Pití alkoholu je náš národní sport, zapíjíme úspěchy i neúspěchy, svatby i pohřby, červené víno pijeme na krvinky, pivo na vitamíny, slivovicí léčíme všelijaké neduhy. Kdo nepije, není Čech a musí se připravit na palbu otázek proč, jestli je nemocný nebo čeká potomka. Tento náš český folklór vede mimo jiné k tomu, že se za hranou rizikového pití v Česku pohybuje přes 1 000 000 lidí, což je každý 7. dospělý člověk.

To se mě přece netýká

Jak ale poznám, že se mi již podařilo tu pomyslnou hranici rizikového pití překročit? Každý jsme jedinečný, takže je logické, že neexistuje jediná jasně vymezená hranice. Doktorka Jiřina Hosáková z Ústavu ošetřovatelství a porodní asistence Lékařské fakulty OU, která pracovala řadu let v psychiatrické léčebně s pacienty závislými na alkoholu, uvádí: „Přiznat si závislost není jednoduché. Závislí sice často od svého okolí slyší kritické narážky v souvislosti s konzumací alkoholu, někdy připouštějí i alkoholové excesy nebo alkoholická okna, ale vždy mají pro tyto situace své vlastní vysvětlení. Zpozornět by měl každý, kdo u sebe zaznamenal neodolatelnou potřebu se napít (craving), nedokázal kontrolovat množství vypitého alkoholu nebo musel zvyšovat dávku přijatého alkoholu proto, aby dosáhl požadované opilosti.“

V našem sociokulturním prostředí je vysoká tolerance pro užívání alkoholu a často ani nevnímáme jeho častou konzumaci a nepřipouštíme si jeho škodlivost a rizikovost.

 

Za otestování vztahu k alkoholu se zasazuje iniciativa Suchej únor, která lidi motivuje k měsíční abstinenci. Na svých stránkách organizace nabízí možnost otestovat si nezávislost a také podporu pro všechny, kteří se odhodlají v únoru vzdát alkoholu. Může mít však krátkodobé zřeknutí se alkoholu i dlouhodobější účinky na náš organismus? Podle Jiřiny Hosákové určitě: „Výhody měsíční abstinence lze spatřovat minimálně ve zlepšení fungování zažívacího aparátu a jater, což pociťujeme hlavně jako přísun energie. Dochází i ke zklidnění psychického stavu, jedinec může zvýšit své sebevědomí, že měsíční abstinenci zvládnul. Část zapojených v minulosti udávala i nižší frekvenci konzumace alkoholu po měsíční abstinenci.“ Dodává však, že pokud se po měsíci úspěšné abstinence vrátíme zpět k popíjení, všechna rizika s ním spojená se vrátí.

Démon alkohol

Alkohol patří mezi psychoaktivní látky, a proto s sebou jeho nadměrná konzumace přináší mnoho rizik, která mají negativní dopady jak na naše tělo, tak na naši mysl. „Mezi tělesná rizika patří hlavně poškození trávicího traktu, jater a kardiovaskulárního aparátu. I malé dávky alkoholu zvyšují riziko vzniku nádorů. Alkohol dále poškozuje mozkové buňky, hrozí tedy i problémy s pamětí, poruchy spánku nebo výskyt epileptických záchvatů,“ vyjmenovává některé komplikace Jiřina Hosáková. Alkohol může mít také podíl na rozvoji řady duševních poruch, častý je výskyt úzkosti a deprese, výjimkou není ani agresivní chování. Při dlouhodobém užívání samozřejmě hrozí vznik závislosti. Vlastní poškození organismu však záleží na míře a frekvenci užívání a také na celkovém zdravotním stavu člověka.

I malé dávky alkoholu zvyšují riziko vzniku nádorů.

 

Negativní dopady konzumace alkoholu asi všichni známe. Zároveň se často setkáváme s názorem, že střídmé popíjení může mít na naše zdraví i pozitivní účinky. Podle Jiřiny Hosákové se jedná o citlivou otázku, na kterou panují odlišné názory. Hosáková však také dodává, že terapeutický potenciál alkoholu zatím prokázán nebyl: „Často prezentovaná jsou tvrzení o zdraví prospěšných látkách obsažených v alkoholu. Výsledky vědeckých studií zatím neprokázaly významné protektivní účinky alkoholu a vzhledem k rizikům, která s jeho konzumací souvisí, nelze jeho užívání doporučovat, a to ani v malých dávkách.“ Vyvrací například rozšířený mýtus, že alkohol před spaním zlepšuje spánek: „Alkohol sice způsobuje ospalost, působí však zároveň diureticky a nutí k návštěvě toalety v nočních hodinách, zmírňuje hloubku spánku a může způsobit náhlé probuzení.“

Alkoholika přece každý pozná. Nebo ne?

Mnoho lidí se mylně domnívá, že alkoholika lze poznat na první pohled. Záleží však na typu a stádiu závislosti. Asi nejrozšířenější představou je člověk s nefunkčními vztahy, který sahá po láhvi hned po probuzení a kvůli závislosti není schopen plnit své pracovní povinnosti. Alkoholika tohoto typu v konečném stádiu závislosti lze poměrně dobře poznat: „Pro tohoto jednice je charakteristické celodenní popíjení, degradace osobnosti a asociální chování,“ popisuje Jiřina Hosáková. Co vás ale možná překvapí, tak i lidé, kteří celý týden poctivě plné své pracovní povinnosti, akorát o víkendu se rádi opijí do němoty, mohou snadno sklouznout k závislosti. „Pro člověka s tímto typem závislosti je charakteristické nekontrolované pití v excesech, většinou víkendových, a abstinence mezi těmito obdobími,“ dodává doktorka Hosáková.

Vzhledem k rizikům, která s konzumací alkoholu souvisí, nelze jeho užívání doporučovat, a to ani v malých dávkách.

 

Má to smysl, když do baru stejně nemůžu?

Na množství vypitého alkoholu se jistě podepsala i proti-pandemická opatření, především pak uzavření restaurací a barů. Otázkou zatím zůstává, jaký dopad omezení mají. „Vše hovoří pro zvýšenou konzumaci alkoholu. Vliv opatření souvisejících s pandemií bude ale možné relevantně vyhodnotit až s postupem času, neboť závislost se rozvíjí až několik let,“ komentuje téma koronakrize a alkoholu Jiřina Hosáková. Vzhledem k uzavření restaurací a barů jsou teď více ohrožení lidé, kteří i před pandemií tíhli spíše k domácímu popíjení. V současné situaci se čas strávený doma zvyšuje, a to spolu s pracovním stresem, nároky na péči o domácnost nebo požadavky na domácí výuku dětí může vést ke zvýšené potřebě sáhnout po skleničce alkoholu.

Právě proto je únorová výzva letos v lecčems jiná a pro některé i obtížnější. Navzdory zavřeným barům je Suchej únor paradoxně tento rok ještě o něco potřebnější. Zeptali jsme se i doktorky Hosákové, co si o kampani Suchej únor myslí ona: „Hlavní přínos této iniciativy vidím v tom, že umožňuje každému z nás si vyzkoušet, zda jsme schopní alespoň na jeden měsíc konzumaci alkoholu oželet. V našem sociokulturním prostředí je vysoká tolerance pro užívání alkoholu a často ani nevnímáme jeho častou konzumaci a nepřipouštíme si jeho škodlivost a rizikovost.“ Do výzvy se zapojili i někteří ze členů naší redakce. Troufnete si jít do toho s námi?