Je úterý 18. října ráno a zvoní mi budík. Tak jako milionkrát předtím ho zaklapnu a hádám se sama se sebou, jestli mám vstát nebo spát. Než se vykopu z peřin už mi běží nezadržitelně čas, který je, ani nevím proč, vždycky těžké dohnat. Po klasickém ranním kolotoči tak najednou stojím v botách před domem a mířím na naši Přírodovědeckou fakultu. Tohle ráno je ale v něčem jiné. Zapomenout totiž tentokrát můžu na přednášky i cvika v labině. Ostravský Hladnov u nás biologů v rámci doznívajícího babího léta totiž na několik hodin vystřídá panorama vodní nádrže Baška. Sedám se spolužačkami a spolužáky do auta a přesouváme se k vypouštěné vodní nádrži na Frýdecko-Místecku.

Záchranný tým jde do akce

Úkol máme jasný. Zachránit z přehrady co nejvíc měkkýšů, kterým by jinak na suchu hrozilo uhynutí. Na předem daném stanovišti se potkáváme s vyučujícími, kteří nám ukazují, jak rozeznáme jednoho měkkýše od druhého. Zároveň nám rozdělují vysoké pogumované gumáko-monterky, kterým se říká prsačky. Když se po chvíli podíváme za mizející hladinou přehrady, je nám jasné, že bez nich to v bahně zkrátka nepůjde.

Není prostor na postávání na místě ani na to ptát se, kdo je kdo a co je co. Po chvíli tak máme v ruce kyblíky a brodíme se bahnem za prvními čekateli na naši záchranu. Hýbeme se rychle a zároveň opatrně. V některých místech totiž stačí chvíle nepozornosti a už máte co dělat, abyste v bahně nezůstali navěky. Své o tom doteď ví jeden z členů našeho záchranného týmu, který se v bahně propadl až po pás. Žádný strach, nenechali jsme ho tam (smích). Jestli znáte pohádku o řepě, tak asi i tušíte, co se dělo. S pomocí celého týmu a s využitím klacků, které byly po ruce, se nám ho nakonec po několika desítkách minut povedlo dostat ven. Lepší teambuilding jen tak nezažijete a on si tak teď může s námi užívat zápočťák (smích).

Téměř tuna zachráněných měkkýšů

Velmi rychle se pak ukázalo, že sběr měkkýšů bude pro nás všechny menší maraton. Nezastavitelně jsme komíhali bahnem a vynášeli na břeh jeden kýbl s měkkýši za druhým. Jakmile vyučující ohlásili konec pustili jsme se do určování druhu mlžů, jejich sčítání a čištění zabahněných prsaček.

Obrázek plných nádob s měkkýši se mi vrací ještě teď, kdy je vodní nádrž Baška dávno vypuštěná, puchýře na nohou jsou pryč a zima klepe na dveře. Za několik dní se nám z přehrady povedlo vysbírat přes 23 tisíc mlžů, mezi kterými jsme rozklíčovali většinu škeblí říčních a téměř 5 a půl tisíce vzácného velevruba malířského. To nečekal profesor Zdeněk Ďuriš ani docent Bohumír Lojkásek.

Když si představíte skoro tunový náklad měkkýšů, který zamířil do nedaleké Olešné a víte, že jste pomohli přírodě, je to pocit, jaký jen tak nezažijete. Myslím, že nový předmět Management ochrany přírody nám ukázal práci terénních biologů víc než z blízka a jen tak něco nás už asi nezaskočí. No a uvidíme za pár let, třeba se nám zkušenosti i zážitky od vodní nádrže Baška budou hodit v naší práci. Podrobnější článek si můžete přečíst zde.

Veronika Prieložná, studentka navazujícího magisterského studia na katedře biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty OU