Do Ostravy na vyhlášení vítězů soutěže Den s překladem dorazili soutěžící z Bruntálu, Bohumína, Otrokovic, Českého Těšína nebo Mladé Boleslavi. Celkem se soutěže zúčastnilo 206 soutěžících ze středních a vysokých škol napříč celou Českou republikou, kteří si chtěli vyzkoušet, jaké to je být překladatelem. Ocenění si odneslo 44 z nich – 35 žáků středních škol a 9 vysokoškoláků. (Podívejte se na výsledky XVIII. Ročníku Dne s překladem).

Děkan Filozofické fakulty doc. Robert Antonín zahájil slavnostní dopoledne a oceněným účastníkům předal diplomy, ocenil rovněž organizátory za přípravu soutěže, která se zejména u středoškoláků těší stále větší oblibě. „Soutěž Den s překladem vyplnila jakousi díru, žáci si díky ní vyzkouší komplexní práci s jazykem. Je to pro mě opravdu srdcová záležitost, i když je to nad rámec mých běžných povinností. Mám ale ráda jazyky, baví mě překlady a soutěž je pro mě objevná, protože pokaždé se studenty zjišťuji, jak je překlad těžká disciplína, přitom vidím, jak se studenti zlepšují, jak se jim skládají střípky jednotlivých dovedností a dohromady tvoří celek,“ dodává další středoškolská učitelka Monika Hradecká.

Jak organizátoři, tak učitelé si všímají, že kvalita středoškolských soutěžních příspěvků v čase roste. Studenti postupně zjišťují, jak a kde dělají chyby a díky překladatelským dílnám organizovaným jednotlivými jazykovými katedrami Filozofické fakulty Ostravské univerzity dostávají skvělou zpětnou vazbu i tipy, na co si u překladů dávat příště pozor, v čem nejčastěji chybují.

Strojové překladače jsou skvělým pomocníkem

Práce s překladači byla jedním z témat překladatelských dílen pořádaných v rámci soutěže Den s překladem. „Nemá cenu překladače zakazovat, naopak bychom studentům měli ukázat, kde jsou meze překladačů, a nebo jak je co nejlépe využít,“ vysvětluje Milan Pišl z katedry germanistiky. Podobný přístup zastávají i ostatní vyučující. „Žáků se ani neptáme, zda překladače využívají nebo ne, ale nedělám si iluze. Zakazovat je, by bylo stejné jako zakazovat online slovníky či cokoli jiného, děcka je pravděpodobně využívají nebo využívat budou, ale rukopis toho překladu musí udělat sami, to za ně překladač neudělá,“ doplňuje Monika Hradecká. Při překladech si studenti mohou vyzkoušet limity či výhody strojových překladačů a čím dřív se s nimi naučí pracovat, tím větší to pro ně představuje výhodu. Během soutěže navíc pochopí, že lidský faktor je stále nenahraditelný a u mnoha překladů zejména u beletrie, poezie, písňových textů a podobně, tomu tak bude i v budoucnu bez ohledu na vývoj umělé inteligence.

Den s překladem není doménou jen vysokoškoláků a gymnazistů

Do soutěže se každoročně zapojují také žáci středních odborných škol a nutno říct, že velmi úspěšně. O tom, že jazyk by měl být samozřejmou součástí vzdělání ve všech úrovních vzdělávací soustavy, svědčí přístup Adama Obajteka, učitele anglického jazyka na Střední průmyslové škole elektrotechniky a informatiky v Ostravě. Právě s ním přinášíme krátký rozhovor, kde vysvětluje, v čem je pro něj a jeho žáky soutěž důležitá.

Ze strany studentů gymnázií je o soutěž poměrně velký zájem, ale jak se k soutěži staví Vaši studenti? Musíte je nutit nebo soutěž vnímají jako příjemné zpestření výuky jazyka, jako možnost vyzkoušet si něco jiného, nového?

Soutěže se účastníme od jejího pilotního ročníku v roce 2019 každý rok a zájem je mezi našimi studenty čím dál intenzivnější. V prvním roce se do soutěže přihlásili dva studenti – pomyslným „školním“ kolem tak prošli oba a překvapivě zrovna tehdy jsme obsadili hned jedno z prvních míst. Poté soutěž nabírala na popularitě, zájemců přibývalo, ale bohužel jsme úvodní triumf už nezopakovali. Nicméně odborné posudky, které žáci po vyhodnocení obdrží od komise, byly vždy pozitivní, což mě vždy hřálo u srdce. Studenty do soutěže zásadně nenutíme, hlásí se sami. Chápu, že konání překladatelské soutěže na průmyslové škole může na první pohled vypadat neobvykle, ale to jsme si nikdy nepřipouštěli. Z mého pohledu jsou technologie a jazyky obory, které se dostávají do všech oblastí, proto je jejich propojení zajímavé, a naši studenti to možná vnímají podobně. Troufám si tvrdit, že je práce na překladech i baví. A jeden příklad za všechny – letos jsme se už podruhé zúčastnili i kategorie mimo anglický jazyk, konkrétně šlo o překlad z francouzštiny, kterou na škole ani nevyučujeme jako povinný předmět.

Jak v čase hodnotíte schopnost studentů domluvit se v angličtině? Vidíte u nich nějaké zlepšení nebo je to stabilní?

Na SŠ učím od roku 2015, přičemž na nynější škole od roku 2017. To asi zatím není zrovna dlouhý časový úsek, abych mohl hodnotit, nicméně přikláním se k variantě, že drtivá většina současných středoškoláků se anglicky obstojně domluví. Vidím to u nás na škole – s rodilým mluvčím z USA studenti běžně komunikují, navíc každoročně v několika bězích vysíláme žáky na zahraniční pracovní stáže Erasmus+, kde musí angličtinu používat na denní bázi. Problém vidím ve dvou věcech – jednak je v lidech (nejen studentech) stále zakotvena jakási nervozita, obava či snad stud z používání cizího jazyka, a proto raději volí snadnější cestu, kdy si řeknou, že se stejně nedomluví dokonale, proto nemá ani smysl se dále zlepšovat. A druhou věcí je fakt, že se další cizí jazyky (kromě angličtiny) dostávají do pozadí. V současném světě je sice snadné vystačit si s angličtinou, ale z vlastní zkušenosti vím, jak znalost dalších cizích jazyků odemyká další a další dveře a možnosti.

Jak Vy sám soutěž vnímáte? V čem přesně vidíte přínos soutěže? Máte nějaké tipy na zlepšení, co byste osobně třeba v budoucnu uvítal z pozice učitele i z pozice studenta?

Myslím si, že zájem o soutěž nejen z naší strany mluví za vše. Pokud se nepletu, tak Ostravská univerzita přišla s myšlenkou překladatelské soutěže pro studenty jako první, a byl to dobrý počin. Nápad rozšířit soutěž o kategorii pro SŠ už bylo jen dotažení do dokonalosti. Soutěž je atraktivní z mnoha důvodů a jedním z nich je i skutečnost, že soutěžící na svých překladech pracují v klidu z domova, nemusí nikam cestovat, soutěžit v neznámém prostředí, odpadají tedy jakékoliv stresové prvky a mám pocit, že někteří žáci si ani neuvědomují, že soutěží. Berou to spíše jako zajímavou aktivitu nad rámec školních povinností. A příjemným překvapením je i to, že se do překládání pouštějí i v současné době nastupující umělé inteligence. Díky soutěži si tak možná více uvědomí, že lidský faktor je v mnoha oblastech stále nenahraditelný. Z pozice učitele mě pak velmi obohatilo setkání vyučujících s organizátory soutěže loni v listopadu. Taková akce se konala poprvé a já pevně věřím, že ne naposledy, protože jsem z ní odcházel se spoustou nových nápadů a plný motivace. Navíc se ono setkání neslo ve velmi přátelském a neformálním duchu.

Má účast v soutěži podporu vedení školy nebo je to spíše jen Vaše osobní aktivita?

Naše vedení se ke všem mimoškolním aktivitám staví mimořádně vstřícně a nejde jen o překladatelskou soutěž. V rámci předmětové komise cizích jazyků organizujeme pravidelně ještě dvě další soutěže (olympiádu v angličtině a lingvistickou olympiádu), což beru jako důkaz toho, že i na technické škole jsou cizí jazyky vnímány jako nezbytná součást vzdělávání. Odměnou je nám pak úspěch našich žáků – letos sice ne v překladatelské soutěži, ale zato jsme obstáli v okresním kole olympiády v angličtině a máme tak svého koně v kole krajském.