Dnes už je jasné, že se dříve nebo později setkáte s někým, kdo k nám utekl před válkou. Většina uprchlíků přijíždí s negativními zážitky a řeší zde mnoho záležitostí od naplnění základních potřeb po práci a vzdělání. Nejste si jistí, jak při takových setkáních jednat? Shrnuli jsme pro vás několik rad a zásad.

Představte se.

Představte se nejen jménem, ale doplňte i organizaci, kterou v ten moment zastupujete, a vaši roli v ní.

„Jsem …….. , tady na Ostravské univerzitě pracuji v …….., pro studenty dělám ………“

Jednejte citlivě.

Sami se na válku, osobní zážitky ani detaily z místa konfliktu neptejte a připusťte i možnost, že nikdo nic neříká. Naopak, pokud začne osoba, se kterou se setkáte sama vyprávět, vyslechněte ji. Dejte si však pozor na několik zásad:

• Nepřerušujte je, nicméně, pokud vidíte, že se během vyprávění necítí dobře, můžete je vyzvat k pauze. Podat jim třeba vodu.
• Mluvte klidně. Pokud jsou rozrušení, zeptejte se jich, co jim pomáhá cítit se lépe.
• Mějte ohled na kulturní a společenské normy.
• Nedotýkejte se jich, pokud si nejste jistí, že je to vhodné.
• V hovoru uznejte jejich pocity a oceňte, jak si byli sami schopni pomoci.

„Jsem tady s vámi…“,

„Na své pocity máte nárok…“,

„Společně to můžeme zvládnout“,

„Pomůžu vám najít pomoc v případě potřeby a zorientovat se tady.“

• Nehodnoťte jejich pocity, ani to, co udělali nebo neudělali. Nebagatelizujte ani více nedramatizujte.

„Měla byste se radovat, že jste přežila.“

„Takhle byste se cítit neměla.“

• Nemluvte o lidech negativně.

„Jsou šílení.“

„Jsou to blázni.“

• Nesvěřujte se s vlastními těžkostmi.
• Zachovejte mlčenlivost o tom, co vám svěří, a respektujte jejich soukromí.

Ověřte, co potřebují, a propojte je se službami a zdroji, které jim mohou v daný moment pomoci.

Kam se v jaké situaci obrátit, najdete v rozcestníku na stránkách Univerzity. Nevnucujte se, pokud pomoc odmítnou, uznejte jejich rozhodnutí. Neberte lidem síly a dojem, že se o sebe můžou postarat sami. Měli byste je však ujistit, že se na vás mohou obrátit kdykoli v budoucnu znovu. Za pomoc nežádejte peníze ani laskavost na oplátku. Propojujte je také mezi sebou. Pokud je na někoho odkážete, informujte ho, ať je čekají a jsou na ně připraveni.

Předejte jim informace.

Komunikujte srozumitelně, jednoduše, stručně, věcně a bez používání odborných pojmů. Informujte ideálně celou skupinu najednou, ať má co nejvíce lidí stejné informace. Říkejte pravdu o tom, co víte a nevíte, a neslibujte, co nemůžete splnit. Buďte si vědomi vaší role a možností, které máte. Dodávejte naději.

„Nevím, ale vynasnažím se to zjistit.“

Myslete na sebe.

Sledujte, jak vám je, a nepřežeňte to. Uvědomte si svou roli a její omezení. Pamatujte, že nenesete odpovědnost za řešení všech lidských starostí. Zvažte čas a místo, které pomáhání můžete dát, a nechtějte všechno zvládnout hned, zítra je taky den. Poznejte, kdy vaše pomoc končí, a dělejte co nejvíce pro to, abyste lidem pomohli pomoci si sami.

Zdroje:

První psychická pomoc – příručka Světové zdravotnické organizace

Jak mluvit s lidmi zasaženými válkou – Organizace pro pomoc uprchlíkům