Neuvěřitelná Čín人 - "laowai".

Kdo je „laowai“? Cizinec – mluvící jen anglicky, jiné jazyky nejsou tolerovány ani akceptovány, slyšící na pozdrav „halou“ a přitahující zvědavé pohledy dětí i dospělých. Ano, to jsme my. Jakmile se ocitnete v Číně, ztrácíte předchozí identitu a automaticky získáváte novou – od prvního dne jste „laowai“. Česká republika je téměř zakázané slovo a ostatně si vždy naběhnu, když se snažím vysvětlit, kde je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Buď skončíme v Evropě nebo jako padesátý první stát USA, jak si mě s oblibou dobírá můj kamarád z Missouri, který byl svědkem tohoto nešťastného geografického omylu.

Začátkem června je to přesně deset měsíců, co jsem se stala „laowaiem“. Moje starosti s objednávkou a konzumací kluzkých potravin už jsou dávno pryč. Hůlkami s přesností téměř chirurgickou uchopím cokoliv a čínština už bolí méně. Pravda, když jsem byla ve fázi osvojování si slovní zásoby orientace a světových stran, moje první testovací jízda taxíkem dopadla tak, že jsem univerzitu netrefila o dva kilometry. Stále je to pokus a omyl, ale těch omylů už je o poznání méně.
Léto přišlo tak rychle, že jsem si neuvědomila, kdy přesně proběhla výměna kabátu za šaty a sluneční brýle. Přiznám se, že dnes poprvé jsem myslela na svůj příjezd domů. S kamarády jsme probírali jednotlivé aspekty, které mohou mít dopad na naše okolí a přátele, stejně také neřesti, jež jsme si museli osvojit v rámci přežití. Dospěli jsme k závěru, že stejně jako asistenční psi, tak i učitelé vracející se z Číny, by měli míti reflexní vestu s těmito pokyny:

NO petting
NO talking to
NO saying his/her name
NO eye contact
NO action in the attempt to get the dog’s (laowai‘s) attention

Vysvětlení je shrnuto v několika krátkých bodech.

Číňané nerespektují osobní prostor, pokud ho respektuješ ty, nikoho to stejně nezajímá.

MHD – dobrou zprávou je, pokud se vám podaří procpat do autobusu. Skvělou zprávou se potom rozumí, pokud máte uvnitř všechny končetiny. Ti privilegovaní sedí a privilegovaní superhrdinové i na sedadlech.

Pokud zrovna váš telefon nehlásí „very unhealthy air – quality“ a vy nenosíte masku, užíváte si pohledy a fotografování jako na tiskové konferenci předcházející premiéře filmu Avengers.

Když si vás zrovna nikdo nefotí a zvědavě si neprohlíží, cítíte se přehlíženi.

Diskrétní zóny jsou pouze čáry na zemi, vaše soukromí je veřejné. Vyšetření v nemocnici probíhá s otevřenými dveřmi a je doprovázeno pohledy zvědavých Číňanů. Diagnózu ví všichni kromě vás, protože neumíte čínsky.

Pokud stojíte ve frontě, stojíte tam ještě dnes.

Adaptovala a integrovala jsem se celkem rychle, evropské zvyky a tradice jsou mi stále vzdálenější a na autobus čekám jen hodinu. Můj návrat se blíží a nezbývá než doufat, že s příletem na Václava Havla se mi vrátí mé zásady a dobré mravy. Už moc těším!
Brzy napíší více, ale rok v Číně byl skvělý, nezapomenutelný a jedinečný!
Přikládám fotografie místo příběhů o nudlích a pandách, které jsem stejně ještě neviděla.