PARO robot, kdo to je?

PARO robot je výrobní název terapeutického robotického tuleně, který byl vyvinut japonským vynálezcem dr. Takanorim Shibatou a jeho týmem vědců z tokijského National Institute of Advanced Industrial Science and Technology. Vynálezce PARO robota vycházel z předpokladu, že interakce se zvířaty je pro lidi emocionálně prospěšná a jelikož se dr. Takanori Shibata dlouhodobě zabývá robotikou, chtěl v tomto oboru napodobit pozitivní účinky, které zvířata lidem přináší. Rozhodl se navrhnout robota, kterého by mohli využívat i lidé, kteří si z různých důvodu nemohou domácího mazlíčka pořídit. Dlouho zvažoval, jaké zvíře bude ideální předlohou pro robota, a nakonec mu bylo inspirací mládě tuleně grónského, kterého spatřil ve vodách Atlantiku.

PARO robot pozitivně působí na fyzickou, psychickou, ale i sociální stránku. Například snižuje míru osamělosti, snižuje hladinu stresových hormonů, snižuje krevní tlak, podporuje seniory ke komunikaci a motivuje je k aktivitě.

Vývoj tohoto robota začal v roce 1993 a trval téměř deset let. Až od roku 2001 se PARO začal poprvé využívat v nemocnicích a v domovech pro seniory, nejdříve v Japonsku a později se rozšířil do celého světa. V začátcích využívání tohoto robota zároveň probíhaly výzkumy, ve kterých se zjistilo, že při interakci s PARO robotem dochází k pozitivním terapeutickým účinkům nejen u seniorů, lidí s demencí i u dětí. Zjistilo se, že PARO robot pozitivně působí na fyzickou, psychickou ale i sociální stránku – například snižuje míru osamělosti, hladinu stresových hormonů i krevní tlak, také podporuje seniory ke komunikaci a motivuje je k aktivitě.

Výsledky výzkumů značí úspěch této technologie, ačkoli se objevuje i kritický hlas, že není žádoucí nahrazovat lidský či zvířecí kontakt roboty. PARO robot jako alternativa zvířecího mazlíčka přináší řadu kladů, které nad negativy jistě převažují. To dokládají nejen mnohé zahraniční studie, ale i dlouhodobý pozitivní ohlas z praxe. O oblibě PARO robota svědčí i to, že jeho vynálezce získal řadu prestižních ocenění. Například v roce 2002 byl jeho objev zapsán v Guinessově knize rekordů. V roce 2018 byl oceněn Rymanovou cenou, což je každoroční ocenění za nejlepší světový objev či vývoj, který zvyšuje kvalitu života seniorů.

Jak se PARO dostal na Ostravskou univerzitu? 

Nákup PARO robota byl podpořen z mezioborového projektu „SMART technologie pro zvyšování kvality života ve městech a regionech“, jehož hlavním řešitelem je pan docent Petr Rumpel z PřF OU. Do tohoto mezioborového projektu je FSS OU také zapojena a zabýváme se například tím, jak lze zvyšovat kvalitu vzdělávání a praxe sociální práce se seniory prostřednictvím vybraných SMART technologií. V rámci tohoto projektu jsme řešili i téma předcházení digitální exkluze u seniorů a dalších ohrožených skupin. Více informací najdete zde.

PARO robot je určený pro akademické prostředí a byl na Ostravskou univerzitu zakoupen primárně pro potřeby tvorby nového předmětu s názvem Moderní technologie, inovace a výzkum v sociální práci se seniory. Tento předmět je určen pro studenty bakalářského studijního oboru Sociální práce na FSS OU. V rámci stávajícího vysokoškolského vzdělávání sociálních pracovníků nám chyběl ve studijních plánech předmět z oblasti moderních technologií pro budoucí sociální pracovníky pracující s cílovou skupinou seniorů. Sociální pracovníci by měli být vzděláváni tak, aby rozuměli roli moderních technologií v sociální práci a uměli využít jejich potenciál. Role sociálních pracovníků je mimo jiné v koordinaci poskytování adekvátní pomoci a podílení se na rozvoji sociálních služeb pro seniory.

Sociální pracovníci by měli být vzděláváni tak, aby rozuměli roli moderních technologií v sociální práci a uměli využít jejich potenciál.

Pokud péče o seniory půjde cestou „japonského modelu“, kdy se zavádí různé moderní technologie a sociální robotika, tak je důležité už nyní myslet na vzdělávání sociálních pracovníků v oblasti moderních technologií. Když bychom navštívili japonský domov pro seniory, tak nejen že tam používají PARO robota jako doplněk společenského kontaktu, ale využívají tam i jiné asistenční roboty, kteří se stávají pracovním nástrojem pečujících.

Existují ale i jiné modely řešení – například model, se kterým přišli němečtí autoři a kteří tento model popisují v knize Soužití generací: Proč nejsou staří lidé problémem, ale řešením. Její autoři vychází z předpokladu, že v budoucnu nebude možné zajistit péči o seniory výhradně rodinami, anebo sociálními službami. Autoři uvádí příklady dobré praxe, kde občanská angažovanost (nejen) seniorů spolu se sociálními službami může zajistit péči o seniory. Příkladem jsou tzv. časové banky, kde za každou hodinu pomoci, kterou (nejen) senior poskytne někomu jinému, mu bude na jeho časový účet připsána hodina pro případ, že někdy bude taky potřebovat pomoc. Další formou občanské angažovanosti (nejen) seniorů v Německu je rozvoj dobrovolnictví mezi seniory, kteří chtějí pomoci starším spoluobčanům při zvládání činností každodenního života. Dobrovolnictví jako forma využití volného času a rozvoj recipročních vztahů by mohla být dalším doplňkem pomoci zajištění péče o nesoběstačné seniory.

Jak využívají PARO robota studenti při výuce? 

Ve výuce nového předmětu Moderní technologie, inovace a výzkum v sociální práci se seniory se věnujeme různým oblastem moderních technologií pro seniory a jednou z nich je sociální robotika. Považovali jsme za důležité, aby byla výuka stavěna na možnosti získat konkrétní zkušenost s technologií, která může být seniorům přínosná. Výuka by mohla být vedena i bez PARO robota, ale ta možnost poznat skutečnou technologii a vidět, jak funguje „na živo“ je v procesu vzdělávání významná. Doufám, že probudí ve studentech zvědavost a chuť ke studiu sociální práce v této oblasti, která bezpochyby vyžaduje další výzkum.

Zkušenosti s konkrétními technologiemi ve výuce propojujeme s teorií. Vycházíme z poznatků  gerontechnologie, sociální gerontologie a sociální práce. Na základě teoretických znalostí a poznání PARO robota mají studenti úkoly, na kterých pracují samostatně, ale i ve skupinách. Jedním z úkolů je napsat scénář ideálního využití PARO robota a naopak scénář, kde využití PARO robota není úspěšné – což by mělo umožnit studentům pochopit, že i moderní technologie mají své limity a že role sociálních pracovníků může být pro optimální využívání technologie klíčová. Také využíváme modelové situace… ale těch možností, jak konkrétně využít PARO robota ve výuce je hodně.

Doufám, že probudí ve studentech zvědavost a chuť ke studiu sociální práce v této oblasti, která bezpochyby vyžaduje další výzkum.

S PARO robotem se setkávají také studenti VŠB-TUO oboru Biomedicínské asistivní technologie, kteří se na rozdíl od nás neučí technologie optimálně využívat za účelem zvyšování kvality života seniorů, ale učí se technologie vyvíjet. V rámci výuky chceme propojit studenty oboru sociální práce se studenty oboru Biomedicínské asistivní technologie, a proto jsme rozšířili spolupráci právě s VŠB-TUO. Studenti z VŠB-TUO se účastní části výuky u nás. Poznají nejen PARO robota, ale také „jaké to je“ být v těle starší osoby, protože z projektu jsme pořídili i gerontooblek, který dokáže simulovat obtíže spojené s vyšším věkem. Studenti zjistí, jaké potřeby senioři mají a také lépe poznají myšlení sociálních vědců ve vztahu k novým technologiím. Studenti technických oborů, kteří se podílí na vývoji moderních technologií, si mají co říct s našimi studenty oboru Sociální práce. V rámci výuky mají studenti jedinečnou příležitost podívat se na stejný problém, a přitom každý z jiného úhlu pohledu. Mezioborová spolupráce je to klíčové, aby technologie byly vyvíjeny pro potřeby praxe a aby mohly pomáhat seniorům.

Na co se zaměřuje výzkum, kterého je PARO součástí? 

Na FSS OU realizujeme výzkum, kde zjišťujeme míru akceptace PARO robota a také míru akceptace jiných robotů v sociálních službách pro seniory. Ptáme se samotných seniorů, sociálních pracovníků a dalších pracovníků domovů pro seniory či studentů sociální práce. To znamená, že se dotazujeme například na to, jak by měl takový robot vypadat nebo jaké by měl mít funkce, aby ho senioři přijali jako „společníka“ či jako „pomocníka“.  Náš výzkum je v začátku, ale poznatky bychom rádi sdíleli s vědci, kteří mají za úkol vyvíjet technologie. Také bychom rádi navázali intenzivnější spolupráci s takovými vědci a podíleli se na zavádění technologií do praxe sociální práce se seniory a jejich následném hodnocení.

Kde se s ním mohou dostat senioři do kontaktu a jak jim může kontakt s Parem prospět? 

Náš PARO je „akademik“ určený pro výuku a pro výzkum, ale není v České republice jediný. První PARO robot se začal využívat v roce 2014 v domově pro seniory v Odrách. Do domova v Odrách byl pořízen z Nadačního fondu Ivany Zemanové a je využíván právě u seniorů. S tímto domovem sdílíme zkušenosti. Senioři i pracovníci tohoto domova jsou zároveň součástí našeho výzkumu, v rámci kterého se zaměřujeme na hodnocení sociální robotiky z pohledu samotných seniorů, ale i sociálních pracovníků. V další fázi výzkumu by měl být PARO zapojen více do praxe a chceme sledovat jak působí na seniory a zda může být vhodným doplňkem pomoci například při řešení emocionálních problémů.

Byly zaznamenány i zkušenosti, kdy senioři nekomunikovali, byli úzkostliví a nejistí z nového prostředí, nebo chyběl vztah důvěry k novému prostředí, který se díky PARO robotovi dokázal prolomit.

Zkušenosti z domova v Odrách kopírují poznatky ze zahraničních výzkumů. Senioři, kteří měli dříve nějakého domácího mazlíčka, se v přítomnosti PARO robota rozzáří. Začnou vzpomínat na své domácí mazlíčky a mají najedou několik témat k hovoru s pracovníky nebo ostatními seniory. Byly zaznamenány i zkušenosti, kdy senioři nekomunikovali, byli úzkostliví a nejistí z nového prostředí, nebo chyběl vztah důvěry k novému prostředí, který se díky PARO robotovi dokázal prolomit. PARO robot je běžnou součástí chodu tohoto domova a zpříjemňuje život tamním obyvatelům. Byl hodně využívaný také v době pandemie, kdy byly společenské kontakty na dlouhou dobu omezovány.

Mají senioři strach z technologie, kterou PARO představuje? 

Senioři, kteří nemají rádi zvířata, anebo se jich bojí, nemusí přijmout ani PARO robota. Stejně tak senioři, kteří chovali dříve hospodářská zvířata, tak nepřijímají PARO robota s oblibou.  V našem výzkumu se ptáme mimo jiné i na to, jak PARO na lidi působí, jestli spíš děsivě, nebo mile. Ze zkušenosti v domově v Odrách víme, že senioři, kteří měli dříve nějakého domácího mazlíčka, se těší z každého setkání s PARO robotem. Taky mu dávají různá jména a povídají si s ním. PARO robot může být alternativou různých forem animoterapie a reminiscenční terapie. U obou terapií je ale významným terapeutickým prostředkem terapeut – druhý člověk. Cílem by nemělo být nahrazení robotických zvířat těmi pravými. Stejně jako nenahradíme v sociální práci lidský kontakt.

Jaké jsou reakce na PARO robota (ve smyslu využití robota v tradičně kontaktním oboru)? 

Jaké jsou reakce na PARO robota? To se dozvíme z našeho výzkumu. U nás nejsou roboti zcela běžnou součásti praxe sociální práce. V podstatě se setkáváme s prvním testováním robotů v sociální práci.  V domově v Odrách mají zmíněného PARO robota, v Praze například robota Pepu, který má podpořit aktivitu seniorů. V Hradci Králové mají Chatbota, který má doplnit odborné sociální poradenství, které bylo do nedávné doby založené pouze na tradiční formě pomoci a vztahu mezi poradcem a klientem.