Čím si můžeme udržet psychickou pohodu a jak se zachovat, necítíme-li se dobře? PhDr. Sylvie Navarová, ostravská psychoterapeutka, psycholožka, koučka a supervizorka, nás seznámila s projekty #delamcomuzu a Anténa, v nichž se od prvního vyhlášení nouzového stavu angažuje a pomáhá tam, kde je to potřeba.

Mohla byste na úvod čtenářům přiblížit iniciativy #delamcomuzu a Anténa? Co je jejich účelem?

V rámci iniciativy #delamcomuzu nabízí psychologové své služby lidem, kteří potřebují pomoci v aktuální akutní situaci. Souběžně Česká asociace pro psychoterapii (ČAP) zřídila linku psychoterapeutické podpory Anténa, jež fungovala po dobu vyhlášení nouzového stavu. Ve spolupráci s iDNES.cz provozujeme i online poradnu, kde se na nás mohou lidé obracet s písemnými dotazy. Hlavním účelem je zdarma nabídnout psychologickou a psychoterapeutickou péči klientům, kteří potřebují pomoci v této nelehké době a u nichž se objevily psychické potíže spojené s pandemií koronaviru či karanténou.

Kterým cílovým skupinám jsou určeny služby obou iniciativ?

O pomoc mohou požádat všichni bez rozdílu, tedy široká veřejnost i pracovníci z první linie. Iniciativa #delamcomuzu má své webové stránky, kde jsou uvedeny všechny potřebné kontakty. Nutno podotknout, že cílem projektů #delamcomuzu a Anténa nebylo nahradit krizové linky, nýbrž zajistit profesionální psychologické a psychoterapeutické provázení klientů.

Jak lidé zvládají tuto nelehkou a těžce uchopitelnou situaci? S jakými problémy se na vás nejčastěji obracejí?

Jednak se na nás obrací klienti, kteří se již před vypuknutím koronavirové pandemie potýkali s některým psychickým onemocněním. Vlivem přijatých opatření došlo v jejich životě k menší či větší změně, například zůstali doma nebo omezili sociální kontakty, což u nich znovu probudilo či zvýraznilo příznaky jejich onemocnění.

Dále se ozývají lidé, kteří ve svém životě nebyli pravděpodobně spokojeni již delší dobu a nijak to neřešili. Avšak během karantény se jejich problém dostal do popředí natolik, že jej nebylo možné nadále přehlížet. V neposlední řadě nám volají a píší lidé, kteří se poprvé dostali do situace, kdy se opravdu báli nejen o své zdraví, ale i o zdraví svých blízkých, a zažili si tak strach a nejistotu, s níž si nedokázali sami poradit.

Ve spojitosti se současnou pandemií se mluví zejména o problémech spojených se strachem a úzkostí, obrátili se na nás ale i lidé, kteří se stydí za to, že se i v koronavirové době mají dobře. To znamená, že je trápí výčitky, protože jsou v bezpečí rodinného kruhu, pracují na dálku a mají větší příjem peněz. Je důležité zdůraznit, že není třeba trápit se jakýmikoli výčitkami. Vhodným řešením je pokusit se využít své stabilní situace ve prospěch těch, kteří se příliš dobře nemají. Nabízí se například dobrovolnictví či finanční podpora dobrovolnických aktivit.

Poslední studie a průzkumy uvádí, že jedním z pravděpodobných důsledků současné situace je mimo jiné i nárůst počtu lidí, u nichž se projevují záchvaty panické úzkosti. Jaké jsou příznaky a jak bychom se v takových případech měli zachovat?

V takové situaci se člověk například nemůže nadechnout, rozbuší se mu srdce, mezi příznaky patří i vnitřní a tělesný třes, nechutenství či nespavost. Jedná se tedy o řadu fyziologických symptomů a v každém případě je vhodné situaci nepodcenit a vyhledat lékařskou pomoc. Pokud pak lékaři shledají pacienta po somatické stránce zdravým, měl by vyhledat potřebnou psychologickou či psychoterapeutickou pomoc.

Může špatné psychické zdraví negativně ovlivnit zdraví fyzické?

Psychické a fyzické zdraví je velmi úzce propojeno. Existují studie, které srovnávají proces uzdravování u jedinců po operaci. Ti, kteří pooperační období tráví ve společnosti rodiny a přátel a sledují pozitivně laděné pořady, se zotavují rychleji a lépe než ti, kteří jsou sami a dívají se třeba na smutné nebo hororové filmy. Pokud se tedy člověk vystavuje negativním zprávám a takto zbytečně se stresuje, může se to odrazit na jeho fyzickém zdraví v podobě tetanie, žaludečních vředů, migrén apod.

Na které skupiny má samota a sociální izolace největší dopad?

Izolace negativně ovlivňuje zejména seniory. Jak již bylo řečeno, psychické a fyzické zdraví spolu úzce souvisí, a pokud jim je odepřen sociální kontakt s rodinou či přáteli, mohou se u nich objevit různá psychosomatická onemocnění. Další skupinou jsou mladí lidé, kteří si prochází pubertou a mají potřebu se socializovat a navazovat kontakty. I pro ně může být zvládání této situace mnohem náročnější. Závažným problémem je i značný nárůst domácího násilí, který také souvisí se zvládáním karantény.

V uplynulých týdnech se nejen v médiích začalo hovořit o fenoménu „živých snů“, které se staly předmětem nově vznikajících odborných studií. Souvisí to se současnou situací?

První zprávy o nezvyklých snech se objevily krátce po vyhlášení nouzového stavu, kdy se mimo jiné omezil i pracovní život. Velké množství lidí se nechalo slyšet, že jejich sny jsou mnohem barevnější a živější a více zapamatovatelné. Je to spojeno s tím, že jsme přešli na nový režim, kdy se nebudíme na budík a nemusíme vstávat v určitý čas do práce, takže naše tělo může přirozeně dospat. Sny jsou obecně produktem našeho podvědomí, které pracuje i ve spánku. To je pak možné dále rozvést s kvalifikovaným psychoterapeutem.

Obrací se na vás s žádostí o pomoc i pracovníci z první linie? Jak se liší jejich vnímání celé situace?

Lidé, kteří jsou aktivní v první linii, často řeší pracovní přetížení a především obavy nejen o své zdraví, ale i o zdraví svého okolí. Obávají se toho, že by mohli ohrozit nákazou své blízké, proto někteří z nich ani netráví čas doma a přespávají třeba právě v místě pracoviště.

Jak to naopak zvládají psychoterapeutové? Jsou vystaveni většímu tlaku?

Psychoterapeutové se za každých okolností musí povinně účastnit supervizí a současná situace samozřejmě není žádnou výjimkou. Po dobu nouzového stavu nabízela supervize již zmíněná linka Anténa, která pro pečující psychoterapeuty taktéž zajistila možnost obratem kontaktovat supervizora v případě, že se po některé z konzultací s klientem necítili dobře.

Jak si můžeme zachovat psychickou pohodu sociální izolaci navzdory?

Nejdůležitější je zachovat si určitý režim. To znamená vstávat a chodit spát v pravidelnou hodinu, dodržovat zdravé stravovací návyky, je dobré věnovat se činnostem, pomocí kterých trénujeme celkově mozek, produktivitu i paměť. Neměli bychom zapomínat ani na rozvíjení kreativity a relaxaci.

Ocitli jste se v situaci, kdy si potřebujete s někým promluvit a poradit se? Kontakty na pomáhající profesionály naleznete na stránkách projektu #delamcomuzu www.delamcomuzu.cz a na certifikované terapeuty www.psychoterapie.cz.

Původní rozhovor vyšel v červnu 2020 v magazínu Filozofické fakulty OFFline.