Stačí na to pár dní. Sbalit se, odjet, otevřít mysl a žít docela jinak. Pochopit, že k životu nepotřebuju spoustu peněz, hmotné statky, honit se za úspěchem a posilovat ego. Zapomenout na to, čím jsem doma a začít jinde znova. A pak se jen bít do hlavy, proč rozhodnutí vyjet na rok do ciziny nepřišlo mnohem dřív.
Že já budu někdy stopovat? Do Itálie? Skrz celé Slovinsko? To nene. Doma by mě za to naši úplně nepochválili. Protože svět je plný nebezpečných lidí a všichni čekají jen na mě. Že já, usedlý introvert, neposedím na jednom místě a nebudu moct žít bez pravidelných výprav kamkoli po mapě? Že si zamiluju jízdu na kole a budu brázdit lublaňské silnice jako největší pirát silnic s nejlepší zvonkohrou ever? Že já bych byla schopná uvažovat nad tím, že už se domů nikdy nevrátím?
Byly to nejlepší 3 měsíce mého života. Lehká hlava, vnitřní klid. Nepřeberné množství chutí poznávat a milovat. Kdo ví, co přinese následující půl rok :).
Adijo!