Jak svět změní umělá inteligence?

„Co když ve skutečnosti žijeme v bezvědomí, kde se pravda mění na lež mrknutím oka?“ Těmito slovy končí video, ve kterém za řečnickým pultem promlouvá Miloš Zeman. Vyzývá občany, aby si vážili novinářů a chránili je – od něj nečekaná slova, žurnalisty totiž většinou kritizuje. S poslední větou se však prezidentova tvář postupně přemění. Z obrazovky nás náhle probodává pohledem herec Jan Vlasák.

Video vzniklo na principu deepfake. „Slovo ‚fake‘ naznačuje, že jde o pozměňování skutečnosti. ‚Deep‘ odkazuje k tomu, že vzniklo díky deep learning – formě umělé inteligence, která se za pomoci hlubokých neuronových sítí a velkého množství vstupních dat učí reprodukovat obrazy, a to až do úrovně mluvícího obličeje. My to sice nazýváme negativně ‚deepfake‘, ale ve skutečnosti jde o tzv. generativní přístup. Pomocí umělé inteligence tvoříme něco nového, což už je neutrální označení. Záleží na tom, k čemu tyto technologie v praxi používáme. Hranice mezi přínosným a škodlivým je tenká. Ostatně první demonstrace deepfake byly eticky velmi sporné,“ říká o tomto druhu umělé inteligence doktor Petr Hurtík, výzkumník a popularizátor vědy z Ostravské univerzity.

Podmínky pro vědu na poli umělé inteligence jsou ale velmi nerovné. „V oblasti deep learningu je skutečně těžké konkurovat například Googlu. Když chceme u nás v Ústavu pro výzkum a aplikace fuzzy modelování naučit neuronovou síť řešit nějakou úlohu, využijeme k ‚předtrénování‘ veřejně přístupné datasety. Například u klasifikace obrazu se jedná o dataset ImageNet čítající 1,2 milionu obrázků. Na druhou stranu, Google využívá svůj interní nepublikovaný dataset obsahující 250× více snímků, a právě data jsou v deep learningu často podstatnější než samotná neuronová síť. Řešení, se kterými Google přichází, tak vždy jsou mezi těmi nejlepšími. Stejné je to s vlastním hardwarem (TPU), kterým Google disponuje a pouze ho pronajímá. Natrénování špičkové sítě postavené nad největšími datasety pak stojí řádově miliony korun za pronájem výpočetní kapacity. Na druhou stranu, Google či jeho dceřiná společnost DeepMind má přístup k datům značně snazší. OpenAI (autor GPT-3) zase navázal partnerství s Microsoftem a přestal být tak ‚open‘, jak by se dle jména zdálo. Snem vědců proto bývá se k těmto entitám přidat a ne jim konkurovat,“ uvádí Petr Hurtík. (Číst dál)

Pokračování článku najdete na stránkách žurnalistického projektu natbase.cz. 

Svět na nás chrlí jedno sdělení za druhým. Jak se orientovat v informačním chaosu? Natbase přináší témata, která stojí za pozornost a pomůžou vám lépe chápat dění kolem.

„Promlouváme nejen slovy, ale také prostřednictvím fotografií, infografik či výtvarných děl. Propojujeme svět žurnalistiky, umění a vědy. Tato kombinace nám umožňuje srozumitelně a atraktivně uchopit zásadní společenské debaty. Bez unáhlených závěrů, zato s prostorem k zamyšlení.“

Infografika: Natbase.cz