Eliška Černá: Nehodnotíme, netrestáme. Pracujeme se silnými stránkami rodin

Autor: Dalibor Váhala , 20. 10. 2017

Housing First, aneb Bydlení především. Model, který by podle Elišky Černé z Ostravské univerzity mohl zásadně zlepšit stávající sociální péči, byl oceněn prestižní evropskou cenou FEANTSA. Přinášíme rozhovor s úspěšnou mladou výzkumnicí v oboru sociální práce.


Dr. Eliška Černá (vlevo) spolu s jedním ze svých spolupracovníků, který má s bezdomovectvím zkušenosti, přednášejí o projektu Rapid Re-housing na scéně Ostravské univerzity na festivalu Colours of Ostrava.

Bezdomovectví. Jedni striktně odmítají poskytování pomoci těmto individualitám, které se rozhodly na okraji společnosti žít dobrovolně a jsou jí spíše a obtíž. A jiní věří, že právě pomoc těmto lidem může být ve výsledku přínosná pro celou společnost a posouvat ji kupředu. Jednou z nich je i dr. Eliška Černá z Katedry sociální práce při Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity, která se spolu se svým kolegou Štěpánem Ripkou podílela na přípravě pilotního projektu Rapid Re-housing pro město Brno. Ten má pomoci vyřešit problémy s bezdomovectvím právě na základě modelu housing first, tedy bydlení především. Nejde o ostravský vynález, avšak ostravská aplikace tohoto modelu získala prestižní evropskou cenu FEANTSA za nejlepší projekt boje s bezdomovectvím. Celému týmu gratulujeme a přinášíme rozhovor právě s Eliškou Černou.

 

Jak se ke spolupráci s Brnem vlastně dostala Ostravská univerzita? Dalo by se čekat, že město naváže spolupráci spíše s brněnskou Fakultou sociálních studií.

Oslovilo nás samo město Brno, které se při řešení bezdomovectví a bytové nouze rozhodlo využít modelu tzv. housing first tedy bydlení především. Ačkoli se na Masarykově univerzitě nachází Fakulta sociálních studií, Katedra sociální práce Ostravské univerzity je současným průkopníkem na poli sociálního bydlení. Stávající personál katedry disponuje teoretickými znalostmi i praktickými zkušenostmi ze zahraničí. Teoretickým analýzám tohoto modelu jsme se s kolegou Štěpánem Ripkou věnovali v rámci svých vědeckých prací a rovněž jsme se podíleli na zahraničních realizacích této sociální politiky. Kolega Ripka tento model komunikoval s městem Brno, které nám nabídlo partnerství v pilotním projektu.

Brněnská aplikace tohoto modelu má tedy předlohy v zahraničí. Liší se něčím? A jakou měl model úspěšnost v zahraničí?

Samozřejmě předpokládáme odlišnosti, avšak tuto otázku bude možné plně zodpovědět teprve po finální evaluaci projektu. Rozdíly jsou dány především specifickým nastavením sociální podpory daného státu. Různit se může například forma podpory bydlení, délka nájemní smlouvy či výše příspěvků na bydlení. Rozdílnou může být i délka a míra asistence poskytované účastníkům projektu. Zahraniční realizace tohoto modelu z USA a dalších evropských zemí dosahovaly 80–90% úspěšnosti, tak uvidíme, nakolik se podaří realizace nám.

V literatuře se můžeme setkat rovněž s pojmem rapid rehousing. Jak spolu oba pojmy souvisí a v čem se liší?

Existují tři základní varianty modelu housing first. První varianta rapid rehousing, tedy „rychlé zabydlení“, ve své původní předloze odpovídá rychlému poskytnutí bydlení rodinám následované krátkou – řekněme půlroční – sociální asistencí, která se postupně snižuje. Původní varianta modelu housing first, tedy „bydlení především“, je mnohem komplexnější a zaměřuje se na jednotlivce s mnoha potřebami, kterým je sociální podpora poskytována po celou dobu potřeby v rozptýlených bytových jednotkách. Třetí formou je komunitní podoba bydlení především. Je určena zejména lidem dlouhodobě na ulici, často seniorského věku, kteří jsou zvyklí žít společně s ostatními. To je umožněno v jedné budově, která je nabízena těmto jednotlivcům. V Brně jde tedy, soudě podle poskytované podpory, spíše o původní housing first variantu zaměřenou na rodiny s dětmi.

Podobné projekty v rámci ČR ale nabízejí i další organizace. V čem je ten váš jiný?

V rámci ČR nabízí své programy sociálního zabydlování více neziskových organizací, například Armáda spásy nebo Naděje. Oproti nim my nabízíme vyšší míru spolupráce, neboť zabydlování je složitý proces, se kterým je třeba rodině dlouhodobě pomáhat. Následnou pomoc tedy časově neohraničujeme. Snažíme se rovněž být výrazně asertivní. Sociální pracovníci s přidělenými rodinami intenzivně komunikují, přestože se někdy rodiny nedaří kontaktovat, vyhýbají se spolupráci nebo nejsou během kontrolních návštěv příliš sdílné. Tímto odmítavým postojem se však sociální pracovník nesmí nechat odradit. Zároveň se snažíme ctít princip tzv. harm reduction, což je princip zaměřující se snižování negativních dopadů určité situace. Pokud se například v rodině vyskytne problém závislosti, bere se to jako nepříjemná, leč daná věc, za kterou je nebudeme trestat například vypovězením z programu, ale naopak pomůžeme nabídnutím další sociální podpory. Celkově je míra přijetí dané rodiny pracovníkem vysoká, a podpora je postavená na práci se silnými stránkami dané rodiny. Pracovníci nehodnotí a netrestají.

 

Jak k dosavadnímu průběhu projektu staví brněnské zastupitelstvo?

Zpočátku jsme naráželi na určitý odpor a pochybnosti ze strany některých komunálních partají, nicméně tato skepse pomalu ustupuje. Projekt v současnosti běží podle plánu, máme tedy zabydleno 50 rodin. Realizační tým pravidelně dostává zpětnou vazbu od týmu evaluačního a převádí tato doporučení do praxe tak, abychom zajistili hladký průběh a životaschopnost projektu. Aktuální názory politiků se v nadcházejících dnech dozvíme během diskuzí v rámci tzv. politického boardu, který pravidelně organizuje brněnský zastupitel pro sociální oblast a na kterém se setkávají politici všech úrovní věnující se této problematice.

A co názory brněnské veřejnosti? I těm jste věnovali pozornost?

Reakce veřejnosti jsme sledovali a víme, že zpočátku nebyla projektu příliš nakloněna. V rámci diskuzí jsme zaregistrovali určité stereotypní námitky až mýty, které se snažíme vyvracet.

Můžete některé z těchto mýtů zmínit?

Jednou z výtek veřejnosti bylo konstatování, že je nespravedlivé rozdávat byty zadarmo některým lidem, zatímco jiní si je musí řádně platit. Zde je třeba podotknout, že účastníci projektu platí v přidělených městských bytech standartní nájemné a mají stejné smluvní povinnosti jako běžný nájemník.

Jiné výtky poukazovaly na nemožnost poklidného soužití nepřizpůsobivých občanů s těmi řádnými. Zde je třeba zmínit, že účastníci projektu se zavázali dodržovat určitá pravidla a jejich nedodržování by mohlo v závažných případech vést k výpovědi z nájmu. K narušení občanského soužití však příliš nedochází. Dosud evidujeme pět stížností, z nichž jedna se ukázala být neoprávněnou a zapříčiněnou spíše stěžovatelem. Ty další se terénním pracovníkům pak podařilo vyřešit ke vzájemné spokojenosti obou stran. Z terénních průzkumů víme, že vzájemné vztahy jinak poměrně dobře fungují a tyto obavy veřejnosti se ukázaly jako liché.

Často zmiňovaná byla rovněž finanční nákladnost celého projektu, tedy že město dotuje celý projekt ohromnými částkami peněz. Když pomineme fakt, že většina finančních prostředků pochází z fondů EU a Brno přispívá k celkovým nákladům projektu jen zlomkem, tak bychom rádi ukázali, že na bydlení zaměřené politiky mohou být v konečném důsledku levnějším a přínosnějším řešením než stávající praxe sociální péče v ČR. Sehrává zde totiž roli řada faktorů, jako je míra kriminality, která je mnohem  vyšší, pokud člověk nemá střechu nad hlavou. Nebo prevence drahé ústavní péče, do níž se děti z rodin bydlících v nevyhovujícím prostředí často dostávají. Součástí projektu také bude srovnávací studie, která porovná poměry vynaložených nákladů a výhod plynoucích z daných přístupů.

Jakým klíčem probíhal výběr rodin do projektu?

Výběru předcházelo mapování situace v rámci tzv. registračního týdne. Během něj tým výzkumníků, studentů, sociálních pracovníků, sociálních kurátorů a dobrovolníků z neziskových organizací metodicky sbíral data o rodinách nacházejících se v bytové nouzi. Z celkových 420 rodin, které souhlasily se zařazením do projektu, bylo následně vylosováno padesát, kterým byl přidělen městský byt. V rámci evaluace projektu rovněž sledujeme kontrolní skupinu dalších sta rodin, s nimiž budeme srovnávat životní situaci a její případný posun rodin zabydlených.

Odřekly některé rodiny, které byly vylosovány, svou účast?

Vyskytly se, tuším, dva ojedinělé případy. V tom prvním si jedna rodina sama našla bydlení v iniciační fázi projektu, a tudíž z něho odstoupila. Jedna zase měla problém pobírat pomoc od neziskové organizace IQ Roma servis, která zajišťuje sociální pomoc účastníkům projektu. Tyto okrajové případy ale kontrastují s převážně radostí vylosovaných rodin.

Jaké podmínky se tedy účastníci projektu zavázali dodržovat?

Pro zúčastněné rodiny vyplývají klasické povinnosti řádného nájemníka, tedy platit nájem a dodržovat pokojné sousedské soužití. Rovněž se zavazují ke spolupráci s přiděleným sociálním pracovníkem neziskové organizace IQ Roma servis, který na rodinu dohlíží a asistuje jí. Nájemní smlouva se uzavírá vždy na 12 měsíců a jejímu prodloužení předchází právě hodnocení plnění těchto závazků.

Zmínila jste sociální pracovníky, kteří rodinám pomáhají. Jakým způsobem?

Sociální pracovníci pokrývají širokou oblast podpory, zejména zaměřenou právě na samostatné bydlení. V počátcích procesu zabydlování se jednalo především o administrativní pomoc spojenou se změnou adresy, registrací dětí do spádových škol, vyřizováním příspěvků na bydlení a podobně. Asistovali i při samotném stěhování a zprostředkovávali odstranění případných nedostatků v přidělených bytech. Po úspěšném zabydlení rodinu podporují v naplňování jakýchkoliv potřeb, které rodina identifikuje, diskutují s rodinami řádné plnění nájemních podmínek, pomáhají s komunikací s úřady i sousedy a směřují rodinu k udržitelné hospodárnosti.

Co čeká rodiny, které řádně absolvovaly celou dvouletou fázi, po skončení programu?

Rodiny jsou od prvopočátku především klasickými nájemníky, a těmi také zůstanou, pokud naplňují standartní podmínky nájemní smlouvy, Rodinám, které nadále budou potřebovat asistenci, zůstanou nadále k dispozici sociální pracovníci. Organizace IQ Roma Servis si podala žádost na návazný projekt, v jehož rámci by mohla nadále pomáhat třiceti rodinám. Při stanovení tohoto rozsahu se vycházelo z předpokladu, že dvacet rodin z pilotní fáze bude zcela stabilizováno a nebudou nadále pomoc potřebovat. Dvaceti rodinám se pak může nadále poskytovat celková asistence a zbylý čas a prostředky organizace využije podle aktuální potřeby.

A co čeká vás výzkumníky? Plánujete nějaký navazující výzkum?

Doufáme, že získáme prostředky, abychom mohli rodiny nadále monitorovat i po skončení pilotní fáze. Některé životní změny spojené se zabydlením, například zlepšení školních výsledků, zdravotního stavu či zvýšení zaměstnanosti účastníků se projeví až v dlouhodobější perspektivě. Rovněž doufáme, že budeme nadále přítomni u dalšího pokračování projektu, pokud se v pilotní fázi osvědčí a Brno jej bude nadále praktikovat.

Plánujete nabídnout projekt i dalším městům?

Máme ambice. Pokud se pilot osvědčí, doufáme v rozšíření politiky bydlení především do dalších měst. Model propagujeme v rámci pravidelných setkání poskytovatelů sociálních služeb a zástupců obcí, kde si zúčastněné subjekty vyměňují zkušenosti a diskutují dílčí témata týkající se řešení bytové nouze svých občanů. Naším cílem je objasnit principy fungování modelu, představit jeho výsledky a tím motivovat poskytovatele sociální péče k jeho vyzkoušení. Naší největší ambicí je pak projekt posunout na celonárodní úroveň k Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Jak toho chcete dosáhnout?

Toto ministerstvo v současnosti sleduje v rámci jiného projektu efektivitu sociální praxe v sociálním bydlení ve 14 obcích včetně Brna, ale i Ostravy. Každá ze zúčastněných obcí řeší politiku sociálního bydlení odlišným způsobem. Některé obce praktikují spíše praxi prostupného zabydlování, kdežto Brno zkouší právě model bydlení především. Pokud se housing first ukáže jako efektivní, je možné, že MPSV přistoupí k jeho implementaci do celonárodní politiky.

Mají studenti Ostravské univerzity nějakou možnost podílet se na realizaci projektu, případně hodnocení jeho průběhu?

Ta možnost zde samozřejmě je. V projektu se aktivně angažuje jedna studentka, která aktuálně zpracovává analýzu mediálních výstupů. Rovněž pomáhala při zpracovávání informací, přepisech rozhovorů a vůbec všude, kde bylo třeba. Sama jsem vypsala rovněž témata bakalářských a diplomových prací, které jsou dosud k dispozici, takže možnosti podílet se na projektu i do budoucna jsou.