Jak vnímáte jmenování profesorem? Co to znamená pro vás osobně a co pro Ostravskou univerzitu?

Pro mě osobně je to určitě jakási satisfakce. Když jsem vedení kliniky před 15 lety přebíral, bylo mým cílem posunout pracoviště z okresní úrovně na úroveň klinickou. Dosažení této mety vnímám jako krok správným směrem. Nelze však říct, že jsme dosáhli všeho, neustále se zasazujeme o další rozvoj kliniky.

Z pohledu fakulty si myslím, že každý úspěch, ať už se jedná o habilitační nebo jmenovací řízení, znamená obrovský krok dopředu. Nejedná se jenom o ocenění úspěchu jednotlivců. Každé jmenování motivuje ostatní, aby se vydali stejnou nebo podobnou cestou. Odráží to i nároky kladené na lékaře ve fakultní nemocnici, kteří chtějí zároveň pracovat na fakultě. Je potřeba opustit zažitý stav, kdy je potřeba být „jenom“ dobrým doktorem, a rozšířit úkoly i o oblast vědy a výzkumu a také o oblast pedagogickou.

I za námi přichází na preventivní prohlídky čím dál tím více pacientů. Neustále zdůrazňujeme, že je lepší problémům předcházet, než je potom řešit.

Jak se vám osobně daří zmíněné oblasti propojovat?

Je to obtížné, protože pořád narážíme na personální problém. Pracoviště je poddimenzováno v poměru k zadaným úkolům. Objem klinické práce se za uplynulých 15 let neuvěřitelně zvětšil a tento nárůst bohužel není kopírován zvyšujícím se počtem pracovníků. Navíc se dostáváme do situace, kdy lékaři prostě nejsou. I kdybychom chtěli brát, tak nemáme kde. Tuto skutečnost vnímám jako velmi problematickou.

Vašim oborem je urologie, konkrétně funkční urologie dospělých. Jak se Češi staví k prevenci v této oblasti? Chodí k vám lidé pravidelně na preventivní prohlídky, nebo až s akutním problémem?

Za posledních 10 až 15 let jsme svědky obrovského posunu v oblasti povědomí lidí o oboru urologie. Zažíváme opravdu velkou změnu ve vnímání vlastního zdraví mezi lidmi. Všichni jsou z mnoha stran motivováni k tomu, aby věnovali pozornost prevenci. I za námi přichází na preventivní prohlídky čím dál tím více pacientů. Neustále zdůrazňujeme, že je lepší problémům předcházet, než je potom řešit.

Jakých úspěchů léčba urologických onemocnění ve Fakultní nemocnici dosáhla? Mohl byste uvést nové metody, které se vám podařilo aplikovat do praxe?

Podařilo se nám do klinické praxe zavést fúzní biopsii prostaty, což je technologie, která spojuje vyšetření prostaty magnetickou resonancí a ultrazvukem. Umožňuje proto cílený odběr vzorků tkáně prostaty, pomocí něhož zjišťujeme eventuální přítomnost nádoru v prostatě. Díky této technologii jsme schopni zvýšit výtěžnost biopsií a zpřesnit diagnostiku.

Další technologií je sakrální neuromodulace, což je léčba poruch funkce močového měchýře. Sakrální neuromodulace problém řeší tím, že se do pánve implantuje elektroda, která pomocí elektrických impulzů v podstatě řídí močový měchýř. Proces by se dal připodobnit ke kardiostimulátoru, který také pomocí elektrických impulzů řídí činnost srdce. Samozřejmě se jedná o hrubé zjednodušení. Metoda pomáhá u žen řešit časté močení a inkontinenci, tedy nemožnost udržet moč. U některých pacientů je ji možno využít i v léčbě nemožnosti vyprázdnit močový měchýř.

Podařilo se nám také uvést do praxe implantaci umělých svěračů. Metoda se týká zejména mužů, kteří po předchozích operacích prostaty trpí inkontinencí. Implantujeme jim umělý svěrač, který je schopen zadržet moč v močovém měchýři. Pacient může mechanismus sám ovládat a sám si řídit vyprazdňování močového měchýře. Pro pacienty to znamená obrovské zlepšení kvality života. Můžeme zde vidět posun v samotné urologii, kdy se už nesoustředíme pouze na úspěšné odstranění zhoubného nádoru, ale také na to, jak pacient žije po vyléčení svého onkologického onemocnění.

Maminky svým dětem často říkají, že si sezením na studené zemi mohou uhnat zánět močového měchýře. Co je na tom pravdy? Mají být ledviny, potažmo močové cesty, v teple, nebo jim naopak může prospět třeba populární otužování?

Faktem je, že močový měchýř obsahuje receptory velmi citlivé na chlad. Z praxe víme, že velká část, zejména ženské populace reaguje na pobyt v zimě nucením na močení a zkrácením intervalu mezi močením. Na druhé straně si myslím, že budeme těžko hledat jednoznačné důkazy pro to, jestli funkci ledvin prospívá spíš teplo nebo zima. Například mezi Inuity, žijícími na dalekém severu ve stálé zimě, najdeme nepochybně velké procento lidí, kteří mají zdravé ledviny, a naopak lidi, kteří mají ledviny nemocné. Podobná situace bude i v blízkosti rovníku. Tyto environmentální faktory nejsme schopni hodnotit na základě seriózních dat.

Mohl byste nám na závěr říci něco o vaší pěší pouti do Santiaga de Compostela?

Vyrazil jsem v květnu 2016 z průsmyku Somport, který se nachází v Pyrenejích na hranicích Francie a Španělska, a přecházel jsem napříč celým Španělskem až k Atlantskému oceánu. Za 37 dní jsem tak ušel bezmála 1000 kilometrů. Jako největší benefit vnímám skutečnost, že chůze je do značné míry automatický proces. Poté, co během prvního týdne vyřešíte problémy, jako jsou puchýře na nohou, bolest zad od batohu a podobně, tak se během chůze přeřadíte do automatického režimu. Nohy jdou samy a v hlavě se vám rodí myšlenky, které by vás za normálních okolností nikdy v životě nenapadly. Já jsem si cestu ještě trochu vylepšil tím, že jsem měl celou dobu vypnutý mobilní telefon a šel jsem sám. Pěší pouť pro mě byla naprosto ideální a ničím nerušenou příležitostí, jak si utřídit věci v hlavě. Nepochybně bych ji doporučil všem, kteří chtějí sami sebe vytrhnout z neustálého koloběhu povinností a úkolů.