V pořadí sedmým rektorem Ostravské univerzity se stal anglista a amerikanista docent Petr Kopecký. Slavnostně inaugurován byl v Komorním sále v City Campusu Ostravské univerzity za přítomnosti vedení fakult, zástupců Akademického senátu a Vědecké rady Ostravské univerzity, rektorů dalších českých vysokých škol a vzácných hostů. V průběhu ceremoniálu převzal rektorský řetěz z rukou emeritního rektora profesora Jana Laty a složil slavnostní slib.

Rektor ve svém projevu zmínil celou řadu cílů, priorit a výzev, které před univerzitou stojí. „Klademe si za cíl přispívat k řešení naléhavých problémů města i kraje v oblastech sociálních, environmentálních i zdravotnických a formovat Ostravu jako skutečné univerzitní město. Využíváme svůj potenciál také k reflexi identity, kultury a historie regionu i k jeho kultivaci prostřednictvím uměleckých tvůrčích činností,“ popsal ve svém inauguračním projevu rektor Petr Kopecký. Dále doplnil, že skutečnost, že v čele fakult stojí kompetentní děkanky a děkani otevření novým výzvám, mu dodává na obtížné misi klid a sebejistotu, stejně jako podpora silného týmu prorektorek a prorektorů.

Rektorský řetěz předal Petru Kopeckému emeritní rektor Jan Lata. Svůj projev doplnil přáním univerzitě i svému nástupci. „Naší univerzitě přeji do dalších let nadané a pilné studenty ze všech koutů naší země i ze zahraničí, vyučujícím trpělivost, vstřícnost a zaujetí – což při takových studentech nebude obtížné – vědkyním a vědcům píli, nadšení a mnoho úspěchů. Jsem si jist, že Ostravská univerzita a její lidé budou i nadále pozitivně ovlivňovat život v Ostravě a v okolí, hájit svobodu, demokracii a solidaritu,“ řekl Jan Lata. Čerstvě inaugurovanému rektorovi pak popřál: „Milý Petře, ať na konci svého mandátu můžeš být na naši univerzitu stejně hrdý, jako jsem dnes já. A věřím, že svět snad bude v té době i klidnějším místem.“

Rektoři Ostravské univerzity:

• Doc. Mgr. Petr Kopecký, Ph.D. (2023–dosud)
• Prof. MUDr. Jan Lata, CSc. (2015–2023)
• Prof. RNDr. Jiří Močkoř, DrSc. (2007–2015)
• Prof. RNDr. Vladimír Baar, CSc. (2004–2007)
• Doc. Ing. Petr Pánek, CSc. (2001–2004)
• Prof. RNDr. Jiří Močkoř, DrSc. (1995–2001)
• Prof. PhDr. Jaroslav Hubáček, CSc. (1991–1995)

Přepis inauguračního projevu rektora Petra Kopeckého: 

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení hosté,

pestrobarevné rektorské taláry v prvních řadách mi připomínají, k jak rozmanitému auditoriu budu dnes hovořit.  Inaugurační řeč je nelehký žánr. Směřuje jak dovnitř univerzity, tak i k vnějšímu, veřejnému prostoru. Osobně ale nevidím ostrou hranici mezi univerzitou a okolním světem, naopak bych rád pokračoval v otevírání univerzity městu, kraji, světu. Setkáváme se zde na místě, které ještě před několika lety zelo prázdnotou. A je symbolické, že se zde mohu potkat s těmi, kteří se zasloužili o výstavbu tak unikátního prostoru. Vedle mého předchůdce profesora Jana Laty a jeho týmu chci vyzdvihnout i součinnost statutárního města Ostravy, Moravskoslezského kraje a ministerstva školství. Právě v otevřenosti ke spolupráci s aktéry veřejného života chci jako rektor pokračovat a využívat k tomu i toto skvělé zázemí. Před dvěma týdny prezident Pavel označil City Campus za příklad moderní vzdělávací infrastruktury. A na nás teď bude, aby moderní zázemí bylo naplněno i moderním a smysluplným obsahem a přispívalo k rozvoji naší společnosti.   

Jako univerzita si klademe za cíl přispívat k řešení naléhavých problémů města i kraje v oblastech sociálních, environmentálních i zdravotnických a formovat Ostravu jako skutečné univerzitní město. Využíváme svůj potenciál také k reflexi identity, kultury a historie regionu i k jeho kultivaci prostřednictvím uměleckých tvůrčích činností. Předchozí dvě věty de facto shrnují misi všech našich fakult. A skutečnost, že v čele fakult stojí kompetentní děkanky a děkani, otevření novým výzvám, mi dodává na obtížné misi klid a sebejistotu. A vedle toho budu mít i podporu silného týmu prorektorek a prorektorů.

Jsme univerzita ukotvená v regionu, v tomto ohledu se nestydím použít ani spojení regionální univerzita, naopak. Jedním dechem však dodávám, že se zároveň v mnoha oblastech internacionalizujeme a usilujeme o rozvoj kompetencí globálního občanství, mezi něž patří kupříkladu kritické myšlení a otevřená mysl, zacházení s rozmanitostí, respekt k odlišnosti, porozumění vzájemné propojenosti světa, etická odpovědnost a angažovanost či udržitelný život. Tyto cíle si univerzita vytyčila pod vedením profesora Laty a já se s nimi identifikuji. A nejen s nimi. Jsem moc rád, že symbolický akt předání řetězu s medailí dnes stvrdil skutečnou návaznost v rektorském úřadu. Svému předchůdci tímto chci poděkovat za dobře zvolený směr.  

Ještě bych se na chvíli vrátil k podzimní volbě rektora. Předsedkyně AS OU nám přečetla protokol, z něhož je zřejmý výsledek, ale nepostihuje proces, který k němu vedl. Mnozí z vás, zejména v prvních řadách, jste prošli sítem voleb a víte, že kampaň není procházka růžovým sadem. Kolegyně a kolegové rektoři vědí, že ani na univerzitách to není příliš odlišné. Volební kampaň byla náročná a intenzivní. Zároveň ale byla slušná, férová a věcná. Myslím si, že nás jako celek posunula a že v jejím průběhu mohly v akademické obci rezonovat kvalitní a inspirativní koncepce. Chtěl bych tímto znovu ocenit ostatní tři kandidáty a poděkovat jim.

Ve svém rektorském počínání se budu vztahovat k sedmi principům a prioritám, přičemž všechny začínají písmenem I (nezaměňovat prosím s poněkud sebestředným anglickým I). Prvním je inovace, potřebná v řadě oblastí. Inovace vlastně znamená adaptaci na turbulentní vývoj, v poslední době umocněný například rychlým vzestupem umělé inteligence. Jako jednu z priorit v tomto ohledu vnímám kompetenční výuku a větší důraz na rozvoj dovedností.  O internacionalizaci už byla řeč, jsem přesvědčen o nezbytnosti internacionalizace univerzitního prostředí a jejích pozitivních dopadech do všech oblastí života univerzity i společnosti.  Za další pilíř považuji interdisciplinaritu. Nejen v české společnosti sledujeme rostoucí atomizaci. I kvůli zvyšující se míře specializace vědních oborů je třeba atomizaci překonávat také v oblasti vzdělávacích a tvůrčích aktivit a více se soustředit na mezioborové studijní programy a výzkumné projekty. K nim patří i naše velké vědeckovýzkumné projekty LERCO a REFRESH, které mají velký aplikační potenciál v biomedicínských, přírodovědných, behaviorálních, humanitních a sociálních oborech. Čtvrtou oblastí je interní komunikace. Ze své zkušenosti na univerzitě i v samosprávě vím, že naprostá většina problémů má původ ve špatné informovanosti a komunikaci. Za potřebnou složku univerzitního života považuji identitu a identifikaci. Dobrá univerzita se neobejde bez toho, aby se s ní co nejvíce ztotožnili zaměstnanci, studenti i absolventi. Nemohu pominout investice, ale nemyslím tím jen do infrastruktury. Univerzitu tvoří především zaměstnanci a studenti. Pokud nebudeme v maximální možné míře investovat do lidí, ani nejlepší infrastruktura z nás neučiní dobrou univerzitu. Posledním principem je inspirace. Univerzitu vnímám jako inspirativní prostředí a prostor vyznačující se tvůrčí svobodou a otevřeností. Chci posilovat participativní přístup při tvorbě koncepcí a strategií. Inspirovat se můžeme navzájem sdílením uvnitř univerzity, ale měli bychom také aktivně vyhledávat příklady dobré praxe u jiných univerzit, domácích i zahraničních.  

Vzájemnou inspiraci a kooperaci bych rád vyzdvihl. Domnívám se, že v době, kdy se konečně stává podfinancování vysokých škol tématem ve veřejném a mediálním prostoru, bychom se měli snažit o součinnost a spolupráci více než kdy jindy. Jestliže se nenarovná například poměr ve financování regionálního a vysokého školství, celé obory a fakulty mohou bojovat o přežití. Ani samotná teorie přirozeného výběru není jen o konkurenci, hraje v ní podstatnou roli i vnitrodruhová kooperace. A asi nikdo z nás nechce, aby se Homo Academicus stal ohroženým druhem. K tomu je potřeba úzká spolupráce všech univerzit, regionálních i kamenných. Těší mě, že o těchto palčivých tématech budu moci diskutovat hned zítra, tady na City Campusu, v rámci jednání České konference rektorů.

Více spolupráce a méně kompetice potřebuje i společnost jako celek. Nejen česká společnost prochází v posledních letech mnoha zatěžkávacími zkouškami. Nejde jen o pandemii a Putinovu válku na Ukrajině. Soudržnost společnosti je nahlodávána i dalšími faktory, například dezinformacemi. Přitom univerzity a vzdělanost jsou jedním z pojiv, které mají potenciál společnost držet pohromadě. Připomínejme si častěji i slova z úvodu Zákona o vysokých školách, kde se píše, že (cituji) vysoké školy hrají aktivní roli ve veřejné diskuzi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, pěstování občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní. To je konec citace a zároveň konec mého projevu, děkuji Vám za pozornost.

Přepis projevu emeritního rektora Jana Laty:

Magnifici, spectabiles, honorabiles, vzácní hosté, milé kolegyně kolegové, dámy a pánové, milí přátelé Ostravské univerzity,

jistě se shodneme, že univerzitám běží čas pomaleji, desetiletí mnoho neznamenají, mnohdy se věk počítá na staletí. Pojďme přijmout tezi, že nám, mladým univerzitám, utíká čas pomaleji jen dvakrát, dva roky univerzity jsou jako jeden rok lidský (doporučuji přijmout, za posledních osm let bychom zestárli jen o čtyři, což je dobré).

V tom případě jsme před osmi lety univerzitu přebírali v ukončeném dětství ve 13 letech. Dobře vychovanou navzdory drobným rozmíškám předchozích rodičů, zorientovanou ve městě i v době, a dobře vyvinutou, mám na mysli fakulty a ústav.

Mezi 13. – 17. rokem u dívek (omlouvám se za gendrovou přímost, ale univerzita je zatím stále rodu ženského) bývá puberta, se všemi nepříjemnostmi, které s ní jsou spojeny. Stěžovala si, a stále si stěžuje, na malé kapesné,  nevyhnula se ani obvyklým pubertálním problémům.

Při vstupu do dospělého života chce dívka tohoto věku i dobře vypadat, chce se světu prezentovat, začne se dobře oblékat a zdobit a hlavně by měla ukázat, že něco umí, získat si respekt okolí a měla by už mít či vytvořit něco, co bude do života dobrým základem.

Doufám, že se to univerzitě podařilo. Nejen díky práci oddělení marketingu snad vypadá lépe, věřím, že nejen zvenčí. Zdobí ji nejen jméno, ale i rekonstruovaný INLEK, Wellcome Centre na Mlýnské, studovna J. Rupnika. Získala si respekt jistě v Ostravě svými aktivitami a věřím, že i v rámci akademického prostředí. Byť to ještě zdaleka není dospělé, ukázala, že i ve vědě už něco umí, je schopna připravit a získat projekty jako je HAIE, vytvořila týmy, kterou jsou schopny něco dokázat – nejen publikovat a získat ceny Neuron, ale zapsat se do vědy názvy jako Ostravirus či Atagema Sobanovae. A snad má založeno něco, co jí v dospělosti pomůže – nové materiální zázemí v tomto kampusu, institucionální v podobě fungujících vnitřních systémů i intelektuální nejen v podobě mezinárodní rady a spolupráce v projektu NEOLAIA. A za to vše bych rád nejen mým blízkým spolupracovníkům, ale všem kolegyním a kolegům poděkoval. Podařilo se nám to navzdory tomu, že se za těchto osm let vystřídalo sedm ministrů školství, tři premiéři a, bohužel, jen jeden prezident.

To zdaleka neznamená, že univerzita nyní bude pouze sklízet plody – naopak. Čeká ji, tak jako každého na prahu dospělosti, teprve opravdová práce. Ale má, věřím, dobře nakročeno k tomu, aby se stala tím, čím univerzita má být: demokratickou, mezinárodní, respektovanou a, to bych chtěl zdůraznit, vědeckou institucí.

V úvodu mého textu při mé první kandidatuře na rektora před osmi lety jsem napsal, že univerzity, jakými jsou Sorbonna, Oxford nebo Cambridge, byly stejně staré jako ta naše zhruba na přelomu 12. – 13. století. Vzápětí dosáhly svého vrcholu a posledních 800 let se snaží, aby neudělaly chybu. Mechanismy bývají tuhé, změny opatrné, konzervativnost je logickým principem. Oč lépe je na tom Ostrava! Nesvazují nás staletá pravidla, netíží nás koule středověku, jsme flexibilní, moderní, připravení pružně reagovat na potřeby měnícího se světa. Pusťme se tedy do toho a ukažme těm nejslavnějším, že vzdělanost se nepřesouvá do Číny, ale do Ostravy… a věřím, že jim to ukážeme.

Na závěr bych rád popřál naší univerzitě do dalších let nadané a pilné studenty ze všech koutů naší země i ze zahraničí, vyučujícím trpělivost, vstřícnost a zaujetí, což při výuce takových studentů nebude těžké, vědkyním a vědcům píli, nadšení a radost z úspěchu. A jsem si jist, že Ostravská univerzita a její lidé budou i nadále pozitivně ovlivňovat život v Ostravě a okolí, hájit svobodu, demokracii a solidaritu. A dnes inaugurovanému rektorovi, doc. Kopeckému, přeji: milý Petře, ať při konci Tvého mandátu můžeš být na naši univerzitu stejně hrdý jako jsem dnes já a věřím, že svět bude tou dobou i klidnějším místem.

Vivat, crescat, floreat universitas Ostraviensis.