Náš první čínský večer se odehrál asi takto. Ráno jsme se spolubydlícími a sousedy vyrazili na trh. Každou středu a sobotu se pořádají trhy u katedrály. Najdeme tam skoro vše. Od zeleniny a ovoce, přes sýry a mléčné výrobky, květiny, pečivo ale i ručně vyráběné ponožky či rukavice.
Když jsme se tak probírali davem, zastavili jsme se u stánku s čerstvými rybami. Mé čínské spolubydlící neváhaly a hned si jednu koupily, přitom mezi sebou mluvily čínsky (jak překvapivé). U toho je slyšel jeden kolemjdoucí student a dal se s nimi do řeči. Zjistili jsme, že je také z Číny a v Německu dělá doktorát z chemie. Inu i ho jsme pozvali na čínský večer. Po procházce na trhu a navštívení katedrály jsme se vydali do asijského obchodu. Vůně chilli koření se linula až ven. Všechny produkty byly popsány čínskými znaky…jistě zezadu byla německá etiketa. Nudle, ostré omáčky, bambusové výhonky, zázvor, houby,  koření a ….zmražené kuřecí pařáty..?
Začalo pršet a my se vraceli domů. V kuchyni se nás sešlo asi osm, kuchyň to ustála. Během přípravy masových knedlíčků, hovězích pochutin, houbových omáček nebo bramborových kořeněných pásků jsme se naučili pár čínských slovíček….které se nám stejně pletou dohromady.
Na večeři k nám přišli ještě Italové a Brazilec. Bavili jsme se tím, že jsme si pouštěli národní písně. Takže bylo karaoke…čínská verze se znaky, pak brazilská samba a já jsem se samozřejmě nenechala zahanbit s českou Moravankou i v národním kroji. Líbila se, že jim to připomíná německé lidové…
Pak jsem na čínském Googlu našla Českou republiku…kdybych neznala obrys naší země, těžko bych to našla. Byly i údivy, že ČR je soused Německa, protože by měla být spíše blíže Rusku…ale já to chápu, někteří hosté nebyli z Evropy. Zbytek večera se mísil s debatou nad brazilskou ekonomickou situací a sledování čínských filmů s titulky…
 
Vaše T.