Společně jsme se pokusili rozebrat, proč stavba gigafactory budí rozličné emoce a zda má skutečně takový ekonomický potenciál, jaký si od projektu vláda slibuje. Petr Rumpel se dlouhodobě zabývá problematikou udržitelného rozvoje regionů a nyní v rámci velkého vědecko-výzkumného projektu REFRESH zkoumá, jaké kroky bychom mohli či měli podniknout, aby se nastartovala prosperita Moravskoslezského kraje a zároveň se z něj stal v dlouhodobém horizontu ekonomicky i environmentálně stabilní region s dostatkem kvalitních pracovních míst a potenciálem dalšího hospodářského i sociálního růstu do budoucna. Jedna z otázek, kterou si výzkumníci v rámci projektu kladou je, zda jsme na zásadnější socio-technologickou tranzici dostatečně připraveni.

Elektromobilita jako jedna z cest pro rozvoj regionu

„Elektromobilita je již nezadržitelně rozjetý proces, do kterého se musíme intenzivněji zapojit, pokud chceme zůstat nadále rozvinutou relativně moderní ekonomikou,“ domnívá se Petr Rumpel. Výstavba gigafactory je z jeho pohledu právě tím krokem, který ekonomiku pozitivně ovlivní a z něhož bude ve výsledku těžit i celý kraj a jeho obyvatelé. V Německu, Švédsku nebo Maďarsku již byly postaveny první gigafactory orientované na dodávky baterií pro automotive. Úspěch v tomto odvětví ekonomiky je však závislý na poptávce, která je ale zatím poměrně nestabilní.

Elektromobilita je však podle Petra Rumpela nezbytnou budoucností a velkou příležitostí pro náš region. S tím, jak narůstá životní úroveň zemí, jako je Čína či Indie, zásoby ropy pro spalovací motory nemohou vystačit déle než na 300 let. Produkce aut se spalovacími motory celosvětové stoupá a už nyní je odpovědná přibližně za čtvrtinu všech emisí oxidu uhličitého v EU. Všechny velké automobilky se proto už dávno postupně přeorientovávají na elektromobilitu.

Moravskoslezský kraj jako centrum mobility budoucnosti

Odborníci se shodují, že budoucnost průmyslového regionu nelze stavět například na progresivních službách, špičkovém bankovnictví nebo cestovním ruchu. Česká republika nemůže konkurovat ani v oblastech jako jsou digitální technologie – sází proto na odvětví, v nichž je tradičně silná, a to je strojírenství s automobilovým průmyslem v čele. V loňském roce se v ČR vyrobilo téměř 1,4 mil. aut se spalovacím motorem a více než 120 tisíc elektromobilů. Podle Czech Investu je tak automobilový průmysl největším průmyslovým odvětvím v Česku a představuje více než 9,5 procent HDP. Celosvětově je Česká republika v první dvacítce ve výrobě aut.

Do roku 2035 by podle Evropské komise měly všechny automobilky přejít výhradně na produkci elektromobilů a v této souvislosti dává výroba akumulátorů do elektroaut v regionu hluboký smysl. Je možné, že dojde k určitým změkčením této politiky, avšak elektromobilita bude hrát významnou roli. Gigafactory proto vláda vnímá jako opravdovou příležitost, protože poptávka po akumulátorech do elektromobilů se už nyní celosvětově zvyšuje a Česko by mělo mít ambici stát se jedním ze středoevropských lídrů v jejich výrobě.

„Náš potenciál ekonomického růstu je stále na rozdíl třeba od Německa obrovský a já souhlasím s ekonomy, že výstavba gigafactory k tomu jednoznačně v dlouhodobé perspektivě přispěje. V Německu probíhaly obdobné diskuze a protesty, když se u Berlína stavěla velká fabrika na výrobu americké Tesly. My máme v okolí hned několik obrovských výrobců aut, kteří postupně upouštějí od výroby spalovacích motorů, neměli bychom v žádném případě dopustit, aby se veškeré baterie dovážely například z Číny, která je nyní globálním leaderem. Pokud nenaskočíme do tohoto rozjetého vlaku elektromobility alespoň v nějakém segmentu, prostě nám ostatní ekonomicky ujedou,“ uzavírá Rumpel.

Nyní je klíčovou otázkou, jak se bude nakládat s použitými akumulátory. V současné době se technologie na jejich likvidaci teprve vyvíjí, přičemž cílem je jejich dílčí recyklace, především proto, že obsahují řadu dobře obchodovatelných surovin. Ani v globálním měřítku však není tento problém zatím nijak uspokojivě dořešen.

Proč tolik vadí gigafactory

„Místní ví, že se jich celá stavba dotkne, budou zde jezdit náklaďáky, jeřáby, bagry, zvýší se dopravní zátěž i hluk ze stavby. Bude to mít negativní dopady krátkodobé i dlouhodobé a byla by chyba tvrdit, že ne. Další obavou místních je, že se výrazně promění složení obyvatel, protože místní z regionu nebudou schopni naplnit poptávku po pracovních místech. V první fázi se zde má zaměstnat přibližně 1 700 lidí, ale do roku 2030 se počítá s 6 až 7 tisíci zaměstnanci. Lidé se obávají, že dělníky budou muset nabrat odjinud, kteří přivedou celé rodiny. Infrastruktura pak nebude stačit, budou třeba nové školy, bytové domy a podobně a klidné bydlení ve venkovském prostředí se tím pádem promění. Místní lidé mají obavy z příchodu pendlerů nebo cizinců z jiného kulturního okruhu. Jedná se ale o spekulace. Já se naopak domnívám, že gigafactory je jednoznačně rozvojová příležitost, protože dobře placených pracovních míst není mnoho. Nabídka dobře placených pracovních míst může znamenat příchod nových obyvatel do regionu a může napomoci zastavit demografický pokles. Předpokládá se, že průměrný plat i na dělnické pozici zde bude přibližně o 10 až 15 % vyšší, než je průměr v ČR. Platy odborných profesí jako jsou inženýři, manažeři a podobně, pak budou ještě výrazně vyšší,“ vypočítává Rumpel.

Podíváme-li se na náš region, Liberty Ostrava zaměstnávala přibližně 5000 lidí a je téměř jisté, že svůj provoz už v takové míře neobnoví. Ohroženy jsou i další výrobní segmenty navázané na provoz Liberty, v součtu to může být dalších 5000 až 8000 pracovních míst. Gigafactory nabízí mnohem lépe placené pracovní příležitosti, čímž vytváří konkurenci dalším firmám v regionu. I ony budou muset chtě nechtě zvednout platy, což může přilákat řadu zaměstnanců z jiných segmentů.

Přesto je výstavba gigafactory na pozemcích v Dolní Lutyni klasickým velkým projektem s řadou negativních dopadů na lokality a obyvatelé v nejbližším okolí. Avšak představuje také velkou příležitost pro ekonomické a sociální posílení regionu, nabízí řadu pracovních příležitostí, umožňuje rozvoj vědy, výzkumu a vzdělávání, přináší nové impulsy pro místní samosprávy. „Obecně platí nejen v regionálním rozvoji, že se vyplatí být aktivní, inovativní, nečekat, zkoušet, učit se z chyb,“ dodává Petr Rumpel.

Jedině s obnovitelnými zdroji dává elektromobilita smysl

Přes všechny argumenty lidé stále důvěřují spíše spalovacím motorům. Prodej elektroaut roste v EU jen velmi pomalu, jsou stále poměrně drahé a infrastruktura je pro ně zatím spíše nedostatečná. Chybí dobíjecí stanice i zdroje elektřiny. Pokud by elektroauta měla být napájena elektřinou získanou ze spalování uhlí, přestává celá elektromobilita dávat smysl. Cílem je proto vytvořit síť elektráren z obnovitelných zdrojů a přebytky pak přeměnit na vodík. Česká republika má velký potenciál v rozvoji obnovitelných zdrojů, který není ani zdaleka využitý.

„Máme-li být dlouhodobě energeticky a ekonomicky soběstační a konkurenceschopní, musíme se vydat směrem maximálního využití obnovitelných zdrojů a energetického mixu obsahujícího i jaderné zdroje, a to i po roce 2035. Vzhledem k cenám energetických surovin a vzhledem k významným dopadům spalování fosilních paliv na klimatickou změnu musíme myslet a jednat jinak než před 20 lety,“ upozorňuje Rumpel.

Obrazně se podle něj nyní nacházíme někdy kolem roku 1912, kdy tehdy nebyla společnost ani infrastruktura připravená na automobilismus a fiakristé byli tehdy přesvědčení, že automobilismus je módní výstřelek, který jejich existenci neohrozí. Dnes už víme, jak hluboce se mýlili. Podobný byl odpor místních správ k budování železnic. Situace je podle Petra Rumpela v tuto chvíli analogická. Ke stoprocentní elektromobilitě musíme ještě ujít dlouhou cestu, každopádně by byla chyba nechat si uniknout příležitost rozvinout jeden průmyslový segment, v němž jsme už od první republiky velmi silní a můžeme být ještě silnější.