budapešti minulý rok.

Autorem článku je studentský redaktor a člen studentského klubu Pisálci z Ostravské Ondřej Sliška.