Anna Piechowicz, 24letá studentka posledního ročníku Pedagogické fakulty Ostravské univerzity s aprobací český jazyk a občanská výchova pro 2. stupeň ZŠ se, podobně jako další studenti Ostravské univerzity, rozhodla pomoci v nelehké době, způsobené nedostatkem zdravotního personálu v našich nemocnicích. Začala se proto starat o sedmiletou Lindu, jejíž maminka je součástí zdravotního týmu ve Fakultní nemocnici Ostrava.

 

Pokud se nemýlím, hlídáte, společně s ostatními, děti zdravotnickému personálu Fakultní nemocnice Ostrava, je to tak?

Přesně tak, je to spolupráce naší Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice v Ostravě. Tato spolupráce vznikla na jaře. Bylo to proto, aby mohl personál nemocnic vykonávat svou práci a pomáhat lidem. Ve chvíli, kdy se uzavřely školy, se jednalo především o matky samoživitelky, které neměly jinou možnost, než zůstat na ošetřovném. Tato spolupráce jim umožňovala nás zkontaktovat, abychom pak mohli zajistit péči o dítě přímo v místě jeho bydliště. Nahrazovali jsme vzdělávací i výchovnou činnost. Rodiče nám řekli od kolika hodin budou potřebovat pomoc a kdy se vrátí z práce. My jsme k nim docházeli domů, starali se o děti, zabezpečili jsme hlídání, zároveň jsme jim pomáhali při distanční výuce. Na jaře jsme dokonce nahradili úplnou vzdělávací činnost, jelikož ještě distanční výuka nebyla tak rozšířená, jako tomu bylo teď v listopadu. Nebylo to ale jen o učení, také jsme si s dětmi hráli, často jsme i zajišťovali stravování a dělali jsme vlastně cokoli proto, aby jejich rodiče mohli být v práci a nevypadli z procesu, kde byli v tu chvíli nepostradatelní.

 

Jak dlouho jste vykonávala dobrovolné hlídání dětí?

Dá se to rozdělit do dvou bloků. Poprvé, když byla první vlna uzavření škol, jsme tuto činnost vykonávali od března do konce května. Teď jsme se dostali do obdobné situace, kdy se opět uzavřely školy a děti tedy musely být doma. Hlídat jsme je znovu začali v říjnu a končíme teď 30. listopadu.

 

Jak často jste do rodin docházela? Každý den?

Záleželo na domluvě, ale zpravidla to bylo každý den. Teď v listopadu to pro nás bylo složitější v tom, že já jsem například měla svou vlastní distanční výuku. Na jaře jsme vše konzultovali formou e-mailů, ale teď na podzim jsem musela být i já přítomna, takže se dalo s rodiči domluvit, že jeden den jsem měla od rána do večera výuku a zůstala jsem doma a oni ten den zůstali s dětmi. Měli tak aspoň možnost si odpočinout. Jinak to bylo zpravidla každý den.

 

Jak na to reagovali rodiče dětí? Byli hodně rádi?

Můžu mluvit ze své zkušenosti z jara, kde jsme kontaktovali maminku. Má jednu dceru, žije a vychovává ji sama, takže je na svou dceru celkem opatrná. Měla celkem strach pustit si cizího člověka do svého bytu na 10 hodin. Nedivím se, proto jsme se spolu domluvily na schůzce ještě před samotným hlídáním. Dokonce jsem jí nabídla, že se může podívat ke mně domů. Domácnost vypovídá o tom, jaký je ten člověk, jak se o sebe stará. Chtěla jsem, aby přišla i s holčičkou, abychom si všichni spolu popovídaly a vzájemně se poznaly. Právě toto mamince pomohlo. Strach opadl a postupem času ztrácela zábrany a přišla na to, že její dcera bude v pořádku.

 

Kde jste se o této aktivitě dozvěděla?

Já jsem měla to štěstí, že jsem na to narazila náhodou. Kontrolovala jsem náš Portál a dívala jsem se, jestli se náhodou nevypíše nová aktivita. Pro nás, studenty, to byla celkem nepříjemná situace. Uzavřely se školy, proto se většina rozjetých aktivit spojených se školou ze dne na den zrušila. Zkoušela jsem, jestli se případně nějaká nová aktivita nevypíše, například pomoc při doučování, a narazila jsem právě na hlídání a přihlásila jsem se.

 

Když se podíváte na situaci zpětně, dalo by se říct, co vám to dalo, popřípadě co vám to vzalo?

Když se zamyslím nad tím, co mi to vzalo, tak mě nenapadá nic. Akorát čas, ale ne v negativním slova smyslu. Spíš mi to naopak hodně dalo. Ve dnech, kdy lidé okolo mě zůstávali doma a neměli co na práci, tak já jsem byla neustále zaměstnaná. Byla jsem ráda, nemusela jsem doma sedět na sedačce a přihlížet okolo, mohla jsem se aktivně zapojit do pomoci. Nepadala jsem do nepříjemných nálad jako lidé okolo mě, a hlavně mi to dalo kontakt s jednou holčičkou. Dost jsme se sblížily a myslím, že je to taková velká zkušenost do života, starat se denně o dítě.

 

Vykonáváte ještě jiné reciproční aktivity?

Věnuji se hodně recipročním aktivitám. Ty nám, studentům, umožňují zkušenosti, které jsou mimo běžnou praxi. Aktivity jsou dobrovolné, fakulta nás platí prostřednictvím mimořádného stipendia. Pro studenty je to jednak možnost, jak si přivydělat, tak také být v reálném prostředí mezi dětmi. Intenzivně tedy pomáhám při asistenci ve výuce, doučuju a pomáhám v družině na různých školách.

 

Jak vypadá taková aktivita pomáhání v družině?

Tuto činnost jsem vykonávala letos v září. Byla jsem jakousi asistentkou vychovatelek ve družině v Staré Bělé na Základní škole Junácká. Bylo to z důvodu, že v září nastoupily do prvních tříd ty nejmenší děti. Musely se sžít s chodem školy, naučit se ve škole fungovat a mít základní návyky. V situaci, kdy rodiče měli zakázané chodit do školy, si nemohli přijít automaticky do družiny dítě vyzvednout, vzít mu věci, pomoct mu v šatně se převléct. Vychovatelky musely zůstat ve skupině s ostatními dětmi. Já jsem tam proto byla od toho, abych dětem pomohla. Hledali jsme spolu skříňku, oblékali jsme se a poté jsem je odvedla rodičům před školu. To byla práce na září, protože prvňáčci byli velmi šikovní a všechno se naučili. Aktuálně máme ve škole zpátky prvňáčky a druháčky a podle nařízení se děti v rámci tříd nesmějí potkat. V jedné třídě družiny jsou běžně žáci různých tříd a je potřeba se o děti i nadále postarat. Paní ředitelka si proto vyžádala pomoc studentů z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Ti už by ale nebyli asistenti vychovatelů, ale přímo by se stali vychovateli.

 

Doporučila byste něco studentům ohledně recipročních aktivit? Proč by měli vykonávat reciproční aktivity?

Musím se přiznat, že jsem případ, který studuje na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity 5. rokem a první tři roky jsem nevykonala žádnou reciproční aktivitu. Myslím si, že hodně studentů to bere tak, jak jsem to brala já. Měli různé brigády v kavárnách, v restauraci, byli rozptýlení jinde tak jako já. Když jsem reciproční aktivity v navazujícím studiu prvního ročníku objevila, tak toho teď zpětně lituji. Je to dobrá, hezky placená možnost brigády, která ve spojení s mým studiem dává smysl.

Místo toho, abych dělala někde servírku v kavárně, je skvělé od prvního ročníku sbírat zkušenosti. Školní praxe jsou většinou koncipované tak, že reálně praxi na školách vykonáváte až poslední rok studia. Mnozí studenti se dozví poslední rok, že to není to, co by v životě chtěli dělat. Baví je například teorie, ale ne praxe. Tohle je skvělá příležitost, jak si to vyzkoušet.

Je to nezaměnitelná zkušenost, možnost být s těmi dětmi a být v procesu vzdělávání. Ať už je to ve výuce, v družině nebo volnočasových kroužcích. Je tam možnost rozličného množství aktivit, které jsou vždy s těmi dětmi ve spojení se vzděláváním. Je dobré zmínit, že kromě těchto dlouhodobých aktivit jsou i jednorázové. Jedná se například o nějakou besedu, tvoření s dětmi.

 

Říkala jste, že jste byla na brigádě v kavárně. Když srovnáte takové brigády s recipročními aktivitami, jsou srovnatelné a motivující i finančně?

Záleží na tom v jaké kavárně, v jakém městě, v jakém prostředí. Dříve tomu bylo tak, že reciproční aktivity byly hodnoceny symbolicky. Náš předešlý děkan Pedagogické fakulty, pan doc. Tomáš Jarmara se hodně zasloužil o to, aby byly částky stipendií navýšeny. Sama jsem zaslechla, že ho mrzelo potkávat své studenty někde v kavárnách. Měli možnost přivýdělku v rámci recipročních aktivit, ale nabídky nevyužili. Určitě si na recipročních aktivitách student nevydělá méně. Buď je to stejně, ne-li třeba víc, pokud se snaží a vezme si aktivit více. Je to hezké spojení toho, že jste v praxi ve svém studovaném oboru, ale zároveň máte možnost vydělat si peníze, které jsou nezbytné. Není to hon za penězi, ale studenti si můžou vydělávat peníze a tohle je ideální možnost. Navíc si vše můžete zapsat do životopisu a v budoucím povolání většinu zkušeností použijete.

 

Když se vrátíme, zmiňovala jste aktivitu na základní škole. Byli zaměstnanci rádi za vaši pomoc?

Měla jsem obrovské štěstí na školu ve Staré Bělé. Všichni zaměstnanci, s kterými jsem přišla do kontaktu, byli velmi vřelí a chovali se mile. Zastřešující je samotná paní ředitelka, která má skvělý přístup k mladým lidem. Kdykoli jsem potřebovala s něčím poradit, tak mi byla k dispozici. Ostatní učitelky, s kterými jsem přišla do kontaktu, i přes věkový rozdíl, mi pomohly s orientací ve škole, zároveň s náplní mé práce a snažily se mě zasvětit do chodu školy. Akce byly nárazové, nebyly stále. Pokaždé, když jsem se tam ale vracela, tak mě zdravily, hezky mě tam opět přivítaly, vracela jsem se tam s dobrým pocitem. Opravdu příjemná, pozitivní zkušenost.

 

Máte obor učitelství, český jazyk a občanská výchova pro druhý stupeň základní školy, co si vezmete do života z recipročních aktivit jako kantor?

Pevně věřím tomu, že reciproční aktivity mi umožnily nějaký realistický náhled očima vyučujících. Zvlášť v téhle době, kdy byla praxe studentům posledních ročníků bohužel zrušená, si vážím toho, že jsem měla zkušenost s recipročními aktivitami. Nepůjdu do praxe s nulovou zkušeností. Pronikla jsem do chodu škol a myslím si, že jakmile nastoupím do procesu, tak ano, hodně věcí mě překvapí, bude to náročnější, ale zkušenost s recipročními aktivitami mi to určitě usnadní. S některými věcmi jsem se setkala, některé věci mě už nepřekvapí a budu vědět, jak mám v daných věcech postupovat.

 

Je něco, co byste chtěla vzkázat studentům, kantorům?

Chtěla bych ocenit samotnou spolupráci. Byla to skvělá zkušenost pro studenty.

Měli jsme možnost být přímo v těch rodinách, připadali jsme si užiteční. Nebylo to tak, že jsme nedělali nic a jen jsme přihlíželi té nepříjemné situaci. Maminka Lindy byla vděčná, že mohla chodit do práce a mohla vykonávat pomoc lidem. Byla to skvělá spolupráce, která byla výhodná pro obě strany.