Jakub Wrona je vyhledávaný fyzioterapeut, o čemž svědčí i fakt, že jeho služby vyhledala v minulosti taky Ester Ledecká. Své znalosti, a hlavně bohaté praktické zkušenosti, si naštěstí nenechává pro sebe, ale dělí se o ně jako pedagog se studenty Lékařské fakulty Ostravské univerzity. Jak se dostal ke spolupráci s Ester Ledeckou? A proč by si měli zájemci o studium fyzioterapie zvolit právě Ostravskou univerzitu? Nejen to se dočtete v následujícím rozhovoru.

Byl jste jako fyzioterapeut členem užšího týmu Ester Ledecké. Jak jste se k této spolupráci s jednou z největších českých sportovních hvězd dostal?

Ozval se mi spolužák Jakub Marek, který s Ester spolupracoval čtyři roky a jako fyzioterapeut zažil její zlatý double na Olympijských hrách. Věděl, že se sportovci hodně spolupracuji a cestuji – a Ester na konec předloňské sezóny sháněla fyzioterapeuta. Jednalo se pouze o záskok na dva týdny, nicméně jsem se zřejmě dobře zapsal a domluvili jsme se i na celou následující sezónu.

V čem vaše spolupráce s Ester Ledeckou spočívala?

Mojí rolí byla pozice osobního fyzioterapeuta. To znamená, že jsem se primárně staral o její zdraví, hlavně pohybový aparát – cvičení, mobilizace, masáže, posilovna, denní režim a tak podobně. Časem jsem však zjistil, že pozice každého v týmu nemá pevné hranice a pomáháte, kde můžete. Vozil jsem batohy s oblečením na svah, nosil lyže, točil videa na svahu, pomáhal se stavbou a sklízením bran, dělal čaj a vše, co bylo potřeba.

Předpokládám, že jste s jejím týmem taky hodně cestoval, kam všude jste se podíval?

Nejdelší a nejvzdálenější soustředění bylo v Chile. Jinak jsme procestovali v podstatě celou Evropu, všechny lyžařské země – Rakousko, Itálii, Švýcarsko, Francii, ale i Norsko a Německo. V letní přípravě to bylo Řecko a Rakousko. Nejde ani tak o to kam jsem se podíval, ale co jsem všechno viděl. Prostředí vrcholového sportu vám ukáže každou zemi, každé město a sportoviště v jiném světle, než ho uvidíte očima turisty.

Pomáhal jste jako fyzioterapeut Ester Ledecké. K tomu učíte na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství, máte soukromou praxi, pořádáte různé přednášky a workshopy, jak se vám to všechno podařilo skloubit?

Když to řeknete takto, tak se to zdá téměř nemožné. Mám však ve svém okolí štěstí na skvělé a ochotné lidi, a proto jsem vše s odřenýma ušima zvládnul. Rád bych zde vyjmenoval všechny, kteří mi byli nápomocní, ale určitě bych na někoho zapomněl. Univerzita mi vyšla velmi vstříc – od vedení, přes paní tajemnici s rozvrhem, až po paní sekretářku s byrokracií. Dovolil bych si přidat ještě jednu pozici a tou je manžel a otec. Hlavní dík patří mojí manželce a synům, kteří byli ti první, kteří celou spolupráci museli posvětit.

Vystudoval jste gymnázium, pak ostravskou Lékařskou fakultu. Proč zrovna fyzioterapii?

Všeobecné gymnázium může způsobit určitou nejednoznačnost vašeho budoucího zaměření. Bavilo mě od všeho trochu, ale nebyl jsem typ „lékař“, „stavař“ nebo „právník“. Maturoval jsem z dějepisu a základů společenských věd, přijímací zkoušky jsem dělal z biologie a fyziky. Převážil u mě zájem o lidské tělo a fascinace všemi druhy sportu. Fyzioterapie se v té době stávala velmi populární a jevilo se, že splňuje všechny mé požadavky na budoucí povolání. Samozřejmě nejvíce informovaní byli rodiče a musím uznat, že jejich doporučení padlo na úrodnou půdu.

V roce 2012 jste studoval na Univerzitě aplikovaných věd v Lahti, ve Finsku. Tato země je českému školství často dávána za vzor. Co vám konkrétně studium dalo? A využíváte tuhle zkušenost dnes při své pedagogické činnosti?

Finské školství mě příjemně překvapilo svou otevřeností, komunikací mezi studenty a akademiky, samostatností studentů a dostatečným důrazem na individuality. Kdybych měl vybrat jeden prvek, který se snažím do své výuky začlenit, tak by to byla snaha se studenty komunikovat, nebát se diskutovat a dělat chyby. Teorii se lze naučit, ale stále pokulhává syntéza znalostí a jejich aplikace do praxe, což je v našem oboru rozhodující faktor. Proto chci po studentech, aby mluvili, uvažovali, vyvozovali závěry a vše byli ještě schopni předvést na pacientech.

Studoval jste v Ostravě, Olomouci i v zahraničí. Pokud si rozhovor čte někdo, kdo studium fyzioterapie teprve zvažuje, proč by si měl vybrat právě Lékařskou fakultu v Ostravě?

Obor fyzioterapie na Ostravské univerzitě je skvělý v tom, že umožňuje studentům absolvovat velké množství praktické výuky. To znamená učení se sami na sobě a svých spolužácích, následně vše rozšiřovat praktickou výukou na reálných pacientech pod vedením našich akademiků a na závěr si vyzkoušet běžný provoz zdravotnických zařízení na několika týdenních praxích. Naši studenti mají povědomí o širokém spektru diagnóz a jejich léčbě, prakticky ovládají základy mnohých terapeutických technik a konceptů. Jednoznačně bych vypíchnul množství absolvované praxe a široký rozhled v problematice a léčbě pohybového aparátu a systémů souvisejících.

Fyzioterapie je dnes nejžádanějším nelékařským studijním programem. Vy sám jste navazující magisterský obor Fyzioterapie vystudoval v Olomouci. Řada fyzioterapeutů ale zamíří s bakalářským titulem rovnou do praxe. Proč by měli ve studiu třeba pokračovat?

Kromě toho, že v republice nejsou kapacity, aby každý fyzioterapeut byl magistr, tak si nemyslím, že každý fyzioterapeut musí být magistr. Ať už z důvodu časového, finančního nebo studijního. Znám mnoho kolegů s bakalářským titulem, kteří jsou ve svých oblastech prakticky šikovnější než jiní s magisterským. Je to hodně o vůli a píli se dále vzdělávat o získaných praktických dovednostech. Navazující studium vám má rozšířit vaše znalosti a kompetence strukturovanou a vedenou formou. Zájemci by si měli zjistit, jaké má daná univerzita studijní plány, na co se jejich výuka zaměřuje a zda souzní s jejich náplní.

V některých zemích to funguje tak, že magisterský obor je konkrétní specializací a můžete jej studovat například až po třech letech v praxi jako bakalář. To už si opravdu rozmyslíte, čemu a komu věnujete dva roky svého osobního a profesního života. V letošním roce se povedla úžasná věc a sice ta, že fyzioterapeuti s magisterským titulem mohou v určitém rozsahu předepisovat léčbu pacientům. To nebylo do teď možné. Takže může být velkým motivátorem pro získání magisterského titulu třeba právě tento fakt.