Třetí ročník Inspiračního festivalu Učím na Ostravské se konal v úterý 17. června v City Campusu OU a mezi řečníky a účastníky otevřel aktuální debatu: Jak se proměnili studenti a co to znamená pro univerzitní výuku? Na specifika generace Z se v keynote speech zaměřil vedoucí Poradenského a kariérního centra VŠCHT v Praze Richard Nevšímal.

Program letošního inspiračního festivalu zahájil svým úvodním slovem rektor Ostravské univerzity Petr Kopecký. „To, co jsme dělali před dvaceti či pětadvaceti lety, v době před internetem a umělou inteligencí, dnes už dost dobře nejde dělat stejně,“ konstatoval a připomněl, že hlavní rolí vysokých škol je vzdělávání. Apeloval také na nutnost reagovat na proměňující se generaci studentů a zdůraznil, že pokud chceme vychovávat absolventy uplatnitelné na trhu práce, musíme chápat, kdo dnešní studující jsou, jaké mají vzdělávací potřeby a očekávání. Současně zdůraznil potřebnost změn ve výuce, protože svět – i ten univerzitní – se rychle mění.

Abychom mohli dobře porozumět dnešním studentům, musíme překonat generační předsudky. Jak připomněl hlavní řečník festivalu a vedoucí poradenského centra VŠCHT v Praze Richard Nevšímal, rozdělování na „nás“ a „ty dnešní mladé“ není žádná novinka. Jak se stavíme obezřetně, až odmítavě, k zavádění AI do vzdělávání a diskutujeme o klesající úrovni znalostí mladých, tak podobné debaty se vedly už ve starověku.

Varování před inovací – psaním a čtením textů: „Naučí-li se to (psaní) lidé, vštípí jim do duše zapomnětlivost; přestanou cvičit paměť, protože se spoléhají na to, co je napsáno. (…) (Knihy) tím, že jim budou vyprávět o mnoha věcech, aniž by je učily, způsobí, že se studentům bude zdát, že vědí mnoho, zatímco většinou nevědí nic.“ Sokrates, citován Platónem – Faidros, circa 386 př. n. l.

Rozdíl dnes spočívá v rychlosti proměn světa – dříve se zásadní změny odehrávaly v horizontu desetiletí, teď je tempo mnohem rychlejší. Sociologové a psychologové mluví o fenoménu takzvané „vynořující se dospělosti“ (v angličtině „emerging adulthood“), tedy období mezi 18. a 30. rokem, kdy mladí teprve dozrávají do dospělosti. Jak uvádí psycholog J. J. Arnett: Mladá dospělost – ve smyslu práce, bydlení a rodiny – často přichází až po 30. roce, někdy i později, zejména ve městech či rozvinutých zemích.

Dnešní vysokoškolák tedy není mladý člověk s jasně definovanou identitou, ale někdo, kdo hledá, kým chce být a co ho naplňuje. Ve vyučujících, kteří tento vývoj přehlíží a očekávají hotové osobnosti, to může zbytečně vyvolávat negativní reakce.

Co víme o dnešních studentech na základě výzkumů

Používání populárních nálepek jako „Generace Z“, „Alfa“ nebo „boomeři“ vychází z anglofonního prostředí a často opomíjí české kulturní rozdíly, náš místní kontext a vliv socioekonomického zázemí. Pokud hledáte odborné články, mnohem lepší je zadat heslo „young adults“.

Bohužel v českém prostředí silná datová základna zatím chybí. Hlavní speaker festivalu představil jak mezinárodní poznatky, tak výsledky českého výzkumu Delloite a Pavlíny Louženské.

A co tedy říkají mezinárodní data? Svět dnešních mladých sice nabízí více možností než dřív, zároveň ale přináší větší nejistotu a tlak. Mladí vyrůstají v prostředí neustálé konkurence, kdy se srovnávají s ostatními na sociálních sítích a ovlivňují je influenceři. Zatímco generaci dnešních třicátníků označujeme jako „digital natives“, kteří vyrůstali už v době počítačů, internetu a mobilních telefonů, u současných studentů hovoříme o „visual natives“. Obrazová kultura totiž u nich převládá nad textem.

Svět dnešních mladých sice nabízí více možností než dřív, zároveň ale přináší větší nejistotu a tlak. Mladí vyrůstají v prostředí neustálé konkurence, kdy se srovnávají s ostatními na sociálních sítích a ovlivňují je influenceři.

Pavlína Louženská, která se postoji a zvyky generace Z zabývá dlouhodobě, upozorňuje, že průměrná doba, po kterou mladá generace vydrží v práci, je a bude necelé tři roky. Studenti a mladí lidé si také velmi často přivydělávají kromě své hlavní činnosti ještě nějakým vlastním podnikavým způsobem. Potvrzuje také důraz na peníze, který vychází z nejistoty doby a z nepříznivých ekonomických výhledů.

Studie Deloitte zjistila, že rozhodování českých mladých silně ovlivňuje nedostupnost bydlení a horší ekonomická situace. V souvislosti se zaměstnáním poptávají flexibilitu, rovnováhu mezi osobním a pracovním životem a smysluplné úkoly. Projevují větší zájem o udržitelnost, ať už formou svého zodpovědného spotřebitelského chování nebo společenské odpovědnosti firem. A potýkají se rovněž s vysokou mírou stresu a úzkosti.

Stojí ten diplom z vysoké školy za to?

Přístup k úspěšnému absolvování vysokoškolského studia se mění. Mladí zvažují, jestli toto studium za to stojí a co jim škola opravdu dá. „Můžeme se cítit uražení, my víme, že univerzitní vzdělání má svou hodnotu – vidíme to s odstupem, moudrostí a z pohledu akademické tradice,“ upozornil Richard Nevšímal.

Trendspotterka Pavlína Louženská tvrdí, že co se týče studia, tak tradiční vzdělávání pro gen Z nemá vysokou hodnotu – ne proto, že by neměli zájem o učení, ale protože se vzdělávají hlavně na internetu a pomocí videí. „Rozhodně od studentů nečekejte nějaké memorování. Jen 1 z 10 zástupců generace Z tvrdí, že pro ně aktuální vzdělávací systém funguje v tom, že by se měli učit jak za Marie Terezie,“ uvádí odbornice.

Už neplatí narativ, že by vysoká škola bylo něco, co naprosto potřebuji pro to, abych se měl lépe než generace rodičů nebo abych uspěl v práci.

To, že se mnozí zástupci současné generace studentů vědomě vzdávají cesty vysokoškolského vzdělání ve prospěch praktičtějších dovedností, které získávají jinde, potvrzuje i studie Deloitte. Technologické změny navíc zásadně proměňují svět práce – a právě proto mladí lidé cíleně rozvíjejí své digitální kompetence, včetně schopnosti efektivně využívat generativní umělou inteligenci (například ChatGPT a další nástroje).

Diplom v současnosti nezaručuje jistotu dobré práce. „Už neplatí narativ, že by vysoká škola bylo něco, co naprosto potřebuji pro to, abych se měl lépe než generace rodičů nebo abych uspěl v práci,“ konstatuje skutečnost Richard Nevšímal a dodává, že OECD a Evropské komise odhadují, že za život vystřídáme pět až sedm různých oborů (nikoliv pozic). Přitom studijní obor nás většinou připravuje jen pro jednu oblast působení. Klíčovou dovedností se proto stává schopnost přizpůsobit se změnám.

Důsledky pro univerzitní výuku

Jaké podmínky by měli vytvářet vysokoškolští vyučující, aby se dnešní studenti mohli efektivně učit? „V první řadě je třeba umožnit individuální tempo učení a klást důraz na učení založené na zkušenosti – skrze praxi, cvičení, laboratorní činnosti, práci v terénu nebo konkrétní projekty. Nezbytností se stává také pestrost forem výuky a dynamika výukového procesu. Studující potřebují funkční zpětnou vazbu – negativní poznámky mají smysl jen tehdy, jsou-li vyvážené pozitivními,“ shrnuje Richard Nevšímal na základě výzkumů a svých zkušeností. „Univerzitní prostory a fyzické setkávání se ve výuce mají velký smysl. Je to cenný prostor dedikovaný právě ke studiu, učení se z chyb a nabírání zkušeností,“ dodává.

Vyučující podle něj nemůžou konkurovat tomu, že na stejné odborné téma má zajímavěji pojatou přednášku nahranou na YouTube kolega z jiné univerzity. Co ale mohou, je méně informace přenášet frontálně, a naopak zařadit více řízeného objevování a klást větší důraz na vizuální stránku učiva a dlouhodobou podporu studujících.

V první řadě je třeba umožnit individuální tempo učení a klást důraz na učení založené na zkušenosti – skrze praxi, cvičení, laboratorní činnosti, práci v terénu nebo konkrétní projekty.

Podle Nevšímala je klíčové systematicky sbírat a sdílet data o studentech univerzit. Ostravské univerzitě doporučil propojit studijní statistiky se zpětnou vazbu od absolventů a informacemi od zaměstnavatelů. Na VŠCHT realizovali průzkumy, ze kterých vyplynulo, že se absolventi, firmy a progresivní vyučující shodli na potřebných pedagogických inovacích.

Šlo o větší flexibilitu studijních drah podporující mezioborovost, důslednější propojení výuky s praxí, rozvoj projektového a problémového učení podporujících analytické myšlení, adaptabilitu a samostatnost studentů a jejich dovednost řešit problémy. Dále vyzdvihovali potřebu jazykové vybavenosti, komunikačních a týmových dovedností.

Změny ve studijních programech neznamenají rezignaci na znalosti nebo nějakou revoluci. „Je úplně evidentní, že pokud uplatňujeme přístup ode zdi ke zdi – jen teorie a fakta, nebo jen dovednosti, tak je to průšvih. Odborná pedagogická komunita se znatelně posunula k nějakému smysluplnému středu – kombinaci pevných znalostních základů spojených se schopnostmi tyto znalosti aplikovat, tedy navázané na dovednosti,“ konstatoval Nevšímal.

V oblasti metod vzdělávání se tak musíme posunout. Jinak hrozí, že nám ujede vlak. Řečník připojil paralelu, že stejně jako Českou poštu nahradila Zásilkovna, tak i my můžeme postupně ztrácet svou roli.

Důležité je také zohlednit, že vzděláváme násobek studentů než dříve, až 80 procent populace. Dřív bylo univerzitní vzdělávání pro elity a nadané. Po vysokých školách je požadováno, ať je absolvuje daleko vyšší počet studentů, a k tomu se nějak musíme postavit. „Nejzásadnější je si uvědomit, že do nějaké míry změnám prostě neutečeme“, zakončil Richard Nevšímal téma dopadů na vysokoškolské vzdělávání.

Tento článek je první ze série článků věnujících se tomu nejzajímavějšímu, co na festivalu zaznělo. Na další díly se můžete těšit už v průběhu prázdnin. 

A jak vypadaly další aktivity v rámci letošního ročníku inspiračního festivalu Učím na Ostravské?