Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

Ještě v polovině pátého ročníku neměla nejmenší představu, jaké bude mít po ukončení studia uplatnění. Rozhodně se nechtěla spoléhat na Úřad práce nebo doporučení známých, sama tedy začala pátrat po práci, která by ji bavila. V budoucí profesi se snažila spojit své nejoblíbenější zájmy – cestování a jazyky. Logicky tak padla volba na výuku češtiny v zahraničí. Několikadenní brouzdání po internetu a nezávazný dotaz tak Michaele určil zcela novou životní cestu.  Jen několik týdnů po ukončení studia se rozjela do Londýna, kde začala vyučovat češtinu, nejprve jako dobrovolník, později na plný úvazek. „Ze začátku jsem pracovala v kavárně a hlavně vařila kávu. K učení na plný úvazek jsem se dostala až po čase,“ vzpomíná Michaela.
Mezi jejími studenty jsou dospělí i děti. Nejčastějším motivem k učení češtiny je u dospělých láska, kdy jeden z partnerů je Čech nebo Češka. Děti jsou zase často z bilingvních rodin a rodiče nechtějí, aby dítko češtinu zapomnělo. Ale důvodů proč je o češtinu zájem i v Londýně je více. V anglicky mluvících zemích není zcela obvyklé učit se druhý jazyk. Mnozí toto vnímají jako nedostatek a zároveň příležitost rozšířit si obzory, poznat kulturu a jazyk cizí země, motivem může být třeba i návštěva České republiky nebo studium oboru, který její znalost vyžaduje. Pro mnohé studenty je čeština prvním cizím jazykem, s nímž se setkávají, studium je proto pro ně často velmi obtížné. Není tradicí v angloamerických zemích učit se cizím jazykům, takže mnohdy až v dospělosti vlastně přicházejí na to, jak se cizí jazyk učit. „Pochopení cizího jazyka je pro Brity navíc ještě ztížené tím, že často nerozumí tomu, jak funguje angličtina. Několik z nich už mi řeklo, že jim angličtina dává větší smysl až potom, co se začali učit česky,“ dodává Michaela. Český školský systém se tak výrazně liší od toho britského. Zatímco u nás se klade větší důraz na gramatiku, v Británii se soustředí spíše na vyjadřovací schopnosti studentů. Michaela se tak musela naučit skloubit ve svých hodinách obojí tak, aby její lekce byly zábavné a zároveň přínosné.
Studium na vysoké škole ji připravilo teoreticky, ale ze všeho nejvíce jí chyběla praxe. Přiznává, že téměř všechno, co se naučila během studia, denně využívá i v praxi, mnohé se ale musela naučit a pochopit sama. Postupně se propracovávala k metodě výuky, která vychází z jejich osobních zkušeností z dob, kdy byla sama studentkou. „Musela jsem udělat všechny začátečnické chyby, abych zjistila, co funguje a co ne. V prvních měsících jsem si byla docela nejistá, ale po čase jsem začala ke svým studentům přistupovat tak, jak jsem si kdysi přála, aby někdo učil jazyky mě. Systematicky, srozumitelně a zábavně,“ přiznává Michaela. Každodenní kontakt se studenty je pochopitelně přínosný i pro Michaelu. Jako cizinka si neustále zdokonaluje angličtinu a hlavně se učí chápat myšlení a potřeby svých studentů. Díky svým vlastním chybám, rozumí chybám studentů a dokáže jim je vysvětlit.