Očekávání, nadšení, ale i obavy z toho, co si vzít s sebou a na co nesmíme zapomenout, to byly naše první pocity ohledně výjezdu v rámci programu OU AID. Velký výstup z komfortní zóny pro nás oba, poprvé na druhé straně zeměkoule. Avšak veškerý strach a nejistoty byly tytam hned v prvních minutách strávených na Filipínách, a my jsme si postupně začali uvědomovat, že tohle bude jedno z našich nejlepších období na vysoké škole, při kterém můžeme navíc udělat i něco pro druhé.

Filipíny nás oba neuvěřitelně lákaly, a tak jsme rádi, že jsme mohli v rámci programu zavítat zrovna sem. Jde o ostrovní stát v jihovýchodní Asii, skládající se z více než 7 tisíců ostrovů. Díky zajímavé kolonizační historii se zde mísí kultura Asie, Ameriky a Španělska. Přestože se jedná o rozvojovou zemi, patří filipínská ekonomika k 29. největší na světě. Avšak kvůli byrokracii, korupci a nerovnoměrnému přerozdělování bohatství jsou největším problémem této země značné sociální rozdíly mezi obyvatelstvem. Není proto divu, že vedle sebe uvidíte obrovský rodinný dům s nejmodernějším autem v garáži a hned vedle polorozpadlou chatrč bez střechy.

OU Aid je unikátní univerzitní program, prostřednictvím kterého mohou studenti a studentky Ostravské univerzity vycestovat na zahraniční instituci do rozvojové země, kde vykonávají dobrovolnické aktivity. Velkou výhodou je, že finanční podpora programu je poskytována až do výše 100 procent předpokládaných nákladů. Právě v těchto dnech byla spuštěna výzva, na jejíž základě se můžete do tohoto programu hlásit – více informací, podmínky či partnerské instituce najdete na stránkách Centra mezinárodní spolupráce OU.

V čem Filipíny ztrácí v politické sféře, to dokáží kompenzovat přírodním bohatstvím a okouzlit pohledem na to nejkrásnější, co může příroda nabídnout – nádherné pláže, vodopády a výhledy, z níž přechází zrak. K tomu přidáte vstřícné a usměvavé Filipínce, kteří vám vždy rádi poradí a pomůžou – to si pak nemůžete přát víc.

Díky programu jsme měli možnost na přelomu června a července strávit celý měsíc v místní nemocnici na malém ostrůvku Guimaras, kde jsme mohli být k ruce zdravotnickému personálu, od kterého jsme se toho spoustu naučili. Hned první den našeho pobytu jsme se seznámili s panem ředitelem a prošli nemocnici, kam jsme denně za sluníčka i deště dojížděli na skútru. Následující dny jsme se seznamovali s fungováním filipínského zdravotnického systému i samotné nemocnice. Nemocniční péči v rámci kliniky obstarávají hlavně zdravotní sestry, které si umí poradit téměř se vším. Lékaři tráví většinu svého času ve vlastní soukromé ambulanci či na operačním sále. Systém pracovního vytížení lékařů zde funguje na principu: 50 procent soukromé ordinování a 50 procent dobrovolnictví.

I plánování konkrétních operačních výkonů závisí na přítomnosti lékaře s danou specializací v nemocnici. Je-li například v pondělí v nemocnici ortoped, jsou na pořadu dne ortopedické operace, v úterý třeba všeobecné chirurgické operace a podobně. Proto jsme i my většinu našeho času trávili na operačních sálech, kde jsme mohli být v přímém kontaktu s lékaři (na odděleních byste na ně totiž mohli čekat i několik hodin). Tam jsme se snažili pravidelně asistovat u operací, a díky tomu jsme získali velké množství zkušeností do naší budoucí praxe.

Mohli jsme si vyzkoušet šití, vrtání do kosti, aplikace spinální anestezie, intubaci, amputace a mnoho dalších věcí, ke kterým se běžně v našich nemocnicích nedostaneme. Pokud však od programu mobility očekáváte spíše přímý kontakt s pacientem, stáž na příjmové ambulanci či urgentu, doporučujeme raději zvolit jinou destinaci.

Mezi naše další aktivity během pobytu na Filipínách patřily i návštěvy středních škol, kde jsme si pro místní děti připravili workshopy na témata: první pomoc, mental health či sexuální výchova. Bohužel jsme přijeli na Filipíny zrovna v období na přelomu výuky a prázdnin, tudíž jsme mohli školy navštívit pouze párkrát – avšak i přesto doufáme, že si z workshopů děti odnesly co nejvíce. Proto pokud byste rádi svoji mobilitu zaměřili spíše na kontakt s dětmi, radíme vyjet v jiném termínu než v období prázdnin.

Kdybychom měli tu možnost vyjet znova, zorganizovali bychom například hromadný edukační úklid pláží či sběr odpadků. Právě odpadky totiž patří mezi velký problém země a Filipíny jsou jimi poměrně zahlceny. Místní nemají příliš ponětí o dopadu odpadu na znečištění naší planety. Tohle je sice značná, avšak pro nás jediná skvrna na krásné a jedinečné „tváři“ země, dotýkající se přímo nás, jakožto turistů.

Když mluvíme o Filipínách, nesmíme zapomenout zmínit místní delikatesy, jelikož ostrovy jsou plné sladkých exotických plodů (mango, ananas, kokos nebo graviola), jejichž šťavnatost se opravdu nedá srovnávat s dovozovým ovocem, dostupným u nás doma. Třeba ostrov Guimaras patří mezi lokality s největší produkcí toho nejlepšího manga na Filipínách. I přesto, že je filipínská kuchyně velmi prostá a jídla jsou spíše v duchu „co dům dal“, tak máte jako turisté možnost ochutnat plno nejrůznějších lokálních pokrmů (pancit bihon, cansi nebo třeba dezert halo-halo). Předem ale upozorňujeme, že filipínská kuchyně není pro vybíravé povahy. Nejlepší na ní však je to, že se velmi snadno seznámíte s úžasnými lidmi, kteří i přesto, že mají málo, tak i o to málo se s vámi rádi podělí.

Na co je dobré myslet před výjezdem na Filipíny? Rozhodně na včasnou kontrolu veškerých potřebných dokumentů, a to hlavně z webu Ministerstva zahraničních věcí, dále letenek, pojištění a podobně. Zároveň doporučujeme sbalit si na cestu spíše méně věcí. Jedná se o tropickou destinaci, takže není potřeba mít na každý den jiný outfit. To nemusí ovšem platit, vyrazíte-li v období dešťů, kdy musíte počítat s tím, že trvá poměrně dlouhou dobu, než oblečení uschne. Ale hlavně myslete na to, že čím méně věcí si povezete, tím více věcí si můžete odvézt, a že je opravdu co odvážet!

Pokud se stále bojíte vyjet na mobilitu, tak vězte, že obavy jsou přirozené a má je každý, ale pokud je dokážete překonat, bude vám odměnou dobrý pocit z pomoci druhým a nenahraditelné zážitky na celý život. A pokud s sebou budete mít skvělého parťáka, tak jako jsme to měli my, tak si pobyt užijete na sto procent.

Závěrem bychom chtěli poděkovat Ostravské univerzitě, projektu OU AID a manželům Brázdilovým, že jsme dostali tu možnost vycestovat pod jejich záštitou a mohli jsme být nápomocní v nezapomenutelné zemi, jako jsou Filipíny. Chceme podotknout, že nás tento výjezd naučil mnoho nového, odnesli jsme si dojmy a dovednosti, nejen do našeho budoucího povolání, ale i do našich osobních životů.

Nezapomeňte, že v životě většinou litujete věcí, které jste neudělali, než těch, které jste udělali, tak neváhejte a vyjeďte i vy!