Na počátku procesu, který vedl až k loňskému definitivnímu vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z EU, bylo referendum o setrvání země v tomto stále semknutějším svazku zemí evropského kontinentu. V emočně nabitém hlasování tenkrát těsně zvítězili příznivci odchodu.

Referendum proti všem

„Referendum o brexitu se konalo v době, kdy ještě doznívala uprchlická krize. Z referenda se tak do značné míry stal plebiscit o imigraci a hlavním společným znakem podporovatelů brexitu byl právě jejich negativní postoj k přistěhovalectví,“ charakterizuje volbu docent Petr Kopecký, který vyučuje Britská studia a Sociální a kulturní dějiny Velké Británie na FF OU. Británie zkrátka veřejnou debatu o imigraci nezvládla nastolit. Rozpaky nad lhostejností politické reprezentace tak cítili i lidé, kteří by jinak zastávali na téma přistěhovalectví umírněné názory. Podle Petra Kopeckého spojovalo nesourodou množinu příznivců brexitu konzervativní naladění, pocit nedocenění, odstrčení i stesk po „staré dobré Anglii“.

Během kampaně v roce 2016 se zastáncům Brexitu skutečně podařilo vystihnout obavy velké části Britů, kteří měli pocit, že se na ně zapomíná a že pro ně v globalizovaném světě není místo.

„Emoce přiživovaly také nepravdivé informace ze strany předních politiků – nejslavnějšího propagátora brexitu Nigela Farage i současného britského premiéra Borise Johnsona. Ten s notoricky známým a lživým sloganem ‚Posíláme EU 350 milionů liber týdně, použijme je raději na NHS (britské zdravotnický systém)‘ v červeném autobuse objížděl zemi,“ vzpomíná na dezinformační kampaň anglista Petr Kopecký.

 „Během kampaně v roce 2016 se zastáncům brexitu skutečně podařilo vystihnout obavy velké části Britů, kteří měli pocit, že se na ně zapomíná a že pro ně v globalizovaném světě není místo. Dominic Cummings, vlivný, svým způsobem geniální, a zároveň velmi kontroverzní poradce Borise Johnsona, tento pocit artikuloval v působivém sloganu ‚Take Back Control‘ (Vezměte si zpátky moc),“ říká Petr Kopecký a zdůrazňuje, že Cummings našel nejmenší společný jmenovatel pro široké spektrum lidí. Od těch, kteří měli námitky vůči dotěrným evropským směrnicím, až po ty, kteří cítili nostalgii po, v jejich případě imperiální, velmoci. Fenomén jakési nostalgie po minulosti pak podle Petra Kopeckého můžeme vysledovat i jinde ve světě.

„Pohled zpátky do minulosti vystihl výborně i Trumpův známý slogan na červené čepici ‚Make America Great Again‘ (Udělejme Ameriku znovu velkou/skvělou), který byl a je součástí jeho politické identity. Variace na slogan i na červenou kšiltovku najdeme i v mnoha jiných zemích. Většinou se pojí s populismem, který je více či méně doplňovaný nacionalistickou rétorikou,“ říká Petr Kopecký a odkazuje se na knihu Retrotopia (2017) známého sociologa Zygmunta Baumana, který retrotopií označuje právě zalíbení v idealizované minulosti.

Je dobré mít na paměti, že se ‚podpásovek’ neštítili ani zastánci setrvání v EU. Tehdy jsme byli zděšení úrovní debaty na obou stranách.

Nedá se však paušalizovat a tvrdit, že by byli Britové pouhými oběťmi lživé manipulace. James Jegede, Angličan žijící v Ostravě, který nevybíravou kampaň příznivců i odpůrců brexitu zažil na vlastní kůži, vzpomíná, že se kvůli heslu o 350 milionech liber na NHS dostal Boris Johnson i k soudu. „Je dobré mít na paměti, že se ‚podpásovek’ neštítili ani zastánci setrvání v EU. Tehdy jsme byli zděšení úrovní debaty na obou stranách. Víte, nikdo nechce být označován za hlupáka, který věří hloupostem,“ vzpomíná tehdejší zastánce setrvání v EU, James Jegede, a dodává, že se tahle nesportovní rétorika, a hlavně neochota akceptovat výsledek referenda labouristickým politikům nevyplatila, což se promítlo i ve výsledcích posledních parlamentních voleb.

„V Británii je většinový volební systém – když někdo vyhraje, bere vše, to je úzus. Snahy brexit odložit ale i ‚měkký‘ brexit mnoho lidí bralo jako obcházení výsledků referend. Vlastně hodně podobně jako teď vnímáme neschopnost Donalda Trumpa uznat svou volební porážku,“ popisuje James Jegede nálady, které panovaly ve Velké Británii v roce 2019.

Pragmatické „Show must go on!“

Brexit je sice platný už rok, ale ve skutečnosti až do loňských Vánoc, kdy byla dojednána a schválena dohoda mezi EU a Spojeným královstvím, málokdo věděl, co bude v praxi znamenat. „Samotná dohoda mezi EU a Británií znamená zavedení vízové povinnosti pro občany EU, kteří budou chtít v Británii pobývat déle než tři měsíce. Obchodníci sice nebudou muset zpravidla platit nové poplatky a daně, ale čeká je větší byrokracie,“ shrnuje Petr Kopecký to nejzákladnější, co vyplývá z více než tisícistránkové dohody mezi EU a Británií. Součástí smlouvy je i vystoupení Británie z programu Erasmus+. Zajímavostí pak je, že v jednáních získal nečekanou pozornost rybolov, a také to, že se smlouva jen málo zabývá oblastí služeb.

Zdroj: Flickr | No 10 Downing street | Boris Johnson pročítá dohodu o Brexitu mezi EU a Spojeným královstvím.

Nad tím se pozastavuje i James Jegede, britský podnikatel v oblasti televizního vysílání, který se kvůli svému businessu usadil v Česku. „Dohodě v oblasti rybolovu se věnovalo opravdu ohromné množství času, a aby to nebylo málo, samotným rybářům se vlastně ani nelíbí. Naproti tomu se vůbec nevyřešily vzájemné vztahy v mnoha zásadních sektorech, například v oblasti finančnictví nebo práva. To může hlavně v korporátním právu způsobit ohromné problémy,“ říká James Jegede a má na mysli Luganskou úmluvu, která integruje rozsudky britských soudů do evropského práva a naopak. Ještě totiž není zřejmé, jestli bude platit. „Žádné dohody se nedosáhlo ani ve vysílání, což je můj obor. Vycházet teď můžeme jen z letitých mezinárodních dohod, které se nedají srovnat s moderním rámcem, který jsme doteď používali,“ říká James Jegede, který se obdobně jako mnoho dalších Britů, kteří byli pro setrvání v unii, snaží nové situaci přizpůsobit a brát ji jako novou příležitost.

Británie prostě neustála trend stále většího tlaku na sbližování. Svým vystoupením zpomalila případnou federalizaci a posílila země, jako je Česko, které například nechtějí přijmout euro.

Do EU Jamese Jegeda nepřivedl evropský patriotismus, ale pragmatická reakce na novou vízovou povinnost i situaci, která se týká provozovatelů vysílání. „Ač od klávesnice mého laptopu, velkou část roku pracuji s klienty a partnery v Evropě. S rezidencí v unii je to tak pro mě i moje podnikání jednodušší. No a druhým důvodem je samotné vysílání. Ze skoro třinácti set vysílacích společností registrovaných ve Velké Británii jich bude ještě minimálně pět set řešit přechod na evropský trh. Aktivní zájem o to, být jejich novým domovem, má Španělsko, Lucembursko, Francie i Holandsko a já věřím, že má výborné předpoklady také Česko,“ říká Angličan James Jegede.

Nic ve zlém, pánové

James Jegede nevnímá brexit jako odchod z Evropy, tam podle něj Británie vždycky bude, stejně jako Švýcarsko nebo Norsko, které členy unie nejsou. „EU beru jako politický projekt, který existuje za účelem sdílení a distribuce moci mezi členskými státy. Británie prostě neustála trend stále většího tlaku na sbližování. Svým vystoupením zpomalila případnou federalizaci a posílila země, jako je Česko, které například nechtějí přijmout euro,“ myslí si podnikatel James Jegede.

V předmětu Britské reálie jsem donedávna studentům vykládal o britské umírněnosti a schopnosti najít kompromis. V tom však v minulých letech zrovna nevynikali.

Podle Petra Kopeckého určitě většina příznivců brexitu prožívá zadostiučinění a užívá si pocit suverenity. „Je třeba říci, že Británie jako ostrov oddělený od kontinentální Evropy šla často svou vlastní cestou, více či méně se od Evropy izolovala. To bylo ale hlavně v době, kdy se jednalo o (imperiální) supervelmoc. Tou už dnes Británie není,“ zdůrazňuje anglista.

Celý svět byl svědkem toho, jak se v poslední době britská společnost polarizovala. „V předmětu Britské reálie jsem donedávna studentům vykládal o britské umírněnosti a schopnosti najít kompromis. V tom však v minulých letech zrovna nevynikali. Nejvíc se to ukazovalo v britském parlamentu, který několik let nebyl schopen najít konsensus. To pochopitelně přispělo i k propadu důvěry nejen v parlament, ale také v britskou demokracii,“ konstatuje Petr Kopecký.

Odchod z EU také výrazně ohrožuje stabilitu a jednotu Spojeného království. Silně nespokojené Skotsko, kde 62 % obyvatel hlasovalo pro setrvání v EU, plánuje uspořádat další referendum o nezávislosti.

Podle Jamese Jegeda se ale situace mění k lepšímu: „Překvapilo mě, že v současnosti z žádné strany nevnímám zlobu ani hořkost. Připadá mi, jako by se všichni začali chovat nějak dospěleji a dívají se na celou věc pozitivněji. Riziko, že dojde na vzájemné urážky nebo dětinskou mstivost, bylo docela vysoké. Doufám, že to samé bude platit i o EU, pokud jde o další vyjednávání s britskou stranou, která, a to bychom si měli všichni uvědomit, už budou vlastně ustavičně pokračovat.“

Co Angličany ještě čeká?

Podle Petra Kopeckého toho s brexitem Britové více ztratí, než získají. „V oblasti obchodu a prosazování (geo)politických zájmů bude Británie oslabená. Odchod z EU také výrazně ohrožuje stabilitu a jednotu Spojeného království. Silně nespokojené Skotsko, kde 62 % obyvatel hlasovalo pro setrvání v EU, plánuje uspořádat další referendum o nezávislosti. A všechny průzkumy z poslední doby dopadly ve prospěch odtržení. Kromě Skotska panuje určitá nespokojenost i v Severním Irsku, které má pozemní hranici s Irskou republikou, která je členem EU, a kvůli brexitu je v jiném režimu než Velká Británie,“ upozorňuje Petr Kopecký s tím, že zboží dovážené z Británie do Severního Irska bude podléhat větším kontrolám a administrativní zátěži. To aktuálně způsobuje problémy s dodávkami potravin do Severního Irska. „Případné obnovení ‚tvrdé‘ hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem by mohlo vést k návratu napětí a násilí, které utlumila až Velkopáteční dohoda v roce 1998,“ sdílí přetrvávající obavy Petr Kopecký.

Nezávisle na tom, jestli to byl dobrý, nebo špatný nápad, je brexit testem politické kultury a demokracie nejen v Británii. Vztahy a procesy, které teď na všech úrovních s Británií nastavíme, přinesou nové podněty i perspektivy. Otevřou se překvapivá témata, která byla dlouho mimo oblast zájmu. Vyrovnají se tyto příležitosti potenciálním ztrátám?